25 Cdo 3781/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3781/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:25 Cdo 3781/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.3781.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana osobnosti Tisk Dotčené předpisy:§ 10 odst. 1, 2 předpisu č. 46/2000 Sb. § 5 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 8. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.09.2024II.ÚS 2721/24 Jan Svatoň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost24. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3781/2022-214 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: M. V., zastoupen Mgr. Miroslavem Šianským, advokátem se sídlem Mácova 520/62, Brno, proti žalované: Vydavatelství STISK spol. s r. o., IČO 26826453, se sídlem Městská 710/4, Pod Cvilínem, Krnov, zastoupená Mgr. Markem Urbišem, advokátem se sídlem Partyzánská 1565/18, Opava, o uveřejnění odpovědi na články, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. 9 C 70/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2022, č. j. 71 Co 68/2022-191, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Marka Urbiše. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově rozsudkem ze dne 9. 12. 2021, č. j. 9 C 70/2020-130, uložil žalované povinnost uveřejnit v periodiku Region Opavsko, a to v pravém horním rohu prvé strany, se standardní velikostí písma, orámovaný, s výslovným označením „odpověď“, s uvedením jména a příjmení žalobce a s uvedením, že se jedná o odpověď na článek uveřejněný dne 2. 6. 2020, tento text: „Není pravdou, že ‚vedu válku‘, nebo ‚bojuji‘ s finančním úřadem v Opavě. Pouze při kontrole vyplacených kompenzačních bonusů úřadem vyplavaly na povrch nejednoznačnosti textu zákona č. 159/2020 Sb. a rozpory s ilustračními příklady na webu Finanční správy. Před podáním žádosti o výplatu bonusu jsem se pečlivě seznámil se zněním zákona a prostudoval si všechny dostupné ilustrační příklady. Poté, co jsme si s pracovnicí finančního úřadu vysvětlili své argumenty, finanční úřad od vymáhání údajně neoprávněně vyplacené části kompenzačního bonusu upustil.“ (výrok I), co do textu: „Na Generální finanční ředitelství jsem se neobracel já, ale redaktor Hospodářských novin, se kterým jsem rozpory v zákoně a ilustračních příkladech konzultoval, abych přispěl k vnesení řádu do chaosu, a který napsal článek do Hospodářských novin, ze kterého nejspíš Region Opavsko své články vykompiloval, aniž by si cokoliv u mě ověřil. Není pravdou, že na mě a jiné živnostníky ‚dopadá přísloví lehce nabyl, lehce pozbyl‘. To spíše na Region Opavsko dopadají důsledky ‚chlubení se cizím peřím‘.“ soud žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III) a vůči státu (výrok IV). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal uveřejnění odpovědi v periodiku Region Opavsko, jehož vydavatelem je žalovaná. Jedná se o odpověď na články uveřejněné v uvedeném periodiku dne 2. 6. 2020. Žalobce napadá na titulní straně ve sloupku Poslušně Hlásím část textu „...na některé živnostníky začíná dopadat přísloví: Lehce nabyl, lehce pozbyl. Finanční úřad jim totiž přikázal vrátit státní příspěvky, i když na ně ze zákona měli právo...“, dále titulek „Informatik vede válku s úřadem“ a na druhé straně v textu článku formulace „...informatik bojuje s úřadem...nemohl uvěřit svým uším...obrátil se na Generální finanční ředitelství...“. Těmito články podle žalobce (v článku bylo uvedeno jeho jméno) došlo k narušení jeho cti a důstojnosti, neboť jej vykreslují jako agresivního člověka a podvodníka, který zkouší „fíglem“ přijít k penězům. Žádost žalobce o zveřejnění odpovědi byla doručena žalované 30. 6. 2020. Okresní soud po právní stránce posoudil věc podle § 4, § 10 odst. 1, § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), (dále jen „tiskový zákon“), a uzavřel, že předmětnými články a jejich celkovým vyzněním bylo nedůvodně a neomluvitelně zasaženo do cti a důstojnosti žalobce nad přípustnou míru. Samotná slova o válce a boji mohou svým negativním obsahem a nepříznivými konotacemi evokovat představu kverulanta, osoby neochotné podrobit se pravidlům i podvodníka v souvislosti s formulací „lehce nabyl, lehce pozbyl“. Žalobce žádnou válku či boj s finančním úřadem nevedl a rozdílná stanoviska na splnění podmínek pro výplatu příspěvku si vyjasňoval s pracovnicí finančního úřadu nekonfliktním způsobem. 2. K odvolání žalobce a žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 7. 2022, č. j. 71 Co 68/2022-191, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve vyhovujícím výroku I tak, že se žaloba v uvedeném rozsahu zamítá (výrok I), dále jej potvrdil v zamítavém výroku II (výrok II), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III), vůči státu (výrok IV) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok V). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dospěl však k právnímu závěru, že znění žalobcem požadované odpovědi nesplňuje po obsahové stránce všechny náležitosti, neboť z ní není zřejmé, jakého článku se týká, není uveden název článku ani datum jeho vydání. Tento nedostatek pak nemůže nahrazovat okresní soud vlastní iniciativou ve výroku svého rozhodnutí. Podstatné není ani to, že v řízení vyšlo najevo, o jaký článek se jedná, pokud pro veřejnost, jíž je odpověď určena, to seznatelné není. Odvolací soud dospěl též k závěru, že uvedenými články nebylo zasaženo do osobnostních práv žalobce (do jeho práva na čest a důstojnost) v takové intenzitě, která by přesáhla přípustnou míru způsobem, který již nelze v demokratické společnosti tolerovat. V této souvislosti přihlédl k tomu, že periodikum XY je tiskem se specifickým způsobem vyjadřování a oslovování lokální veřejnosti, který v sobě nese prvky bulvárního tisku. Tomu odpovídá současný zaužívaný způsob označení střetu názorů či konfliktu jako „bojuje“ či „vede válku“. Jedná se o snahu upoutat pozornost potenciálních čtenářů. Z pohledu odvolacího soudu je pak především podstatné, že obsah článku v daném periodiku se podstatou svého sdělení shodoval s článkem uveřejněným v Hospodářských novinách (ty o věci informovaly již dříve), proti němuž žalobce nebrojil, a neměl v úmyslu žalobce jakkoli dehonestovat. Nepravdivá tvrzení o tom, že žalobce nevěřil svým uším a že se obrátil na Generální finanční ředitelství, nejsou objektivně způsobilá do osobnostních práv žalobce zasáhnout a příměr odkazující na rčení „lehce nabyl, lehce pozbyl“ je sice nepatřičný, nicméně vztahuje se k dané problematice obecně (splňování kritérií pro výplatu kompenzačního příspěvku pro živnostníky) a nikoliv pouze k osobě žalobce. Upoutávku obsahující tento příměr, jakož i titulky a článek, je nutno hodnotit v celém kontextu a nikoliv izolovaně. 3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být podle žalobce dovolacím soudem posouzena jinak než dosud, dále na řešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, a také na řešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel si je vědom konstantní rozhodovací praxe (reprezentované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1713/2007), podle které znění požadované odpovědi ve smyslu tiskového zákona musí umožnit veřejnosti, jíž je určena, seznat na jaké sdělení, které bylo uveřejněno v periodickém tisku obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, tato osoba svojí odpovědí reaguje. Domnívá se však, že jde o výklad zákona příliš extenzivní, který by měl být přehodnocen. Namítá, že je přece věcí poškozeného, zda mu bude či nebude vadit, pokud čtenářům jeho odpovědi budou chybět bližší souvislosti a okolnosti případu a odpověď tak bude v podstatě vytržená z kontextu; koneckonců institut odpovědi je zde k ochraně dobrého jména toho, do jehož sféry bylo sdělením zasaženo. Dovolatel zastává názor, že znění požadované odpovědi ve smyslu tiskového zákona nemusí obsahovat identifikaci konkrétního sdělení, na které odpověď reaguje, názvem článku a datem jeho vydání. Dále