25 Cdo 3288/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 3288/2024-473USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: B. H., zastoupený JUDr. Alexandrou Nováčkovou, advokátkou se sídlem Otmarova 185, Třebíč, proti žalovaným: 1. J. J., zastoupená Mgr. Helenou Paznochtovou Hortovou, advokátkou se sídlem Průmyslová 154, Třebíč, a 2. Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o 11.896.869 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 103/2022, o dovoláních žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2024, č. j. 58 Co 126/2024-432, takto: I. Dovolání se odmítají. II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení každá 15.020 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. Alexandry Nováčkové. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, č. j. 13 C 103/2022-350, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci 7.138.478,31 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do 3.568.703,79 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalovaným povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci (výrok III) a dále poměrnou část soudního poplatku (výrok IV). Žalobce se po žalovaných domáhal 11.896.869 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění, jež vzniklo v důsledku dopravní nehody způsobené první žalovanou vozidlem pojištěným u druhé žalované. Mezi účastníky bylo nesporné, že došlo k nehodě zaviněné první žalovanou, jež nedala přednost v jízdě žalobci jedoucímu na jízdním kole bez přilby. Dále nebylo sporu o výši náhrady za ztížení společenského uplatnění. V souladu s Metodikou k náhradě nemajetkové újmy na zdraví byla výše náhrady krácena o 10 % z důvodu věku žalobce, který vzal v daném rozsahu žalobu zpět. S odkazem na § 2910, § 2918, § 2927 a § 2958 o. z. soud uzavřel, že první žalovaná odpovídá za vniklou škodu spočívající ve ztížení společenského uplatnění žalobce a je povinna ji nahradit. Povinnost druhé žalované je pak dána vzhledem k § 9 odst. 1 a § 6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Soud prvního stupně dále na podkladě znaleckého posudku doc. Ing. Bc. Marka Semela, Ph.D., dospěl k závěru, že s ohledem na přídavný benzínový motor již dopravní prostředek použitý žalobcem neměl parametry jízdního kola, a pokud jej žalobce používal, měl se chovat, jako by šlo o motocykl, a použít přilbu. Fakt, že ji žalobce nepoužil, měl podle znaleckého posudku MUDr. Jiřího Fialky, CSc., značný vliv na výši vzniklé újmy, takže soud prvního stupně stanovil spoluúčast žalobce na jejím vzniku v rozsahu jedné třetiny, a uložil proto žalovaným povinnost nahradit žalobci vzniklou újmu v rozsahu dvou třetin. 2. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 5. 2024, č. j. 58 Co 126/2024-432, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žaloba se ohledně 1.784.887,26 Kč s příslušenstvím zamítá, jinak jej potvrdil a upřesnil výrok soudu prvního stupně ohledně příslušenství (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II) a uložil žalovaným povinnost zaplatit soudní poplatek (výrok III). Odvolací soud na podkladě znaleckého posudku Ing. Semela zdůraznil, že první žalovaná měla možnost střetu zabránit a že její způsob jízdy byl primární technickou příčinou vzniku nehody. Dále konstatoval, že první žalovaná žalobce přehlédla a že rovněž on měl určitou možnost zabránit střetu, pokud by se pohyboval nižší rychlostí. Ze zprávy konzultanta prof. MUDr. Miroslava Hirta, CSc., dále zjistil, že nejzávažnějším poraněním žalobce bylo poranění horní etáže pravé poloviny obličeje a od něj se odvíjející další poranění včetně poranění mozku a ostatních nitrolebních komplikací, které jsou vlastní příčinou trvalých následků, přičemž při použití moderní motopřilby by uvedené zlomeniny nevznikly. Odvolací soud zdůraznil, že první žalovaná odpovídá za vzniklou škodu, neboť závažným způsobem porušila dopravní předpisy tím, že nedala přednost v jízdě žalobci a způsobila mu újmu na zdraví, za což byla pravomocně odsouzena v trestním řízení. Oproti soudu prvního stupně shledal vyšší míru spoluúčasti žalobce na vzniku škody, a to v rozsahu 50 %. Hlavní příčinou vzniku škody byla skutečnost, že první žalovaná nedala žalobci přednost v jízdě. Pokud by žalobce nepřehlédla, měla jednoznačnou možnost střetu zabránit. Žalobce se na vzniku škody podílel již tím, že na kole cestoval bez přilby, a dále tím, že jeho kolo bylo upraveno tak, že již nesplňovalo parametry motokola, a nepoužil ani motopřilbu. Namítanou absenci řidičského oprávnění nelze označit za skutečnost mající vliv na vznik škody. Odůvodněným tedy odvolací soud shledal nárok žalobce co do 5.353.591,05 Kč. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla druhá žalovaná dovoláním v rozsahu výroku I, pokud jím byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatelka shrnula skutková zjištění a právní závěry odvolacího soudu a vyjádřila své přesvědčení, že odvolací soud pochybil, jelikož posuzoval práva a povinnosti žalobce v dopravě jako práva a povinnosti cyklisty, ač měl jeho počínání hodnotit jako počínání řidiče motocyklu (odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 6 Tdo 291/2022, a ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 8 Tdo 904/2022). Uvedla dále, že v dané věci nelze aplikovat judikaturu vztahující se k míře spoluzavinění přepravované osoby maximálně v rozsahu 50 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2740/2018). V daném případě se naopak jednalo o střet provozů, a pokud by žalobce použil motocyklovou přilbu, neutrpěl by tak rozsáhlá zranění. Pokud by žalobce nepřekročil limit povolené rychlosti motokola, dokázal by včas zabrzdit. Dovolatelka vyjádřila své přesvědčení, že je třeba odlišit okolnost vedoucí k nežádoucí situaci v provozu (srážce) od okolností vedoucích ke vzniku žalované újmy (ztížení společenského uplatnění). Druhá žalovaná zpochybnila závěr odvolacího soudu, že jednání první žalované bylo hlavní příčinou vzniku škody, neboť bylo pouze jednou z příčin. Bezprostřední příčinou srážky byl podle názoru dovolatelky nelegální charakter vozidla žalobce vedoucí mimo jiné k oslabení brzdného účinku zadní brzdy, protože nebýt překročení rychlosti na jeho straně, ke srážce by nedošlo. Žalobce navíc neměl řidičské oprávnění, takže nebyla osvědčena jeho znalost dopravních předpisů. Dovolatelka vyjádřila své přesvědčení, že z větší části se na způsobení dopravní nehody podílel žalobce. Žalovaná újma vznikla výhradně v důsledku porušení právní povinnosti žalobce použít motocyklovou přilbu. Závěrem druhá žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v daném rozsahu změnil tak, že se žaloba zamítá, případně aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání též první žalovaná, jejíž podání je téměř doslovným opisem dovolání druhé žalované, a to včetně dovolacího návrhu, pouze s tím rozdílem, že první žalovaná též požádala o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s odůvodněním, že v tomto směru nedisponuje dostatečnými finančními prostředky. Pokud by k odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nedošlo, hrozí dovolatelce újma spočívající v provedení jeho výkonu, přičemž lze oprávněně očekávat, že dovolání první žalované bude plně vyhověno. 5. Žalobce se k dovolání obou žalovaných vyjádřil v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné, a ztotožnil se se závěry napadeného rozsudku. Dovolací námitky označil za spekulace druhé žalované, která učinila vlastní závěry, jež nekorespondují s provedeným dokazováním. Zdůraznil, že podle závěrů soudů obou stupňů byla primární technická příčina nehody na straně první žalované. Pokud by první žalovaná splnila svou zákonnou povinnost a dala žalobci přednost v jízdě, ke střetu by vůbec nedošlo, ať by jel žalobce na jakémkoliv vozidle. Není rovněž pravdou, že pokud by žalobce použil motocyklovou přilbu, ke zranění by nedošlo (pouze by nebyla tak vážná). Poukázal dále na to, že druhá žalovaná již podle napadeného rozsudku plnila, takže návrh na odklad vykonatelnosti je bezpředmětný. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že obě dovolání byla podána včas, osobami oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupenými advokáty ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání nejsou přípustná. 7. Jelikož dovolání obou žalovaných jsou obsahově totožná (vyjma návrhu na odklad vykonatelnosti podaného první žalovanou), dovolací soud se k nim bude vyjadřovat souhrnně, neboť není důvod, aby otázky v nich položené byly posuzovány vůči jednotlivý