25 Cdo 330/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 330/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 9. 2025 Spisová značka:25 Cdo 330/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.330.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znalecký posudek Nemajetková újma (o. z.) Dotčené předpisy:§ 132 o. s. ř. § 4 odst. 5 předpisu č. 372/2011 Sb. § 2913 o. z. § 2643 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.12.2025I.ÚS 3658/25 Jan Wintr Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 330/2025-317 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: P. N., zastoupený Mgr. Pavlem Grošpicem, advokátem se sídlem U Hellady 697/4, 140 00 Praha 4, proti žalované: Centrum léčby pohybového aparátu, s. r. o., IČO 26432471, se sídlem Sokolovská 810/304, 190 00 Praha 9, zastoupená JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem Velkopřevorské náměstí 644/1a, 118 00 Praha 1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, 186 00 Praha 8, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 155/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, č. j. 15 Co 238/2024-296, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 13 008 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. Moniky Novotné. III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy, kterou mu měla žalovaná způsobit postupem non lege artis při péči o jeho zdraví tím, že porušila hygienické předpisy a neprovedla antibiotickou profylaxi. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 10. 2024, č. j. 15 Co 238/2024-296, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 4. 2024, č. j. 19 C 155/2020-265, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 6. 2024, č. j. 19 C 155/2020-283, jímž tento soud zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci 2 243 483 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy vyšly ze zjištění, že žalobce byl pro dlouhodobé potíže s pravým kolenem operován již v roce 2003. Dne 13. 10. 2014 podstoupil ve zdravotnickém zařízení žalované operaci náhrady předního zkříženého vazu pravého kolene bez komplikací; v rámci předoperačních vyšetření bylo zjištěno, že asi 14 dní předtím ukončil antibiotickou léčbu ze stomatologické indikace. Při hospitalizaci u žalované byl 14. 10. 2014 proveden převaz, 15. 10. 2014 punkce kloubu a 16. 10. 2014 byl propuštěn do domácího ošetření s tím, že rána byla klidná, kloub s minimální náplní, pacient se cítil dobře. Dne 21. 10. 2014 se u žalobce objevila horečka, a proto byl hospitalizován u žalované s oteklým kolenem, výpotkem a zarudnutím kloubu. Mezi stehy se projevila krvavá sekrece a byla provedena revize na operačním sále v celkové anestezii. Z rány bylo vypuštěno větší množství hematomu, přičemž ze vzorků této tekutiny byla zjištěna přítomnost zlatého stafylokoka, a proto byla žalobci nasazena antibiotika; do domácího ošetření byl propuštěn 25. 10. 2014. V letech 2015 a 2016 žalobce podstoupil několik operací pravého kolene (odstranění píštěle, šroubu, revize kolenního kloubu), přičemž u něj byl opakovaně prokázán zlatý stafylokok. U žalované byly v letech 2012 až 2015 podle plánu prováděny kontroly Hygienickou stanicí hlavního města Prahy se závěrem, že výsledky bakteriologických stěrů byly dobré. Soudy měly k dispozici odborné závěry (celkem čtyři znalecké posudky – tři byly předloženy žalobcem a jeden žalovanou). Soud nechal vyhotovit ústavní revizní znalecký posudek, z něhož zjistil, že při operaci i následné péči během hospitalizace byly dodrženy všechny standardní požadavky na vybavení, prostředí i pracovní postup ortopedických operačních sálů i samotné operace a následných výkonů. Nebyly tak porušeny podmínky náležité odborné zdravotní péče. V roce 2014 nebyl žádný závazný předpis týkající se antibiotické profylaxe pro artroskopické zákroky jakéhokoliv typu (doporučení v tomto smyslu pro operace s implantací cizorodého materiálu vydala Česká společnost pro ortopedii a traumatologii pohybového ústrojí až v roce 2018). Při právním posouzení soudy postupovaly podle § 2913 a § 2643 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a § 4 odst. 5 a § 45 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), a dospěly k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Odvolací soud na základě odborných závěrů, zejména ústavního revizního znaleckého posudku uzavřel, že žalovaná postupovala při operaci i následné péči o žalobce lege artis. Neprokázalo se, že by žalovaná porušila hygienicko-epidemiologické podmínky na pracovišti. Nepochybila rovněž, pokud žalobci nenasadila před operačním zákrokem profylaktickou léčbu antibiotiky, neboť nebyl dán žádný konkrétní důvod k její indikaci. V roce 2014 nebyl takový postup obvyklý a neexistoval žádný předpis stanovící povinnost antibiotika preventivně podat; doporučení v tomto smyslu Česká společnost pro ortopedii a traumatologii pohybového ústrojí vydala až v roce 2018. Žalobce byl v době operačního zákroku mladý zdravý muž, žádné problémy se u něj neprojevovaly a z výsledků předoperačních vyšetření nevyplynulo, že by mohly nastat jakékoliv komplikace, navíc se v krátké době před operací podrobil antibiotické léčbě, byť v souvislosti se stomatologickým ošetřením. 3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci. K řešení předložil tři otázky. 1) Namítal, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu (III. ÚS 95/97, II. ÚS 1318/23, 21 Cdo 65/2000, 22 Cdo 465/2003 nebo 30 Cdo 1792/2009), neboť jeho rozhodnutí je nesrozumitelné, nelogické a neobsahuje dostatek důvodů, což způsobuje jeho nepřezkoumatelnost. Dovolatel rekapituluje proces dokazování, zpochybňuje obsah a závěry zejména ústavního znaleckého posudku a jeho hodnocení soudem. Namítá, že se odvolací soud nevypořádal s jeho dílčími tvrzeními a nesprávně hodnotil provedené důkazy. Cituje odbornou literaturu a dovozuje z ní, že stafylokokus aureus snadněji adheruje ke kovovým materiálům a že by proto mělo dojít k podání antibiotické profylaxe vždy. Jestliže žalovaná nepodala dovolateli bezdůvodně antibiotickou profylaxi, postupovala non lege artis (7 Tdo 219/2005). K tomu dovolatel odkazuje na judikaturu (25 Cdo 2221/2011, 25 Cdo 4168/2016, 25 Cdo 878/2014). 2) Odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (Rc 1/1981, 22 Cdo 1810/2009) spatřuje dále v tom, že odvolací soud sám činil skutkové závěry v odborných otázkách. Soud podle něj pochybil, pokud odůvodnil absenci indikace antibiotické profylaxe u žalobce tím, že byl mladý, nezatížený žádnou jinou diagnózou, jež by antibiotickou profylaxi vyžadovala, nejednalo se o výměnu velké kloubní náhrady a tím, že se krátce před operací podrobil antibiotické léčbě. Dle dovolatele tyto závěry soudu nemají oporu v provedeném dokazování, šlo o obrannou argumentaci žalované, kterou odvolací soud chaoticky převzal a vydal za vlastní myšlenky. 3) Konečně dovolatel spatřuje odklon od judikatury dovolacího soudu i v otázkách obecných východisek hodnocení postupu (non) lege artis při poskytování zdravotních služeb (25 Cdo 4223/2009, 25 Cdo 1981/2011, 7 Tdo 567/2020, 4 Tdo 1179/2022 nebo 25 Cdo 1658/2019). Dle odvolacího soudu v dané době neexistoval žádný předpis stanovící povinnost antibiotika preventivně podat, avšak hodnocení, zda bylo nebo nebylo postupováno lege artis, se neopírá o žádnou soustavu norem. V řízení nevyšlo najevo nic, co by jednoznačnému přínosu antibiotické profylaxe pro dovolatele odporovalo. Opožděné doporučení odborné společnosti nemůže hrát roli, neboť v západních státech představovala antibiotická profylaxe běžný postup již v 80. letech 20. století. Dovolatel napadl i výroky o náhradě nákladů řízení. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že odvolací soud rozhodl v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a napadené rozhodnutí řádně odůvodnil. Navrhla, aby dovolání žalobce bylo o