25 Cdo 3595/2023 – Nejvyšší soud

25 Cdo 3595/2023-360 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: ADC LOG, s.r.o., se sídlem Krkonošská 202/18, Jablonec nad Nisou, IČO 28259017, proti žalovanému: J. R., zastoupený Mgr. Michalem Bieleckým, advokátem se sídlem Koubkova 1726/8, Praha 2, o zaplacení 69.816 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 18 C 108/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 2. 2023, č. j. 19 Co 57/2023-328, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 6. 10. 2022, č. j. 18 C 108/2019 -303, výrokem I připustil rozšíření žaloby o příslušenství za období od 23. 7. 2019 do zaplacení, výrokem II uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 54.450 Kč s příslušenstvím, výrokem III co do částky 15.366 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a výroky IV-VI rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení bylo nesporným, že žalovaný pro žalobkyni pracoval jako řidič kamionové dopravy na základě pracovní smlouvy ze dne 9. 9. 2016, ke stejnému dni převzal soupravu tahače a návěsu, jejichž bezvadný stav bez známek poškození stvrdil svým podpisem, dne 19. 9. 2016 žalovaný způsobil dopravní nehodu, při níž byla souprava tahače a návěsu poškozena. Dne 3. 10. 2016 byly škody zjištěny na servisní prohlídce a opraveny za částku 99.267,90 Kč, přičemž 12.233 Kč obdržela žalobkyně jako pojistné plnění a u správce daně uplatnila odpočet DPH ve výši 17.228 Kč. Na základě znaleckého posudku bylo znalcem zjištěno, že část posléze opravených poškození nemohla být způsobena při dopravní nehodě ze dne 19. 9. 2016, žalovaný byl proto vyzván žalobkyní k doplnění vyjádření, jak byla další poškození způsobena, což odmítl. Soud po právní stránce uzavřel, že jsou splněny všechny podmínky odpovědnosti za škodu, neboť žalovaný porušil své povinnosti, způsobil žalobkyni škodu nejen dopravní nehodou z 19. 9. 2016 a bylo vyloučeno, že by škodu způsobil někdo jiný. Soud odmítl jak námitku promlčení, tak námitku nepřípustné změny předmětu řízení. Výši škody snížil z důvodu zavinění ve formě nedbalosti s ohledem na § 257 odst. 2 zákoníku práce pouze do výše 4,5násobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného. 2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. 2. 2023, č. j. 19 Co 57/2023-328, rozsudek soudu I. stupně potvrdil ve výrocích II-VI, odmítl odvolání žalovaného proti výroku I a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud doplnil dokazování protokolem o převzetí vozidla ze dne 9. 9. 2016, v němž žalovaný potvrdil převzetí tahače a návěsu bez známek poškození a bez výhrad, a uzavřel, že žalovaný naplnil všechny předpoklady odpovědnosti za škodu podle § 250 zákoníku práce, přičemž odvolací soud zdůraznil, že žalovaný převzal vozidlo bez známek poškození a používal je výhradně on, tedy je zodpovědný za všechny škody, jež byly na vozidle zjištěny a opraveny. Odmítl námitku žalovaného o nedodržení totožnosti skutku, neboť žaloba měla všechny náležitosti, její doplnění o všechny rozhodné skutečnosti je možné i později a není změnou žaloby, totožnost skutku je zachována totožností následku. Dále odmítl i námitku promlčení nároku na příslušenství, neboť jej žalobkyně uplatnila včas. 3. Proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení procesní otázky totožnosti skutku, když rozhodl o jiném nároku, než pro který byla podána žaloba, dále při řešení procesní otázky podrobného zkoumání dílčích škod, jde-li o kumulaci škodních událostí, a rovněž při řešení procesní otázky dovolacím soudem dosud neřešené, když v rozporu s § 42 odst. 2 a 3 o. s. ř. přihlédl k dokumentu nesprávně elektronicky podepsanému. Dovolatel především namítá, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I – VI, ačkoli odvoláním byly napadeny pouze výroky I, II, IV a VI. Dovolatel má též za to, že předmětem řízení měla být pouze škoda způsobená při nehodě dne 19. 9. 2016, neboť tak ji žalobkyně vymezila v žalobě, a oba soudy tudíž rozhodly o jiné (navíc nedostatečně specifikované) věci, čímž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 2083/2019, 22 Cdo 1646/2000 a 21 Cdo 3612/2020). Dále je přesvědčen, že soudy nesprávně posoudily nárok na úrok z prodlení, neboť ten byl uplatněn podáním nepodepsaným kvalifikovaným elektronickým podpisem. Na závěr dovolatel uvedl, že se nejedná o jediný technický nedostatek daného řízení, a jejich přehlížení ve prospěch žalobce je porušením rovnosti stran. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že se v průběhu řízení nezměnil předmět žaloby, pouze byla upřesněna skutková tvrzení ohledně škodního děje, a že příslušenství nepožadovala původně jako vstřícný krok, když očekávala plnění na základě platebního rozkazu. Jelikož k úhradě nedošlo a do případu byli zainteresováni právní zástupci, uplatnila žalobkyně dodatečně rovněž úrok z prodlení. Požádala o zhodnocení, zda případné procesní chyby soudu jsou natolik závažné, že je nezbytné další projednání před odvolacím soudem. 5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalovaného bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., není však přípustné. 6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 7. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2015, sen. zn. 29 NSCR 75/2014). 8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), že žalovaný při nástupu do zaměstnání dne 9. 9. 2016 převzal kamionovou soupravu bez vad a poškození, jezdil s ní výhradně on a prokazatelně způsobil dopravní nehodu dne 19. 9. 2016, při níž byl kamion poškozen, ale neinformoval o tom svého zaměstnavatele a dále s ním jezdil, přičemž poškození bylo zjištěno na servisní prohlídce dne 3. 10. 2016. Ačkoliv bylo prokázáno, že provedené opravy nesouvisí pouze s uvedenou dopravní nehodou, žalovaný žádné další škodní události zaměstnavateli nenahlásil, škody ve výši 99.267,90 Kč byly po přistavení vozidla do servisu zjištěny, žalovaný přes výzvu nevysvětlil, jak ke škodám došlo, nesouhlasil se svým výslechem, nesplnil svou vysvětlovací povinnost a tyto okolnosti soud prvního stupně při hodnocení důkazů přičetl k tíži žalovanému. Na základě uvedených skutkových zjištění, proti kterým žalovaný nijak nebrojil (pouze se dožadoval, aby žalobkyně přesněji specifikovala, jak které poškození přesně vzniklo a v jaké výši), posoudil odvolací soud shodně se soudem prvního stupně po právní stránce věc podle § 250 odst. 1 zákoníku práce a dospěl k závěru o odpovědnosti žalovaného za škodu v rozsahu přiznaném soudem prvního stupně. Námitku, že soud s ohledem na změnu skutkových tvrzení žalobce rozhodoval o jiném nároku, neshledal odvolací soud důvodnou, neboť ze strany žalobce nedošlo ke změně skutkových tvrzení, nýbrž pouze k jejich doplnění a co do následku (vzniklé škody) zůstala totožnost skutku zachována. 9. Odvolací soud založil své rozhodnutí (pokud jde o námitku, že soud s ohledem na změnu skutkových tvrzení žalobce rozhodoval o jiném nároku, než který byl žalobou uplatněn) na těchto závěrech: a) Definice skutku se v řízení sporném odvíjí především od žaloby, k jejímž nutným obsahovým náležitostem patří vylíčení rozhodujících skutečností, tedy údajů nezbytných k tomu, aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout. b) Povinnost tvrdit všechny rozhodné skutečnosti (břemeno tvrzení) se neváže k žalobě samotné, ale k době pozdější, zpravidla ve vazbě na průběh a výsledky dokazování. c) Podstatu skutku lze spatřovat především v jednání a v následku, který jím byl způs