25 Cdo 575/2019 — Nejvyšší soud

25 Cdo 575/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2020 Spisová značka:25 Cdo 575/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.575.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 420a odst. 1 obč. zák. § 420 odst. 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 575/2019-451 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: PRO – LOGOS, s. r. o., IČO 65414772, se sídlem Prvního pluku 169/10, Praha 8, zastoupené Mgr. Ondřejem Ripelem, advokátem se sídlem Na Příkopě 857/18, Praha 1, proti žalované: Pražské vodovody a kanalizace, a. s., IČO 25656635, se sídlem Ke Kablu 971/1, Praha 10, zastoupená Mgr. Ing. Zdeňkem Strnadem, advokátem se sídlem Mánesova 881/27, Praha 2, o 14.430.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 143/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, č. j. 23 Co 153/2018-409, takto: I. Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o základu nároku na náhradu škody ve výši 13.700.000 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, se odmítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16. 1. 2018, č. j. 21 C 143/2011-354, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 14.430.000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že ve dnech 25. 5. a 26. 6. 2009 byl opakovaně vyplaven dům ve vlastnictví žalobkyně tak, že v souvislosti se silným deštěm vnitřními zařízeními (umyvadla, vana, záchod a bidet), která byla napojena na kanalizaci, na podlahu domu vyvěrala voda se splašky a výkaly. Dům se tak stal z hygienického hlediska nevhodným k užívání a nezpůsobilým k pronájmu či prodeji; žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody spočívající ve skutečné škodě (znehodnocení nemovitosti) a v ušlém zisku z nájemného. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu VUT v Brně vyplynulo, že příčinou opakovaného zaplavování domu z kanalizace je výskyt většího množství vod ve splaškové stokové síti při extrémních srážkách. Bylo doporučeno, aby žalobkyně osadila kanalizační přípojku předmětného domu zpětnou klapkou. Škodu tedy zapříčinilo jak nezabudování zpětné klapky, tak zásah „zvenčí“ (vyšší moc). Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu uzavřel, že žalobě nelze vyhovět ze dvou důvodů. Jednak žalobkyně nedostála své prevenční povinnosti ve smyslu § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť nezabezpečila dům osazením zpětné klapky na kanalizační přípojku, tedy zařízením sloužícím k ochraně před zpětným vzdutím odpadní vody z kanalizace a minimalizujícím riziko vyplavení, jednak se uplatní liberační důvod ve smyslu § 420a odst. 3 obč. zák., neboť vzniklá škoda byla primárně způsobena zásahem „zvenčí“ (vyšší mocí), nikoliv okolnostmi majícími původ v provozu kanalizace. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, č. j. 23 Co 153/2018 - 409, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku tak, že žaloba je co do základu nároku na náhradu škody spočívající ve skutečné škodě spolu s příslušenstvím po právu; v zamítavém výroku ohledně nároku na náhradu ušlého zisku, jakož i ve výrocích o náhradě nákladů řízení, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc v tomto rozsahu k dalšímu řízení, v němž bude rozhodnuto i o výši náhrady skutečné škody. Odvolací soud po zopakování některých důkazů, mimo jiné i posudku znaleckého ústavu, dovodil, že příčinou opakovaného zaplavování domu je skutečnost, že v rozporu s příslušným kanalizačním řádem (§ 9 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů – dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), jsou do splaškové sítě napojeny dešťové svody ve spádové oblasti nad předmětným domem, a dále havarijní technický stav této sítě, který způsobuje při dešťových událostech nátok většího množství balastních vod (kanalizace není provozována jako vodotěsná); v době extrémních srážek došlo k natlakování splaškové stokové sítě, která je provozována v gravitačním režimu a jinak je za bezdeštného stavu kapacitně vyhovující. Dům byl tedy poškozen fyzikálními vlivy provozu splaškové stokové sítě, což zakládá objektivní odpovědnost žalované za škodu způsobenou provozní činností [§ 420a odst. 1, 2 písm. b) obč. zák.]. Liberační důvod spočívající ve způsobení škody neodvratitelnou událostí, která neměla původ v provozu (§ 420a odst. 3 obč. zák.), pak není založen samotnou skutečností, že by k zaplavení domu nedošlo v případě, že by nebyly extrémní srážky. Opakovanému zaplavení domu by totiž zabránilo, pokud by stoková síť byla provozována v řádném, tedy vodotěsném stavu (§ 12 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích), a nedocházelo by tak k průniku balastních vod, a současně, pokud by do takové kanalizace nebyly v rozporu s příslušným kanalizačním řádem napojeny dešťové vody. Proto opakované zaplavení domu vždy při působení extrémních srážek nelze považovat za neodvratitelnou událost, které nemohlo být provozovatelem zabráněno ani nemohla být objektivně odvrácena, a to ani při vynaložení takového úsilí, jež by bylo možno vynaložit. Odvolací soud neshledal splnění liberačního důvodu ani v tom, že by si škodu způsobila vlastním jednáním žalobkyně, která nezabezpečila osazení zpětné klapky na kanalizační přípojku. Ze znaleckého posudku totiž vyplývá, že při natlakování splaškové kanalizace by klapka na kanalizační přípojce u domu stejně nefungovala. Vymezení nároku žalobkyně na náhradu ušlého zisku shledal odvolací soud neurčitým a nesrozumitelným, proto pokud soud prvního stupně tuto vadu neodstranil postupem podle § 43 o. s. ř., zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a která současně nemohla být odstraněna v rámci odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, které případně v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo jsou rozhodovány dovolacím soudem rozdílně, případně otázky hmotného práva mají být posouzeny jinak. Jedná se o otázku, zda je při výkladu pojmu „jednotná kanalizace“ třeba vycházet ze skutečného stavu nebo ze stavu uvedeného v kanalizačním řádu. Žalovaná je přitom přesvědčena, že ustanovení § 2 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích obsahuje definici jednotné kanalizace, která je založená na faktickém stavu, a nikoliv na stavu, který je popsán v kanalizačním řádu. Druhou otázkou je, zda přívalový déšť, v jehož důsledku dojde k přetlakování jednotné kanalizace, je možné považovat za neodvratitelnou událost ve smyslu ustanovení § 420a odst. 3 obč. zák. či za fyzikální vliv provozu jednotné kanalizace, a tedy událost mající původ „uvnitř“ provozu, jak tvrdí odvolací soud. Dovolatelka poukazuje na to, že ve splaškovém potrubí je dána rezerva dvojnásobku maximálního hodinového průtoku, aby při dešti nedocházelo k natlakování kanalizace, k nadkapacitnímu plnění splaškové stoky a k jejímu přetečení, a proto do ní musí být napojeny jiné než splaškové vody, tzn. dešťové svody ze staré zástavby nad předmětnou nemovitostí. Vytýká odvolacímu soudu nepochopení fungování kanalizační sítě nejen na území hlavního města Prahy i zásadně nesprávnou interpretaci závěrů znaleckého posudku. Podle dovolatelky má kanalizace určitou kapacitu, a pokud se do ní valí tak obrovské množství srážkových vod z vybudovaných vpustí veřejných prostranství, jak tomu bylo ve dnech 22. 5. 2009 a 26. 6. 2009, nutně dojde k jejímu přetlakování bez ohledu na to, zda je na takovou kanalizaci neoprávněně připojen svod srážkových vod z nějakých dalších okolních nemovitostí. Třetí otázkou je, zda pro výklad pojmu „neodvratitelná událost“, je rozhodné, jaké nejen faktické, ale i právní prostředky má k dispozici osoba, která by měla případnou událost odvrátit, zejména s ohledem na vlastnictví konkrétní provozované kanalizace. Dovolatelka uvádí, že ze skutečnosti, že má provádět údržbu nebo průzkum takové kanalizace, nelze dovodit, že by tím došlo k odvrácení dané události. Poukazuje na složitost i rozsah činnosti při údržbě kanalizace a zdů