25 Cdo 3378/2006 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3378/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 1. 2009 Spisová značka:25 Cdo 3378/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.3378.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 420 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. § 415 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. § 89 odst. 5 předpisu č. 56/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3378/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátem, proti žalované C., a. s.,, o 420.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 33/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 18. května 2006, č. j. 60 Co 5/2005-98, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 27. 10. 2004, č. j. 6 C 33/2004-72, uložil žalované ČP L., a. s. (předchozí obchodní firma žalované C., a. s.) a S. H. (bývalý první žalovaný) povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 420.000,- Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 18. 6. 2002 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi žalovanou (pronajímatelem) a S. H. (nájemcem) byla dne 27. 6. 2001 uzavřena leasingová smlouva o nájmu osobního automobilu Škoda (dále též jen „předmětné vozidlo“) s tím, že nájemce je povinen do 5 kalendářních dnů, nejpozději však do 30 kalendářních dnů ode dne převzetí předmětu leasingu (S. H. vozidlo převzal dne 27. 6. 2001) zajistit vyznačení údajů o držiteli předmětu leasingu; bude-li v tzv. velkém technickém průkazu uváděn vlastník, je leasingový nájemce povinen zajistit zápis leasingového pronajímatele jako vlastníka předmětu leasingu. Dopisem ze dne 20. 11. 2001 žalovaná vyzvala S. H. k úhradě dlužných splátek a k řádnému placení s upozorněním, že nebudou-li splátky řádně zaplaceny, má tuto výzvu považovat za výpověď leasingové smlouvy. Dne 20. 11. 2001 uzavřel S. H. jako „prodávající“ s žalobcem kupní smlouvu o převodu předmětného vozidla za kupní cenu 420.000,- Kč (uhrazenou včetně DPH v hotovosti). Na základě rozhodnutí státního zástupce vydaného v průběhu trestního řízení proti obžalovanému S. H. odevzdal žalobce Policii ČR, Okresnímu ředitelství, službě kriminální policie a vyšetřování, teritoriální oddělení K., dne 17. 6. 2002 předmětný automobil, který byl následně předán žalované. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 9. 2003, č. j. 2 T 182/2003-124, byl S. H. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin zpronevěry, kterého se dopustil tím, že dne 20. 11. 2001 prodal žalobci za částku 420.000,- Kč uvedený osobní automobil, ačkoli jej užíval pouze jako nájemce na základě leasingové smlouvy uzavřené dne 27. 6. 2001 s žalovanou. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že S. H. tím, že žalobci prodal vůz, jehož nebyl vlastníkem, bezdůvodně se na úkor žalobce obohatil, a je proto podle § 451 odst. 1 obč. zák. povinen mu tuto převzatou částku vydat. Žalovaná si pak nepočínala ve smyslu § 420 odst. 1 ve spojení s § 415 obč. zák. tak, aby nedošlo ke škodě tím, že nevlastník bude s vozidlem neoprávněně disponovat, neboť jako vlastník předmětného vozidla nepožádala příslušný okresní úřad o provedení zápisu změn údajů zapisovaných v registru silničních vozidel tak, aby v této evidenci byla uvedena jako vlastník. V důsledku porušení této prevenční povinnosti vznikla škoda žalobci, který od S. H. předmětné vozidlo koupil a důvodně se na základě údajů uvedených v technickém průkaze domníval, že tento „prodávající“ je skutečně jeho vlastníkem. To platí přesto, že žalované nelze přičítat porušení ustanovení § 11 a 12 zákona č. 56/2001 Sb., o  podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., neboť tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2001, zatímco k uzavření leasingové smlouvy mezi S. H. a žalovanou došlo již dne 27. 6. 2001.   K odvolání žalované Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 18. 5. 2006, č. j. 60 Co 5/2005-98, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou změnil tak, že žalobu zamítl, změnil jej i ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi těmito účastníky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud, jenž přezkoumával napadený rozsudek pouze ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou, se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, nikoli však s jeho právními závěry o splnění podmínek odpovědnosti žalované za škodu podle § 415 a 420 obč. zák. Podle odvolacího soudu lze odpovědnost za škodu porušením prevenční povinnosti ve smyslu § 415 obč. zák. dovodit jen tam, kde chybí konkrétní právní úprava; v době uzavření leasingové smlouvy mezi žalovanou a S. H. (27. 6. 2001) však platila vyhláška č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích, která v § 88 vymezovala, co je technický průkaz motorového vozidla, co se do něj zapisuje a jaké jsou podmínky pro jeho držení; nikde však nestanovila povinnost vlastníka motorového vozidla požádat o zápis změn údajů týkajících se vozidla. Z uvedeného vyplývá, že pokud právní úprava nic takového výslovně neukládala, bylo možné ponechat na dohodě účastníků smlouvy, kdo z nich změnu údajů provede (v daném případě článek IV. bod 2 všeobecných obchodních podmínek pro finanční leasing movitých věcí tuto povinnost ukládal leasingovému nájemci). Na daný případ pak zákon č. 56/2001 Sb. nelze aplikovat, neboť leasingová smlouva byla uzavřena ještě před nabytím jeho účinnosti, avšak i v případě aplikace § 11 odst. 1 tohoto zákona, podle něhož vlastník registrovaného silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, zástavní věřitel a další osoby, jichž se zápis v registru silničních vozidel týká, jsou povinni požádat příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o provedení zápisu změn údajů zapisovaných v registru silničních vozidel, by nebylo možno dovodit výlučnou povinnost vlastníka vozidla k provedení zápisu změn údajů zapisovaných v registru silničních vozidel, neboť takovou další osobou, jíž se zápis týká, by podle odvolacího soudu mohl být i uživatel vozidla, pokud by se na tom s jeho vlastníkem dohodl. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které odůvodňuje podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná tím, že učinila vůči S. H. jednu upomínku pro neplacení leasingových splátek, po pěti měsících vypověděla leasingovou smlouvu a po roce podala trestní oznámení, udělala ve smyslu § 415 obč. zák. vše, aby vzniku škody předešla. Dovolatel tvrdí, že kdyby žalovaná jednala rychleji a důsledněji jako normální vlastník, ke vzniku škody by nedošlo, neboť S. H. by byl nucen vrátit technický průkaz nebo alespoň splnit sjednanou povinnost zapsat do registru jako vlastníka žalovanou; pak by žalobce věděl, že předmětné vozidlo prodává nevlastník, a kupní smlouvu by neuzavřel (k prodeji došlo po 140 dnech od uzavření leasingové smlouvy). Další nesplnění prevenční povinnosti spatřuje žalobce též v tom, že žalovaná žádost o změnu údajů v technickém průkazu  nevyhotovila a nepodepsala, pouze jejím vyhotovením pověřila autobazar. Názor odvolacího soudu, že i při použití zákona č. 56/2001 Sb. se vlastník vozidla může dohodnout s další osobou na provedení zápisu a v takovém případě je za splnění této povinnosti odpovědná tato další osoba (uživatel vozu), považuje za velmi nebezpečný precedens a má za to, že byť došlo k podpisu leasingové smlouvy ještě před nabytím účinnosti zákona č. 56/2001 Sb., od 1. 7. 2001 existuje povinnost všech vlastníků vozidel požádat příslušný úřad o provedení zápisu změn, pokud již nebyl proveden, tedy nikoli jen pro nová vozidla nebo nové převody a změny (cílem tohoto zákona přece bylo zavést pořádek v evidenci všech vozidel). Příčinou vzniku škody tedy nebylo jen trestné jednání S. H., ale současně nesplnění prevenční povinnosti a povinností vyplývajících ze zákona č. 56/2001 Sb. na straně žalované. Na závěr se žalobce odvolává na dobré mravy, k nimž je třeba přihlédnout právě v případech, kdy jsou při výkladu právní normy jakékoli pochybnosti. Dobrým mravům odpovídá, že ti, kdo se podíleli na vzniku škody, za ni odpovídají společně a nerozdílně a nás