25 Cdo 3444/2013 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3444/2013 citace  Právní věta:Vydání (změna) územního plánu zastupitelstvem obce je výkonem veřejné správy podle stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), svěřené do samostatné působnosti obce, a nárok účastníka na náhradu tím způsobené škody, který nepodléhá režimu náhrady za změnu v území podle jeho § 102 odst. 2, se posuzuje podle zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 10. 2015 Spisová značka:25 Cdo 3444/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3444.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 415 obč. zák. § 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 19 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:22. 1. 2016 Publikováno ve sbírce pod číslem:89 / 2016 Anotace:Soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 32 000 000 Kč, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody za zmařenou investici spočívající v ušlém zisku z budoucí kupní smlouvy, kterou uzavřela se společností S. E., s. r. o., a kterou hodlala prodat pozemky spolu se zamýšlenou budovou obchodního centra. Kvůli změně územního plánu nemohla žalobkyně výstavbu provést, kupní smlouva uzavřena nebyla. Soud prvního stupně zjistil, že podmínkou uzavření kupní smlouvy bylo, že žalobkyně zajistí územní plán a pravomocné územní rozhodnutí, aby mohla v pozici developera uskutečnit projekt obchodního centra. Požádala v roce 2003 zastupitelstvo žalovaného o změnu územního plánu tak, aby došlo ke změně funkčního využití příslušných ploch „sportovní areály, drobná ochranná zeleň“ na „občanská vybavenost“. Zastupitelstvo města v roce 2005 změnu schválilo, žalobkyně tak začala připravovat projekt, ale její pozdější žádost o rozšíření funkčního využití už nevyhovělo, a naopak změnilo v územním plánu funkční využití předmětných pozemků na „hromadné bydlení“. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaný už od počátku věděl o zamýšlené rozloze obchodního centra, a zároveň sama řízení o změně územního plánu vyvolala, když se začala domáhat rozšíření v rozporu se svou původní žádostí. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný přijal opatření obecné povahy o změně územního plánu zcela v rozsahu své pravomoci a přijatou změnou zajišťoval předpoklady pro územní rozvoj, účelné využití a prostorové uspořádání území i s ohledem na zájmy obyvatel. Porušení § 415 obč. zák. soud prvního stupně ze strany žalovaného neshledal. K odvolání žalobkyně odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho zjištěními i právním závěrem. Odvolací soud dodal, že žalovaný neporušil žádnou právní povinnost, nemůže být proto dána souvislost s tvrzenou škodou. Odvolací soud uzavřel, že právní řád umožňuje podat návrh na zrušení opatření obecné povahy v rámci správního soudnictví tomu, kdo se cítí být tímto opatřením zkrácen, což žalovaná neučinila a nemůže se tak s úspěchem domoci náhrady za zmařenou investici s tvrzením, že to byl žalovaný, kdo se měl snažit předejít vzniku škody tím, že ke změně územního plánu nepřikročí. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním u Nejvyššího soudu, který se zabýval posouzením odpovědnosti obce za škodu vzniklou změnou územního plánu. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3444/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Sallerova výstavba – Invest I, spol. s r. o., se sídlem v Otvicích, Obchodní zóna 266, IČO 25444867, zastoupené Mgr. Jakubem Hartmanem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 456/9, proti žalovanému statutárnímu městu Ostrava, se sídlem magistrátu v Ostravě, Prokešovo náměstí 1803/8, IČO 00845451, zastoupenému JUDr. Petrem Pyšným, advokátem se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, o 32.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 128 C 15/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2013, č. j. 57 Co 25/2013-125, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2013, č. j. 57 Co 25/2013-125, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2012, č. j. 128 C 15/2010-71, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 10. 2012, č. j. 128 C 15/2010-71, zamítl žalobu o zaplacení 32.000.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody za zmařenou investici spočívající v ušlém zisku z budoucí kupní smlouvy, kterou žalobkyně uzavřela se společností Slot Estate s. r. o. a kterou hodlala prodat pozemky v O., katastrálním území M. O., spolu se zamýšlenou budovou obchodního centra; v důsledku změny územního plánu nemohla žalobkyně výstavbu provést, kupní smlouva uzavřena nebyla a žalobkyně nezískala sjednanou kupní cenu v žalované částce. Ze skutkových zjištění soudu vyplynulo, že podmínkou uzavření kupní smlouvy bylo, že žalobkyně zajistí územní plán a pravomocné územní rozhodnutí, aby mohla v pozici developera následně uskutečnit projekt obchodního centra. Požádala proto v roce 2003 zastupitelstvo žalovaného o změnu územního plánu tak, aby došlo ke změně funkčního využití příslušných ploch „sportovní areály, drobná ochranná zeleň“ na „občanská vybavenost“ s tím, že pozemek bude rozdělen na dvě části, v první bude obchodní galerie se sportovními aktivitami a druhá bude upravena na venkovní pronajímatelná hřiště. Zastupitelstvo města změnu v roce 2005 schválilo, žalobkyně začala postupně připravovat svůj obchodní projekt, ale její pozdější žádosti o rozšíření funkčního využití už nevyhovělo a naopak z důvodu obav občanů i zastupitelů z vybudování dalšího nežádoucího hypermarketu změnilo v územním plánu funkční využití předmětných pozemků na „hromadné bydlení“, aby se vytvořily podmínky pro zástavbu s převažující obytnou funkcí. Námitka žalobkyně, že již vynaložila značné finanční prostředky v rámci přípravy výstavby obchodního centra, byla v opatření obecné povahy, které nabylo účinnosti 17. 12. 2009, vypořádána tak, že přijatou změnou nedojde ke znemožnění výstavby a projekt obchodního centra bude v souladu s územním plánem. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaný už od počátku věděl o zamýšlené rozloze obchodního centra, a zároveň sama řízení o změně územního plánu vyvolala, protože se rozšíření začala domáhat v rozporu se svou původní žádostí. Žalovaný přijal opatření obecné povahy o změně územního plánu zcela v rozsahu své pravomoci, jedině v případě, kdyby vydal nezákonné rozhodnutí, které by navíc muselo být napadeno ve správním soudnictví správní žalobou, nemohla by být změna územního plánu platnou, a tudíž teprve poté by mohla následovat případná odpovědnost žalovaného. Naopak, žalovaný přijatou změnou zajišťoval předpoklady pro územní rozvoj, účelné využití a prostorové uspořádání území i s ohledem na zájmy obyvatel v něm žijících, čímž upřednostnil veřejný zájem nad zájmem soukromého subjektu, a neporušil tak ustanovení § 18 odst. 2 ani § 87 stavebního zákona. Soud tak porušení právní povinnosti podle § 415 obč. zák. ze strany žalovaného neshledal. Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 21. 6. 2013, č. j. 57 Co 25/2013-125, rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení, jinak jej potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění a věc rovněž správně posoudil po právní stránce, dospěl-li k závěru, že žalovaný neporušil žádnou právní povinnost, a nemůže být proto ani dána příčinná souvislost s tvrzenou škodou. Změna územního plánu z funkční plochy „občanská vybavenost“ na funkční plochu „hromadné bydlení“ nepředstavuje porušení právní povinnosti. Řízení o změně územního plánu je řízením o vydání opatření obecné povahy, v němž se obligatorně koná veřejné projednávání, před kterým se musí všichni s návrhem seznámit a nejpozději na něm mohou dotčené osoby uplatnit své námitky. Právní řád navíc umožňuje tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy zkrácen, podat návrh na jeho zrušení v rámci správního soudnictví. Žalobkyně však takto nepostupovala a svá práva, o nichž tvrdila, že na nich byla dotčena, nechránila. Jestliže právo napadnout dané opatření obecné povahy nevyužila, nemůže se poté s úspěchem domoci náhrady škody za zmařenou investici s tvrzením, že to byl žalovaný, kdo se měl snažit předejít vzniku škody tím, že ke změně územního plánu nepřikročí. Rozsudek odvolacího soudu napa