25 Cdo 3486/2018 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3486/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2019 Spisová značka:25 Cdo 3486/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.3486.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Veřejné zakázky Náhrada škody Dotace Dotčené předpisy:§ 151 odst. 2 předpisu č. 137/2006Sb. § 420 obč. zák. § 76 odst. 1 předpisu č. 137/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 3. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3486/2018-271 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: Město Čelákovice, IČO 00240117, se sídlem úřadu náměstí 5. května 1, 250 88 Čelákovice, zastoupené Mgr. Lukášem Sedlatým, advokátem se sídlem Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3, proti žalované: ML Compet, a. s., IČO 27627136, se sídlem Revoluční 655/1, 110 00 Praha 1, zastoupená Mgr. Barborou Barcalovou, advokátkou se sídlem Klimentská 1652/36, 110 00 Praha 1, o 1 586 468 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 21/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2016, č. j. 15 Co 375/2016-154, takto: Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 2. 2016, č. j. 27 C 21/2014-119, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2016, č. j. 15 Co 375/2016-154, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. 2. 2016, č. j. 27 C 21/2014-119, zamítl žalobu na zaplacení 1 586 468 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli rámcovou mandátní smlouvu a prováděcí mandátní smlouvu, kterými se žalovaná jako mandatář zavázala za úplatu provést pro žalobce – mandanta administraci veřejné zakázky na výběr zhotovitele stavby a provedení investičního dozoru. Povinností žalované byla organizace zadávacího řízení a poradenská a organizační činnost při výběru koordinátora a subjektu zajišťujícího záchranný archeologický výzkum včetně rozboru nabídek z hlediska splnění hodnotících kritérií. V rámcové mandátní smlouvě se žalovaná zavázala uhradit škodu, která žalobci vznikne neposkytnutím dotace či její části, pokud škoda žalobci vznikne prokazatelně její vinou. Základním kritériem při výběru uchazeče o veřejnou zakázku byla cena díla, která podle zadávacích kritérií neměla překročit částku 42 253 300 Kč včetně DPH. Tato podmínka nebyla dodržena, neboť všechny nabídky uchazečů převyšovaly tuto hodnotu. Vzhledem k tomu, že ani nabídka vybraná hodnotící komisí neodpovídala této podmínce, Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy rozhodl o snížení dotace o 10 %. Částka představující tuto korekci je předmětem sporu. Soud dovodil, že sankcionovaným pochybením byl chybný výběr vítězného uchazeče, jehož nabídnutá cena překročila maximální výši zakázky, k tomu však došlo pochybením hodnotící komise a výsledky její činnosti nelze klást k tíži žalované, neboť odpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky má podle § 151 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., zákon o veřejných zakázkách, ve znění účinném k 1. 1. 2011 (dále též jen „ZVZ“), výlučně žalobce jako zadavatel a hodnotící komise měla rozpoznat, že uchazeči v nabídkách překročili maximální stanovenou cenu zakázky, přičemž povinnost výběru nemohl žalobce delegovat mandátní smlouvou na žalovanou. Důvodem pro snížení dotace nebylo pochybení v zadávací dokumentaci či výzvě k podání nabídek, ale ve výběru nabídky, která podmínky nesplňovala. Žalovaná tak neporušila povinnost, která by byla příčinou snížení dotace. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 11. 2016, č. j. 15 Co 375/2016-154, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že zcela absentuje porušení právní či smluvní povinnosti žalované, které by bylo důvodem snížení dotace, neboť neposkytnutí části dotace bylo důsledkem jednání žalobce při výběru vítězného uchazeče. Odpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky nese zadavatel veřejné zakázky (§ 151 odst. 2 ZVZ). Navíc z protokolu o jednání hodnotící komise vyplývá, že členové komise byli seznámeni s nabídkami uchazečů, hodnotili je z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele, komise provedla posouzení a nevyřadila žádnou nabídku. Základní hodnotící kritérium muselo a mělo být členům hodnotící komise známo, přičemž posouzení dvou číselných údajů představujících maximální možnou cenu a nabídnutou cenu zakázky nepředstavuje odborné kritérium, který by člověk nadaný průměrnou inteligencí nedokázal posoudit. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, ve kterém zrekapituloval dosavadní výsledky řízení a zdůraznil, že žalovaný se zavázal k posouzení nabídek z hlediska splnění zadávacích podmínek, avšak neupozornil zadavatele na nedostatky v nabídkách uchazečů a v souladu se smluvním závazkem je povinen uhradit škodu, která jeho vinou vznikla neposkytnutím dotace. Uvedl, že se domáhá náhrady škody nikoliv z důvodu přenesení odpovědnosti vyplývající z veřejné funkce na administrátora, jak uvedl odvolací soud, nýbrž požaduje náhradu škody z důvodu porušení smluvního závazku žalovaného. Namítá, že soud zaměnil veřejnoprávní odpovědnost zadavatele veřejné zakázky a soukromoprávní odpovědnost jejího administrátora a odvolacímu soudu vytýká dogmatický výklad § 151 ZVZ. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 68/2016, v němž se uvádí, že pokud se zadavatel domnívá, že byl zatížen veřejnoprávní odpovědností za protiprávní jednání jiné osoby, pak vůči této osobě nepochybně může uplatnit nárok na náhradu škody. Dovodil, že žalovaný neupozornil zadavatele na vadu nabídek a v důsledku neodhalení chybného postupu hodnotící komise došlo následně ke krácení dotace, a není rozhodné, zda zadavatel, popř. hodnotící komise byla schopna pochybení nabídek sama odhalit. Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku. Dovolání žalobce Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 6. 2017, č. j. 25 Cdo 731/2017-225, odmítl s tím, že není naplněn dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, neboť uplatněné námitky směřují proti skutkovým závěrům a nikoliv proti řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž závisí napadené rozhodnutí. Příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím škůdce a vznikem škody je jedním ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu a zároveň vzniku nároku žalobce na náhradu škody i v případě, že se žalovaný subjekt zavázal, že uhradí škodu, pokud je způsobí. Posouzení existence příčinného vztahu mezi porušením právní povinnosti jednoho subjektu a vznikem majetkové újmy na straně poškozeného je otázkou skutkovou, nikoli právní; právním posouzením příčinné souvislosti je stanovení, mezi jakými okolnostmi má být její existence zjišťována, přičemž v tomto směru odvolací soud nepochybil. V dané věci šlo o příčinný vztah mezi nesplněním smluvního závazku žalovanou vůči žalobci a nevyplacením části dotace na veřejnou zakázku. Jestliže hodnotící komise vybrala nabídku, která jako všechny ostatní nesplňovala základní kritérium, šlo o její volbu, která byla bezprostřední příčinou krácení dotace. Ústavní soud nálezem ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. III. ÚS 3181/17, zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, č. j. 25 Cdo 731/2017-225, se závěrem, že jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu, neboť Nejvyšší soud se ústavně konformním způsobem nevypořádal s řádně uplatněnou námitkou dovolatele, zda v případě postupu podle zákona o veřejných zakázkách odpovědnost stěžovatele podle tohoto zákona vylučuje soukromoprávní odpovědnost administrátora veřejné zakázky za porušení jeho povinností vyplývajících z prováděcí příkazní smlouvy, nebo zda to vyloučeno není a zadavatel veřejné zakázky může požadovat odškodnění za porušení povinností vyplývajících ze soukromoprávního ujednání mezi ním a administrátorem veřejné zakázky. Poukázal na to, že Nejvyšší soud restriktivním výkladem pojmu nesprávného právního posouzení věci omezil výklad příslušného dovolacího důvodu v rozporu se smyslem a účelem § 241a odst. 1 o. s. ř. i judikaturou Ústavního soudu. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), vázán právním názorem ústavního soudu znovu posoudil přípustnost dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (článek II bod 2., zákona č. 296/2017 Sb.) dále též jen „o. s. ř.“. Za situace,