25 Cdo 3601/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3601/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 9. 2022 Spisová značka:25 Cdo 3601/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.3601.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3601/2020-425 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: ČEZ Distribuce, a.s., IČO 24729035, se sídlem Teplická 874/8, 405 02 Děčín, zastoupená doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Prvního pluku 206/7, 186 00 Praha 8, proti žalované: I. T., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. et Mgr. Martinem Nezvalem, advokátem se sídlem Týnská 1053/21, 110 00 Praha 1, o 400 055 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 79/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 3. 2020, č. j. 8 Co 1464/2019-369, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 9. 2020, č. j. 8 Co 1464/2019-401, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky doc. JUDr. Mgr. Jany Tlapák Navrátilové, Ph.D. Odůvodnění: Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 11. 7. 2019, č. j. 12 C 79/2017-304, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 210 888 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu co do částky 189 167 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, co Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. 11. 2018, č. j. 8 Co 856/2018-215, zrušil jeho předchozí zamítavý rozsudek ze dne 24. 1. 2018, č. j. 12 C 79/2017-183. Vyšel ze zjištění, že dne 6. 3. 2013 uzavřely žalobkyně a žalovaná smlouvu o připojení k distribuční soustavě, čímž bylo zřízeno odběrné místo pro dům žalované č. p. XY v XY v XY (dále též jen „odběrné místo“). Tentýž den byla mezi účastnicemi uzavřena i smlouva o dodávce elektřiny. Žalovaná dům pronajala nájemci N. T. H. nájemní smlouvou ze dne 15. 5. 2013, jejíž součástí byl i závazek nerušeného užívání předmětu nájmu s tím, že nájemné a zálohy za energie budou placeny žalované; odběratelkou elektřiny zůstala pronajímatelka – žalovaná. V době od ledna do března 2014 prověřovala Policie ČR anonymní oznámení ze dne 14. 8. 2013, týkající se výroby drog a opiátů v XY. Kontrolou odběrného místa dne 10. 4. 2014 a dne 11. 4. 2014 (v rámci domovní prohlídky) byl zjištěn neoprávněný odběr, který byl realizován připojením kabelu prořezávacími svorkami na hlavním domovním vedení ještě před hlavním jističem a elektroměrem a veden dál probouranou zdí do domu žalované, kde z něj byly napájeny mimo jiné zdroje světla a tepla pro pěstování marihuany. Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 30. 7. 2014, č. j. 37 T 154/2014-225, pravomocně uznal vinným a odsoudil L. Q. T. za jednání bezprostředně směřující k neoprávněné výrobě psychotropní látky v domě žalované. O výsledku kontroly byla žalovaná informována dne 11. 4. 2014. Soud posoudil uplatněný nárok podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále též jen „energetický zákon“) a dovodil objektivní odpovědnost žalované za vznik škody. Žalovaná svou nemovitost pronajala, avšak zůstala ve smluvním vztahu se žalobkyní, přestože jí nic nebránilo převést odběr elektřiny na nájemce. Byla tak i nadále osobou odpovědnou za stav odběrného místa, neboť uzavřením nájemní smlouvy nelze přenést odpovědnost za jeho stav na třetí osobu. Bylo na žalované, aby střežila, jakým způsobem probíhá odběr z její nemovitosti osobou, které tuto nemovitost svěřila. Okolnost, že došlo k trestnímu odsouzení osoby, která v domě žalované prováděla trestnou činnost a která byla odsouzena za neoprávněné nakládání s jedy a omamnými látkami a výrobu drog, sama o sobě neznamená, že tato osoba způsobila také neoprávněný odběr. Výši škody stanovil soud podle § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. za 278,190 kW/hodin neoprávněně odebrané energie částkou 400 055 Kč (388 334 Kč za neoprávněně odebranou elektrickou energii a 11 721 Kč za náklady na zjištění a odstranění neoprávněného odběru). V období od 15. 5. 2013 do 14. 8. 2013 shledal výlučnou odpovědnost žalované. V období od anonymního oznámení (14. 8. 2013) do 7. 1. 2014 považoval soud pro pasivitu Policie ČR za rozporné s dobrými mravy [§ 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“) a § 4 až § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“)] uložit povinnost k náhradě škody pouze žalované. Stanovil z toho důvodu míru její odpovědnosti na jednu čtvrtinu. S odkazem na § 2900, § 2901 a § 2918 o. z. dovodil dále spoluúčast žalobkyně na vzniku škody, neboť již dne 7. 1. 2014 mohla pojmout podezření na neoprávněný odběr. Uzavřel, že proto v období od 7. 1. 2014 do 11. 4. 2014 odpovídá žalobkyně za škodu v rozsahu jedné poloviny. Soud tak žalobu shledal důvodnou ohledně částky 210 888 Kč, ve zbývajících 189 167 Kč žalobu zamítl. K odvolání obou účastnic Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 3. 3. 2020, č. j. 8 Co 1464/2019-369, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 9. 2020, č. j. 8 Co 1464/2019-401, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a v zamítavém výroku ohledně zaplacení 52 956 Kč s příslušenstvím, ve zbytku jej v tomto výroku změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni dalších 136 211 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že žalovaná jako odběratelka, která odpovídá za stav odběrného místa, nese objektivní odpovědnost za vzniklou škodu, na což v daných souvislostech nemá vliv uzavření nájemní smlouvy. Okolnost, že se žalovaná v nájemní smlouvě sama dobrovolně zbavila jinak zcela obvyklé kontroly předmětu nájmu a tím i odběrného místa, může jít k tíži pouze jí samé. Žalovaná byla zcela pasivní, o vlastní nemovitost (a odběrné místo) se nezajímala s poukazem na nájemní smlouvu, ačkoliv byla vázáná i smlouvou se žalobkyní. Ohledně jednotlivých období se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v období od počátku nájmu dne 15. 5. 2013 do 14. 8. 2013 (91 dnů) odpovídá žalovaná za škodu výlučně a v období ode dne měření možného zvýšeného odběru do dne ukončení odběru (10. 4. 2014) v souvislosti s domovní prohlídkou spoluzpůsobila žalobkyně škodu ve stejném rozsahu jako žalovaná (v rozsahu 50 %). Na rozdíl od soudu prvního stupně však vyšel z data 10. 1. 2014, neboť až v tento den měla žalobkyně jako odborník dostatek relevantních informací vzbuzujících důvodnou obavu, že v daném odběrném místě dochází k neoprávněnému odběru elektřiny, a přesto byla až do 10. 4. 2014 zcela pasivní, čímž porušila povinnost danou § 2901 o. z. V období od 14. 8. 2013, kdy policie obdržela anonymní oznámení, do 9. 1. 2014, dovodil odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, výlučnou objektivní odpovědnost žalované za škodu, neboť ze smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 6. 3. 2013 vyplývala mimo jiné povinnost žalované zajistit, aby nedošlo k neoprávněnému odběru elektřiny. Okolnost, že k neoprávněnému odběru docházelo a že Policie ČR mohla činit potřebné úkony dříve, a přesto nijak nezasáhla, nemůže vést k závěru, že je nemravné žalobkyni proti žalované přiznat náhradu škody v plné výši. Nemravného jednání ve smyslu § 3 obč. zák. a § 4 a § 8 o. z. se nedopustila žalobkyně, a proto je krácení jejího nároku za uvedené období s poukazem na hledisko dobrých mravů vyloučeno. Náklady ve výši 11 721 Kč je povinna nahradit výlučně žalovaná, neboť vznikly v souvislosti se zjištěním protiprávního stavu, za který odpovídá a na což částečné spoluzpůsobení škody žalobkyní vliv nemá. Domáhala-li se žalovaná zkrácení fiktivně stanovené doby neoprávněného odběru s tím, že pěstírna konopí byla zřízena až od prosince 2013 (do té doby měla nemovitost obývat rodina s dětmi, což by existenci pěstírny konopí vylučovalo), neunesla v tomto směru své důkazní břemeno. Celkově byla soudy žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 347 099 Kč s příslušenstvím. Proti celému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že nesprávné právní posouzení spatřuje v extenzivním až extrémním akceptování energetického zákona, a proto je rozhodnutí v rozporu se základními principy práva (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 534/03).