25 Cdo 3285/2015 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3285/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 8. 2017 Spisová značka:25 Cdo 3285/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.3285.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Ušlý zisk Privatizace Dotčené předpisy:§ 420 odst. 1 obč. zák. § 442 odst. 1 obč. zák. § 415 obč. zák. § 47 předpisu č. 92/1991Sb. § 3 odst. 2 předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 11. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3285/2015ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. R., zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 22, proti žalované České republice – 1) Ministerstvu financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, za níž před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Praha 10, Kodaňská 1441/46, a – 2) Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o 166.318.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 6 C 32/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2014, č. j. 28 Co 460/2014-474, takto: I. Dovolání proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2014, č. j. 28 Co 460/2014-474, v rozsahu, v němž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku II, se zamítá; jinak se dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se na žalované České republice [za niž před soudem vystupují dvě organizační složky, v jejichž působnosti došlo dle tvrzení žalobce ke škodě, proto je v řízení užíváno označení žalovaná 1) a žalovaná 2)] domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout tím, že v roce 1992 byly v rozporu s restitučními předpisy (zákonem č. 87/1992 Sb., o mimosoudních rehabilitacích) v rámci privatizace státního podniku C. N. vydány nemovitosti (spoluvlastnické podíly) kromě osoby oprávněné částečně též osobě, jež oprávněnou osobou nebyla. Pro částečnou neplatnost této dohody o vydání nemovitostí pak žalobce, který v roce 1995 uzavřel kupní smlouvu na tyto nemovitosti, nenabyl vlastnictví v rozsahu spoluvlastnického podílu převedeného státem na neoprávněnou osobu. Pochybení žalované 2) spatřuje žalobce v tom, že v průběhu řízení o neplatnost dohody o vydání nemovitostí zahájeného žalobou státního zastupitelství nebyl žalobce ani katastrální úřad o řízení vyrozuměn. Žalobce se domáhá částky 4.290.000 Kč s příslušenstvím představující zaplacenou kupní cenu za spoluvlastnický podíl, který nenabyl, částky 14.527.250 Kč s příslušenstvím představující ušlý zisk ze zmařeného prodeje nemovitostí a částky 147.501.250 Kč s příslušenstvím představující další ušlý zisk z nemožnosti provozovat podnikatelskou činnost v koupené nemovitosti. Okresní soud Praha – východ částečným rozsudkem ze dne 27. 3. 2014, č. j. 6 C 32/2001-410, uložil žalované 1) povinnost zaplatit žalobci 14.527.250 Kč s příslušenstvím (výrok I), v částce 4.290.000 Kč s příslušenstvím žalobu vůči žalované 1) zamítl (výrok II), žalobu vůči žalované 2) zamítl v celém rozsahu (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) (výrok IV). Vyšel ze zjištění, že předmětné nemovitosti převedla Česká republika do podílového spoluvlastnictví osob uplatňujících restituční nárok (každému podíl 1/2) na základě dohody o vydání a předání majetku ze dne 1. 10. 1992 uzavřené Fondem národního majetku jako osobou povinnou a prodávající a O. B. a J. Z. jako osobami oprávněnými a kupujícími. Nemovitosti byly následně postupně převedeny na společnost IP & SADAL, spol. s r. o., poté na společnost IP NORYS, spol. s r. o., a konečně kupní smlouvou ze dne 28. 12. 1995 na žalobce za kupní cenu 8.580.000 Kč. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 24. 10. 1996, č.j. 6 C 309/95-41, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 1997, č.j. 27 Co 133/97-64, bylo na základě žaloby Okresního státního zastupitelství Praha – východ určeno, že dohoda o vydání a prodeji majetku ze dne 1. 10. 1992 včetně dodatku z 2. 11. 1992 je v části týkající se spoluvlastnického podílu předmětných nemovitostí J. Z. absolutně neplatná, jelikož její právní předchůdce nesplňoval podmínky oprávněné osoby ve smyslu zákona o mimosoudních rehabilitacích. Žalobce uzavřel dne 10. 3. 1998 se společností GUMEKO spol. s r. o. smlouvu o budoucí smlouvě kupní na předmětné nemovitosti za kupní cenu 23.107.250 Kč, dodatkem ze dne 4. 6. 1998 byla smlouva zrušena z důvodu nevyjasněnosti vlastnických vztahů k předmětu koupě. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 12. 8. 2008, č.j. 6 C 240/2007-584, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2009, č.j. 29 Co 105/2009-625, bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem spoluvlastnického podílu 1/2 předmětných nemovitostí (neplatně převedeného na žalobce). Společnost IP NORYS, spol. s r. o., byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 20. 12. 2003, neboť konkurs na její majetek byl zrušen z důvodu, že majetek podstaty nepostačuje ani k úhradě nákladů. Soud prvního stupně dovodil, že při privatizaci státního podniku C. N. došlo k porušení právních předpisů (§ 47 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné subjekty, a § 3 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích), jelikož byl majetek vydán neoprávněné osobě. Uzavřel, že za výsledek privatizačního procesu odpovídá Česká republika jakožto vlastník privatizovaného majetku, neboť si sama stanovila zákonná pravidla privatizace, které následně nedodržela. Za škodu způsobenou porušením těchto pravidel odpovídá podle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Nebýt protiprávního jednání žalované 1), došlo by při obvyklém běhu věcí k uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a společností GUMEKO spol. s r. o. Žalobci tedy byla protiprávním jednáním žalované 1) způsobena škoda v podobě ušlého zisku v částce 14.527.250 Kč, tedy ve výši rozdílu mezi cenou, za kterou předmětné nemovitosti koupil žalobce, a kupní cenou dohodnutou v rámci smlouvy o smlouvě budoucí. Soud prvního stupně dále dovodil, že mezi škodou tvořenou zaplacenou kupní cenou za žalobcem nenabytý spoluvlastnický podíl a protiprávním jednáním žalované 1) není příčinná souvislost. Z důvodu neplatnosti kupní smlouvy náležel žalobci nárok na vrácení části kupní ceny vůči prodávající společnosti IP NORYS, spol. s r. o., podle § 457 obč. zák. Skutečnost, že uvedená společnost se stala insolventní a následně zanikla, tedy žalobci nevrátila část kupní ceny, však nelze považovat za následek protiprávního jednání žalované 1). Ve vztahu k žalované 2) soud žalobu zamítl, jelikož nebylo prokázáno, že by došlo ze strany soudu či státního zastupitelství k nesprávnému úřednímu postupu specifikovanému v žalobě (nepodání informace o probíhajícím řízení o neplatnost dohody o vydání nemovitostí). Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 12. 2014, č.j. 28 Co 460/2014-474, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se žaloba o 14.527.250 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok I), v ostatních výrocích jej potvrdil (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) (výrok III). Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a souhlasil i s jeho závěry, pokud jde o nedůvodnost nároku vůči žalované 2) podle zákona č. 58/1969 Sb. i § 420 obč. zák. Příslušný soud i státní zastupitelství v řízení o neplatnost dohody o vydání nemovitostí postupovaly zcela v souladu s příslušnými předpisy upravujícími jejich činnost a nedopustily se nesprávného úředního postupu. Obecnou prevenční povinnost nelze na jejich postup vztahovat, neboť nebyly v postavení subjektu soukromoprávního vztahu, nýbrž vystupovaly jako orgán veřejné moci. Odvolací soud dovodil, že došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi jednáním žalované 1) a škodou v podobě žalobcem zaplacené kupní ceny, jelikož žalobce nemovitosti koupil od právního předchůdce, který nebyl jejich prvním vlastníkem. Vstupem dalších vlastníků mezi původní neoprávněnou restituentku a žalobce tak byl vztah příčiny a následku přetržen. Bezprostřední příčinou škody zde byla platební neschopnost společnosti IP NORYS, spol. s r. o. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru o absenci příčinné souvislosti též mezi jednáním žalované 1) a ušlým ziskem ze zmařeného prodeje nemovitosti. Příčinou neuzavření kupní smlouvy byla totiž dohoda smluvních st