25 Cdo 3818/2011 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3818/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2013 Spisová značka:25 Cdo 3818/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.3818.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náklady léčení Ztížení společenského uplatnění Dotčené předpisy:§ 449 odst. 1,3 obč. zák. § 3 odst. 1 předpisu č. 440/2001Sb. § 7 odst. 3 předpisu č. 440/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 6. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3818/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobců a) J. S., a b) L. S., obou zastoupených JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou, se sídlem Praha 5, Plzeňská 4, proti žalované České kanceláři pojistitelů, IČO 700 99 618, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem, se sídlem Beroun, Husovo nám. 82, o plnění na náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 131/2006, o dovolání žalobce a) a dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2011, č. j. 23 Co 145/2011-390, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2011, č. j. 23 Co 145/2011-390, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 11. 2010, č. j. 10 C 131/2006-315, pokud jimi bylo rozhodnuto o částce 1.702.652,80 Kč s příslušenstvím ve vztahu k žalobci a), o částce 351.625,- Kč s příslušenstvím ve vztahu k žalobkyni b) a o nákladech řízení mezi žalobkyní b) a žalovanou, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se na žalované domáhali plnění na náhradu škody na zdraví, kterou žalobce utrpěl při dopravní nehodě zaviněné řidičem vozidla, jež nebylo pojištěno pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Nárok žalobce představuje doplatek odškodnění bolestného, ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a doplatek nákladů vynaložených na zpracování znaleckých posudků, neboť žalovaná v rámci mimosoudního vyrovnání žalobci jako poškozenému uhradila z důvodu jeho spoluzavinění jen polovinu požadované náhrady, a dále doplatek žalovanou poskytnutého odškodnění ztížení společenského uplatnění (dále též jen „ZSU“) do výše šestinásobku základní výměry. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nákladů představovaných hodnotou osobní péče, jíž poskytuje žalobci. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 22. 11. 2010, č.j. 10 C 131/2006-315 (vydaným poté, co byl jeho rozsudek ze dne 4. 12. 2008, č.j. 10 C 131/2006-203, zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 7. 10. 2009, č.j. 23 Co 309/2009-252), zamítl žalobu, pokud žalobce žádal zaplacení 3.320.250,- Kč, 4.163,- Kč a 181,- Kč měsíčně, včetně příslušenství z částky 280.800,- Kč, uložil žalované zaplatit žalobci 2.708.219,- Kč a příslušenství z částky 822.482,- Kč, počínaje 1. 12. 2010 platit žalobci 3.040,- Kč měsíčně do každého 10. dne v měsíci a zaplatit žalobkyni 351.625,- Kč s příslušenstvím. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 17. 12. 2003 utrpěl při dopravní nehodě jako spolujezdec ve vozidle řízeném Ladislavem Švarcem vážné poškození zdraví. Ladislav Švarc, který dopravní nehodu zavinil, požil před jízdou alkohol, o čemž však žalobce nemohl vědět, a žalobce nebyl připoután bezpečnostním pásem, s ohledem na mechanismus nehody však nemohly bezpečnostní pásy vzniklému poškození zdraví zabránit. Dospěl proto k závěru, že žalobce se na vzniku škody nijak nepodílel, krácení náhrady z důvodu spoluzavinění poškozeného tak není namístě. Vycházeje ze znaleckých posudků MUDr. V. (neurologie a posudkové lékařství) a MUDr. M. (psychiatrie) a po započtení žalovanou poskytnutého plnění ve výši 237.120,- Kč, přiznal žalobci odškodnění bolestného ve výši 237.120,- Kč. Při stanovení výše náhrady za ZSU vycházel ze znaleckého posudku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (dále jen „VFN“), jímž bylo poškození zdraví žalobce ohodnoceno celkem 4110 body (1500 bodů podle položky 014, 1500 bodů podle položky 016, 360 bodů podle položky 0122, 150 bodů podle položky 0742, 600 bodů podle položky 1371) a bodové ohodnocení bylo znalci zvýšeno podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. o 50 %. Shledal důvody pro mimořádné zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., neboť žalobce utrpěl úraz v produktivním věku (36 let), v jeho důsledku není schopen výdělečné činnosti, je prakticky vyřazen ze všech oblastí kulturního, společenského a sportovního života, poškození zdraví se negativně projevilo rovněž v jeho rodinném životě, když se stal téměř nesoběstačným, neschopným podílet se na chodu domácnosti a výchově dětí. Za přiměřené soud pokládal odškodnění ve výši šestinásobku základního bodového ohodnocení (4110 bodů); po započtení částky 774.000,- Kč, kterou již žalovaná žalobci vyplatila, shledal uplatněný nárok opodstatněným co do 2.185.200,- Kč. Nárok na náhradu nákladů vynaložených na vypracování znaleckých posudků na základě žalovanou vznesené námitky promlčení zamítl jako opožděně uplatněný. Po započtení plnění poskytnutého žalovanou v rámci mimosoudního vyrovnání přiznal žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 47.677,- Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 6. 2006 do 30. 11. 2010 ve výši 238.222,- Kč a počínaje 1. 12. 2010 pravidelnou měsíční rentu ve výši 3.040,- Kč. Opodstatněným shledal rovněž nárok žalobkyně na náhradu nákladů léčení představovaných hodnotou péče, kterou žalobkyně žalobci osobně poskytovala v období od 22. 5. 2004 do 31. 10. 2008, ve výši 351.625,- Kč. K odvolání všech účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 6. 2011, č. j. 23 Co 145/2011-390, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vztahu k žalobci v zamítavém výroku ohledně částky 3.320.250,- Kč a ve vyhovujícím výroku ohledně 766.258,80 Kč, jakož i ve vztahu k žalobkyni ve vyhovujícím výroku ohledně 351.625,- Kč; změnil jej ve vyhovujícím výroku ve vztahu k žalobci ohledně 1.702.652,80 Kč tak, že se žaloba v této části zamítá, a v části, jíž bylo rozhodnuto ve vztahu k žalobci o částkách 4.163,- Kč a 181,- Kč s příslušenstvím, 239.284,40 Kč s příslušenstvím a o příslušenství z částky 822.482,- Kč a žalobci přiznána měsíční renta ve výši 3.040,- Kč, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou před soudy obou stupňů. Odvolací soud shledal správnými skutková zjištění soudu prvního stupně o průběhu dopravní nehody a poškození zdraví žalobce, ztotožnil se rovněž s jeho závěrem, že nepoužití bezpečnostních pásů nemohlo mít v daném případě vliv na rozsah poranění žalobce. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že žalobce musel vědět, že řidič před jízdou požil alkohol, a svým lehkovážným přístupem tak přispěl ke vzniku škody na svém zdraví. Spoluzavinění žalobce na vzniku škody stanovil v rozsahu 30 % a provedl odpovídající přepočet náhrady za bolest a za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Na náhradě za bolest žalobci přiznal dalších 42.000,- Kč, neboť v nalézacím řízení nebyla zhodnocena uroinfekce; z výpovědí znalců podle odvolacího soudu vyplynulo, že uroinfekce spadá pod bolestné, nejedná se o trvalé následky odškodnitelné v rámci náhrady za ZSU. Stran náhrady za ZSU dospěl k závěru, že soud prvního stupně ohodnotil poškození zdraví žalobce správně a v souladu s vyhláškou č. 440/2001 Sb. Přestože poškození podřaditelná pod položky 035, 0643 a 0754 přílohy č. 2 vyhlášky vzniklá v důsledku postižení některého z orgánů je obecně možné hodnotit i samostatně, v daném případě z výpovědí znalců a ze znaleckých posudků vyplývá, že postižení odpovídající shora vyjmenovaným položkám je jednoznačným důsledkem organického poškození mozku, proto jsou tyto položky subsumovány pod položku 014 – vážné mozkové poruchy po těžkém poranění hlavy. Stejně tak byly veškeré následky psychického a psychiatrického charakteru správně zahrnuty pod položku 016. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že se jedná o případ hodný mimořádného zřetele, a žalobci tudíž přísluší zvýšení náhrady za ZSU ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. Na rozdíl od soudu prvního stupně však shledal přiměřeným a principu proporcionality odpovídajícím zvýšení v rozsahu čtyřnásobku základní bodové výměry; s ohledem na 30% spoluzavinění náleží žalobci (po započtení již poskytnutého plnění) 70 % výsledné částky, tj. 606.960 Kč. Nárok na náhrad