25 Cdo 546/2004 — Nejvyšší soud

25 Cdo 546/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 11. 2004 Spisová značka:25 Cdo 546/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.546.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 415 předpisu č. 40/1964Sb. § 420 předpisu č. 40/1964Sb. § 450 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 546/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. J., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 980/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. října 2003, č. j. 22 Co 1949/2003 - 176, takto : I. Dovolání žalovaného proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 40.000,- Kč s příslušenstvím potvrzen a ohledně částky 26.640,- Kč s příslušenstvím změněn, se z a m í t á; jinak se dovolání o d m í t á. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.325,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal zaplacení částky 80.000,- Kč jako náhrady škody za koně V., jehož byl vlastníkem a jenž v důsledku pracovního přetěžování v době, kdy jej měl žalovaný v nájmu, onemocněl tak, že musel být utracen. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 22. 3. 2001, č. j. 5 C 980/2000 - 45, žalobu na zaplacení částky 80.000,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobce, jenž byl vlastníkem zdravého a práce v lese schopného koně V., ústně pověřil M. M., aby v době, kdy žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody a nemohl o koně pečovat, jej pronajal žalovanému. Dne 11. 6. 1999 byla mezi M. M. jako “majitelem” a žalovaným jako nájemcem uzavřena písemná dohoda o pronájmu koně na dobu neurčitou “a to nejméně do konce srpna 1999”, v níž byl ujednáno měsíční nájemné a dále, že nájemce hradí náklady spojené s provozem koně (krmení, kování, veterinární péči); v poznámce je pak uvedeno, že kůň bude ustájen u P. K. Předmětného koně uvedeného dne převzal od M. M. žalovaný společně se svými spolupracovníky P. K. a L. S. a M. M. byl vrácen dne 5. 9. 1999 ve stavu, který podle veterinárních lékařů v důsledku vážného onemocnění (schvácení kopyt) vylučoval jeho další využití pro práci v lese, a v zájmu ukončení jeho utrpení musel být utracen, k čemuž dal žalobce dne 11. 9. 1999 souhlas; dopisem ze dne 15. 9. 1999 pak žalovaného vyzval k náhradě vzniklé škody ve výši 68.000,- Kč. Dále vzal soud za prokázané, že kůň byl ustájen u P. K., který s ním pracoval v lese se souhlasem žalovaného. Veterinární lékaři MVDr. Ch. a MVDr. N., kteří koně ošetřovali a soudem byli vyslechnuti jako svědci, vyloučili, že by příčinou onemocnění koně byla intoxikace špatným krmivem nebo infekce; ke třetí možné příčině onemocnění spočívající v přetěžování koně se nemohli blíže vyjádřit. Soud prvního stupně posoudil dohodu ze 11. 6. 1999 jako smlouvu o nájmu věci uzavřenou mezi žalobcem “prostřednictvím M. M.“ a žalovaným a dovodil, že došlo-li k totálnímu poškození pronajatého koně v důsledku toho, že musel být přetížen v době, kdy s ním se souhlasem žalovaného pracoval P. K., odpovídá žalovaný jako nájemce koně za škodu vzniklou žalobci podle ust. § 863 odst. 1 obč. zák., neboť škoda byla způsobena osobou, jíž žalovaný umožnil k pronajaté věci přístup, a nebyla projevem náhody. Protože ke vrácení koně došlo dne 5. 9. 1999 a nárok na náhradu škody byl u soudu uplatněn až dne 5. 9. 2000, došlo k jeho prekluzi podle ust. § 683 odst. 2 obč. zák. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. 9. 2001, č. j. 22 Co 1476/2001 - 74, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a na rozdíl od něj dovodil, že M. M., který nebyl vlastníkem koně, nebyl oprávněn uzavřít písemnou dohodu o jeho pronájmu se žalovaným vlastním jménem, nýbrž jako zástupce žalobce na základě hmotněprávní plné moci, kterou mu žalobce udělil (§ 31 odst. 1 obč. zák.), což mělo být ze smlouvy patrno (§ 32 odst. 1 obč. zák.). Jestliže tento zákonný požadavek nebyl splněn, je dohoda ze dne 11. 6. 1999 neplatná bez ohledu na to, že M. M. jako jednající osobě byla žalobcem udělena plná moc. Z tohoto důvodu uložil Krajský soud okresnímu soudu, aby se věcí zabýval z hlediska obecných ustanovení o náhradě škody (§ 415, § 420 obč. zák.). Okresní soud v Jindřichově Hradci po doplnění řízení dalšími důkazy rozsudkem ze dne 23. 5. 2003, č. j. 5 C 980/2000 - 148, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40.000,- Kč s 10 % úrokem od 16. 7. 2000 do zaplacení, žalobu na zaplacení dalších 40.000,- Kč s příslušenstvím a 7 % úroku z částky 40.000,- Kč od 16. 7. 2000 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vycházel z důkazů provedených v původním řízení a dále ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce MVDr. K. Š., CSc. a z jeho výpovědi zjistil, že konkrétní příčinu onemocnění koně V. nelze přesně zjistit; vyvolávající příčinou mohlo být uhnání koně v klusu či cvalu, dlouhé pochody po tvrdé podložce na pracoviště, podání studené vody přehřátému koni, pracovní přetěžování aj., a to nepochybně v době, kdy kůň byl u nájemce. Za vážnou ošetřovatelskou nedbalost považuje znalec okolnost, že veterinární lékař byl přivolán opožděně a že lékařský dohled nebyl zajištěn kontinuálně. V souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu shledal okresní soud písemnou dohodu o pronájmu koně ze dne 11. 6. 1999 neplatnou. Na základě skutkového zjištění, že M. M. vystupoval při jednání se žalovaným jako vlastník koně, který jej od žalobce koupil, avšak dosud nezaplatil, a že mezi žalobcem, který byl ve vězení, a žalovaným neproběhlo žádné jednání ohledně pronájmu koně, dále dovodil, že mezi účastníky nebyla nájemní smlouva, ať již ústně či konkludentně, uzavřena. Jedná se tudíž mezi nimi o vztah mimosmluvní a nárok žalobce na náhradu škody se řídí obecnými ustanoveními o náhradě škody. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny předpoklady odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák., neboť žalovaný tím, že koně převzal, avšak přenechal jej na práci a do péče jiné osoby, u níž došlo k onemocnění koně, porušil prevenční povinnost počínal si tak, aby nedošlo ke vzniku škody na majetku žalobce (§ 415 obč. zák.), když dostatečně nezajistil péči o svěřené zvíře, ač byl srozuměn s tím, že za něj nese odpovědnost, a toto jeho jednání je v příčinné souvislosti se vznikem škody žalobci. Při určení výše škody vycházel z hodnoty koně stanovené znaleckým posudkem znalce MVDr. K. Š., CSc. ke dni jeho převzetí žalovaným na částku 80.000,- Kč, od níž odečetl částku 13.360,- Kč, kterou žalobce po utracení koně obdržel jako hodnotu masa; celková škoda tedy činí částku 66.640,- Kč. Soud prvního stupně dále dovodil, že žalovaný způsobil škodu z nedbalosti a že v daném případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro snížení náhrady soudem podle ust. § 450 obč. zák., jež shledal v okolnosti, že žalobce, který se ocitl v situaci, kdy se nemohl o koně postarat, souhlasil se svěřením koně žalovanému, ač mu bylo známo, že nemá zkušenosti s prací s koňmi. Povinnost žalovaného k náhradě škody snížil o částku 26.640,- Kč a žalovanému proto uložil povinnost zaplatit žalobci částku 40.000,- Kč s příslušenstvím. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 10. 2003, č. j. 22 Co 1949/2003 - 176, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o platební povinnosti žalovaného ohledně částky 40.000,- Kč s příslušenstvím, ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 13.360,- Kč s příslušenstvím a 7 % úroku z částky 40.000,- Kč od 16. 7. 2000 do zaplacení a 7 % úroku z částky 26.640,- Kč od 16. 7. 2000 do zaplacení potvrdil, v zamítavém výroku ohledně částky 26.640,- Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 26.640,- Kč s příslušenstvím, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním závěrem, že mezi účastníky jde o vztah mimosmluvní, který je třeba posuzovat podle obe