25 Cdo 420/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 420/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 6. 2024 Spisová značka:25 Cdo 420/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.420.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Advokát Promlčení Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 24 předpisu č. 85/1996 Sb. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 420/2024-1039 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: H. Š., zastoupená JUDr. Janem Sukem, advokátem se sídlem Na Slupi 134/15, Praha 2, proti žalovanému: Mgr. Petr Brož, IČO 71471766, se sídlem U Zátiší 545/3, Praha 4, zastoupený Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem Nádražní 58/110, Praha 5, o 1 057 422 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 157/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2023, č. j. 58 Co 186,187/2023-994, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2023, č. j. 58 Co 186,187/2023-994, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2023, č. j. 30 C 157/2014-903, ve spojení s usnesením ze dne 10. 5. 2023, č. j. 30 C 157/2014-944, pokud jimi bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit úrok z prodlení z částky 269 607,30 Kč ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,50 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, 8,05 % ročně od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2017, 8,50 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 9 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 9,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 10 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 8,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, 8,50 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, 11,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, 15 % ročně od 1. 7. 2022 do 27. 3. 2023 a za dobu od 28. 3. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o osm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušeného kalendářního pololetí, a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 27. 3. 2023, č. j. 30 C 157/2014-903, ve spojení s usnesením ze dne 10. 5. 2023, č. j. 30 C 157/2014-944, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 269 607,30 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení od 1. 7. 2010 do zaplacení a 79 275,96 Kč s úrokem z prodlení, zamítl žalobu co do zaplacení částek 527 987,70 Kč, 149 339,34 Kč a 31 212 Kč, vše s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V pořadí již třetím rozsudkem (naposledy poté, co k ústavní stížnosti žalobkyně Ústavní soud nálezem ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 644/18, zrušil usnesení dovolacího soudu i rozsudek odvolacího soudu, neboť bylo porušeno základní právo stěžovatelky na svobodné jednání podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a vyslovil, že klientovi nelze přičítat k tíži, jestliže neposkytne součinnost advokátovi, který jej dostatečně nepoučil o významu úkonů či postupů v soudním řízení) shledal částečně důvodným nárok žalobkyně na náhradu škody, kterou jí žalovaný advokát způsobil při poskytování právních služeb, tj. v souvislosti s výkonem jeho advokátní činnosti. Zastupoval ji v řízení vedeném u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 11 C 107/2011, v němž žalobkyně požadovala po zhotoviteli na základě smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce rodinného domu, částku 797 595 Kč z titulu vrácení uhrazené ceny díla po odstoupení od smlouvy. Zhotoviteli na zálohách na cenu díla uhradila 1 009 592 Kč s tím, že mu za provedené práce na rozpracovaném díle náležela částka 212 297 Kč představující rozdíl mezi cenou řádně provedeného díla a náklady na řádné dokončení díla zjištěné znalcem. V důsledku profesního pochybení žalovaného (v žalobě a jejích následných doplněních) byla žaloba proti zhotoviteli zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, neboť na radu žalovaného postoupila tuto pohledávku na jiný subjekt a okolnost, že neposkytla dostatečnou součinnost ke zpětnému převodu, nemá podle citovaného nálezu Ústavního soudu význam pro dovození odpovědnosti žalovaného za škodu. Ta podle žalobkyně spočívá ve ztrátě nároku vůči zhotoviteli ve výši 797 595 Kč s příslušenstvím a v nákladech řízení, které musela uhradit zhotoviteli k rukám jeho zástupce na základě pravomocného rozsudku (116 582,30 Kč), v uhrazených soudních poplatcích za řízení před soudy obou stupňů (2 x 39 880 Kč), v nákladech žalobkyně za vypracování znaleckých posudků (11 900 Kč za posudek Ing. Holečka a 9 400 Kč za posudek Ing. Brože) a v částkách uhrazených žalovanému za poskytnuté právní služby (9 912 Kč a 21 061 Kč). Soud při řešení předběžné otázky úspěchu v předchozím sporu dovodil, že po odstoupení od smlouvy o dílo ve smyslu § 631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), připadala na práce vykonané zhotovitelem i při zohlednění některých nekvalitně provedených prací vykazujících vady částka 740 284,76 Kč. Za situace, kdy žalobkyně zhotoviteli uhradila cenu díla ve výši 1 009 892 Kč, byl by zhotovitel povinen vrátit jí rozdíl, tedy částku 269 607,30 Kč. V tomto rozsahu by tedy soud žalobě vyhověl a zamítl ji co do 527 987,70 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že žalobkyně u Okresního soudu v Mělníku požadovala 797 595 Kč, byla by neúspěšná v částce 527 987,70 Kč (797 595 Kč – 269 607,30 Kč), což by znamenalo 34% úspěch (úspěch žalovaného zhotovitele činí 66 %), takže by byla povinna hradit zhotoviteli náklady řízení ve výši 32 %. Pokud 100 % nákladů uvedeného řízení na straně zhotovitele představuje částka 116 582,30 Kč, byla by žalobkyně, nebýt pochybení žalovaného advokáta, povinna zaplatit na nákladech pouze 37 306,34 Kč, tedy jí vznikla škoda ve výši 79 275,96 Kč. Ve zbývajícím rozsahu (co do částky 37 306,34 Kč s příslušenstvím) soud žalobu ohledně tohoto nároku jako nedůvodnou zamítl. V ostatních položkách náhrady škody za náklady vynaložené žalobkyní na soudní řízení se zhotovitelem, tj. co do uhrazených soudních poplatků za prvostupňové i odvolací řízení, nákladů žalobkyně za vypracování znaleckých posudků a v částkách uhrazených žalobkyní žalovanému za právní služby, které žalobkyni vyfakturoval, shledal soud žalobu nedůvodnou a v rozsahu tomu odpovídajícím ji rovněž zamítl. 2. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 10. 2023, č. j. 58 Co 186, 187/2023-994, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s usnesením o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že soud prvního stupně postupoval v intencích usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 10. 2018, č. j. 58 Co 458/2016-480, jehož závěry vycházely ze závěrů Ústavního soudu vyslovených ke stížnosti žalobkyně v nálezu ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 644/18. Soudem zjištěný skutkový stav nedoznal v odvolacím řízení žádné změny, okresní soud jej posoudil zcela správně i po stránce právní tak, že je dána odpovědnost žalovaného podle § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, neboť neposkytl klientce vysvětlení a poučení ohledně významu zpětného postoupení pohledávky a obnovení aktivní legitimace pro výsledek původního řízení. Škoda žalobkyně v příčinné souvislosti s pochybením žalovaného spočívá ve ztrátě pohledávky za J. B. jako zhotovitelem díla v původním sporu (tzn. původní nárok), vzniklé žalobkyni z jejího odstoupení ze dne 20. 7. 2009 od smlouvy o dílo ze dne 24. 10. 2008. Hodnotu prací provedených zhotovitelem, kterou je třeba odečíst od peněžitého plnění žalobkyně na cenu díla byla zjištěna ze znaleckého posudku. Námitku proti úrokům z prodlení z pohledávky za zhotovitelem neshledal odvolací soud důvodnou, neboť z obsahu spisu se nepodává, že by žalovaný vznesl námitku promlčení. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu ve výrocích, jimiž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o platební povinnosti žalovaného a o nákladech řízení, spolu se závislými nákladovými výroky, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud posoudil porušení povinnosti advokáta v rozporu s ust