25 Cdo 3961/2009 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3961/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 10. 2009 Spisová značka:25 Cdo 3961/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.3961.2009.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3961/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: Č. r. s., J. ú. s., proti žalované: Česká republika - Ministerstvo financí, zastoupená, advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 668/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. října 2003, č. j.  22 Co 1899/2003-139, takto: Rozsudek  Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2003, č. j.  22 Co 1899/2003-139, a rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 24. 8. 2001, č. j. 6 C 669/98-83, ve znění usnesení ze dne 10. 12. 2001, č. j. 6 C 668/98-103, ze dne 7. 4. 2003, č. j. 6 C 668/98-121, ze dne 30. 5. 2003, č. j. 6 C 668/98-125, a ze dne 24. 6. 2003, č. j. 6 C 668/98-127, s výjimkou zamítavého výroku o věci samé a výroků o částečném zastavení řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Prachaticích k dalšímu řízení.                                           O d ů v o d n ě n í : Žalobce se po státu domáhal náhrady škody způsobené vydrou říční na rybách chovaných žalobcem rybářských mimopstruhových revírech vyjmenovaných v žalobě za období od 16. 5. 1998 do 31. 12. 1998. Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 24. 8. 2001, č. j. 6 C 669/98-83, ve znění usnesení ze dne 10. 12. 2001, č. j. 6 C 668/98-103, ze dne 7. 4. 2003, č. j. 6 C 668/98-121, ze dne 30. 5. 2003, č. j. 6 C 668/98-125, a ze dne 24. 6. 2003, č. j. 6 C 668/98-127, uložil žalované zaplatit žalobci 147.200,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 9. 12. 1998 do zaplacení, zamítl žalobu ohledně 3% úroku z prodlení z částky 147.200,- Kč od 16. 5. 1998 do 8. 12. 1998, zastavil řízení ohledně 102.800,- Kč, 3% úroku z prodlení z částky 100.000,- Kč od 16. 5. 1998 a 3% úroku z prodlení z částky 2.800,- Kč od 16. 5. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok na náhradu škody byl žalobcem uplatněn po právu, neboť vyplývá z ustanovení § 34 odst. 3 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, které zakotvuje obecnou odpovědnost státu za škodu způsobenou mj. vydrou říční. Výši škody určil podle znaleckého posudku doc. Ing. S. L., CSc., který za předmětné období dospěl k částce 147.200,- Kč představující hodnotu vydrou zkonzumovaných ryb. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 10. 2003, č. j. 22 Co 1899/2003-139, rozsudek soudu prvního stupně ve znění shora uvedených usnesení ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ohledně pasivní legitimace odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1753/2002, a k aktivní legitimaci uvedl, že žalobci byl v předmětných revírech přenechán výkon rybářského práva, které v sobě mimo jiné zahrnuje i právo ryby plánovitě chovat a lovit. Podle odvolacího soudu způsobily vydry říční žalobci škodu, za niž v plném rozsahu podle ustanovení § 34 odst. 3 zákona č. 23/1962 Sb. odpovídá stát. Při určení výše škody soud prvního stupně správně vycházel ze znaleckého posudku, jehož závěry a výpočty vzniklé ztráty jsou logické a přesvědčivé. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Zásadní právní význam spatřuje ve výkladu ustanovení § 6 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, a jeho vztahu k vlastnictví volně žijících ryb a vodních živočichů. Žalobci byl sice podle § 8 odst. 1 citovaného zákona přenechán bezplatně výkon rybářského práva (tedy ve smyslu § 6 odst. 1 též právo přivlastňovat si ulovené ryby a vodní živočichy), avšak pouze jako uživateli, nikoli jako vlastníkovi. Žalovaná má za to, že vlastníkem volně žijících živočichů (ryb žijících ve vodních tocích) je stát a žalobce má pouze právo přivlastňovat si již ulovené ryby. Vlastnictví k uloveným rybám a vodním živočichům je přitom nabýváno až po jejich ulovení (§ 6 odst. 1 zákona o rybářství), což má svůj logický původ v okolnosti, že vlastníkem vodních toků je stát, stejně jako je jediným vlastníkem dosud neulovených ryb ve vodních tocích. Je tedy otázkou, zda žalobci vznikla majetková újma (zda došlo na jeho straně k úbytku majetku nastalého v důsledku škodné události). Podle žalované k majetkové újmě na straně žalobce nedošlo, žalobce nebyl a není vlastníkem volně žijících ryb a vodních živočichů a ustanovení § 34 odst. 3 zákona č. 23/1962 Sb. není možné v posuzovaném případě použít. Odvolací soud ani soud prvního stupně se přitom podle žalované otázkou vlastnictví volně žijících ryb a vodních živočichů vůbec nezabývaly, nezkoumaly tedy všechny podmínky vzniku odpovědnosti za škodu. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o.s.ř., dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. Čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 30. 10. 2003. Dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to pro řešení zásadně právně významné otázky vlastnictví ryb volně žijících ve vodních tocích, která byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Dovolání je tedy důvodné. Podle § 34 odst. 3 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění zákonů č. 146/1971 Sb., č. 96/1977 Sb., č. 143/1991 Sb., č. 270/1992 Sb. a č. 289/1995 Sb. (tj. ve znění účinném do 27. 9. 1999 - tedy v době, kdy vznikla žalobcem tvrzená škoda) škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát. Podrobnosti stanoví Ministerstvo financí České republiky, Ministerstvo zemědělství České republiky a Ministerstvo životního prostředí České republiky obecně závazným právním předpisem. Podle § 442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle odst. 2 škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu. Za škodu se v právní teorii i praxi považuje újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nebylo škodné události - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, publikované pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971). Dovolatelce, která vytýká soudům obou stupňů, že se nezabývaly otázkou vlastnictví ryb volně žijících ve vodních tocích, je třeba přisvědčit v tom, že tato otázka je významná pro posouzení, zda a v jakém rozsahu žalobci vznikla škoda. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění zákonů č. 146/1971 Sb., č. 49/1982 Sb., č. 367/1990 Sb., č. 425/1990 Sb., č. 229/1991 Sb., č. 283/1992 Sb. a č. 4/1993 Sb., tj. ve znění účinném do 31. 12. 1999 (dále též jen „zákon o rybářství“), rybářské právo je oprávnění a povinnost plánovitě chovat, chránit a lovit ryby a jiné vodní živočichy v tekoucích vodách a ulovené ryby a vodní živočichy si přivlastňovat, jakož i oprávnění užívat k tomu v nezbytné míře pobřežních pozemků. Podle odst. 4 tohoto ustanovení rybářské právo patří státu; lze je vykonávat jen v rybářský