25 Cdo 576/2000 — Nejvyšší soud

25 Cdo 576/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 1. 2002 Spisová značka:25 Cdo 576/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.576.2000.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 239 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 733 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 576/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) J. Č. a B) V. Č. proti žalované E. H., o 47.920,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 122/97, o dovolání žalobkyně A) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. června 1999, č. j. 24 Co 141/99-46, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně A) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.025,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 15. 10. 1998, č. j. 14 C 122/97-29, zamítl žalobu na zaplacení částky 47.920,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně A) uzavřela s žalovanou dne 14. 1. 1997 písemnou smlouvu o obstarání zájezdu na předtištěném formuláři, označeném jako „závazná přihláška na zahraniční zájezd“, v jehož pravém horním rohu byla hlavička společnosti T. a. s. s uvedením jejího sídla. Přihlášku podepsala jako objednatel žalobkyně A) a žalovaná jako prodejce. Předtisk přihlášky označuje za nedílnou součást smlouvy Všeobecné podmínky účasti na zájezdech cestovní kanceláře T., podle jejichž bodu 2. smluvní vztah mezi zákazníkem a uvedenou cestovní kanceláří vzniká i prostřednictvím smluvního prodejce; smlouva o zajištění zájezdu je uzavřena předáním řádně vyplněné a podepsané závazné přihlášky a zároveň zaplacením zálohy prodejci, nebo doručením přihlášky a dokladu o zaplacení poštou. Žalobkyně A) při podání přihlášky zaplatila žalované zálohu 23.960,- Kč a později i doplatek ve stejné výši, avšak zájezd se neuskutečnil, když T. a. s. zastavila svou činnost a vstoupila do konkursního řízení. Soud dovodil, že smluvní vztah vznikl mezi žalobkyní a T. a. s., a nikoli mezi žalobci a žalovanou, která postupovala přesně v rámci oprávnění daných mandátní smlouvou (§ 566 obch. zák.) uzavřenou dne 18. 12. 1995 s cestovní kanceláří. Jednala proto v daném případě jménem T. a. s. a na její účet a jako prodejce zprostředkovala uzavření smlouvy mezi svým mandantem – pořadatelem zájezdu a klienty – účastníky tohoto zájezdu (včetně převzetí platby za zájezd); není proto v řízení o vrácení ceny zájezdu pasivně legitimována. K odvolání žalobkyně A) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. června 1999, č. j. 24 Co 141/99-46, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žaloba žalobkyně A) na zaplacení částky 47.920,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, potvrdil, připustil zpětvzetí žaloby žalobcem B), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby ve vztahu k němu zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a zamítl návrh žalobkyně A) na připuštění dovolání. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a za správný považoval i jeho právní závěr, že uzavřením smlouvy o obstarání zájezdu ve smyslu § 733 a násl. obč. zák. vznikl právní vztah mezi žalobkyní A) a T. a. s., nikoliv žalovanou. Žalovaná tedy není pasivně věcně legitimována v řízení o náhradu škody vzniklé porušením smluvní povinnosti obstaravatele, protože nebyla účastníkem smlouvy, k jejímuž porušení došlo, ani v řízení o vydání bezdůvodného obohacení, pokud by právním titulem bylo plnění z neplatné smlouvy, neboť plnění, které jí žalobci poskytli, předala T. a. s.; to platí i o provizi žalované, protože způsob její výplaty byl jen otázkou interní dohody žalované s T. a. s. Návrh na připuštění dovolání odvolací soud zamítl s odůvodněním, že otázka, v jakém právním vztahu je provizní prodejce k objednavateli, který prodejci uhradil kupní cenu, pokud je tento smluvní vztah uzavřen na tiskopisu nazvaném přihláška k zájezdu s označením stran jako prodejce a objednatel – účastník a kde kupní cena je složena v hotovosti proti příjmovému dokladu potvrzenému prodejcem, nepředstavuje otázku zásadního právního významu ve smyslu § 239 odst. 1 o.s.ř. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, podala žalobkyně A) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. ve vztahu k právní otázce, zda podepsání přihlášky s agenturou žalované, byť na listině cestovní kanceláře T., je možné vykládat tak, jak je vyložil soud prvního stupně i odvolací soud, nebo zda jde o smlouvu příkazní, uzavřenou se žalovanou s důsledkem odpovědnosti za vady prodané věci spočívající na subjektu, který převzal peněžní plnění. S poukazem na dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. žalobkyně namítá, že smlouvu o obstarání zájezdu se společností T. a. s. neuzavřela prostřednictvím žalované, protože o žádné jejich mandátní smlouvě nevěděla. Argumentaci soudu ustanovením § 566 obch. zák. navíc dovolatelka považuje za nepřípadnou, protože toto ustanovení dopadá na vztah mezi žalovanou a T. a. s., zatímco předmětem řízení není plnění z mandátní smlouvy, nýbrž vrácení peněz za neuskutečněný zájezd, tedy nesplnění dovolatelčina příkazu. Soud prvního stupně kromě toho opomenul, že závazná přihláška obsahuje na části prodejce označení žalované „E. H. – agentura E.“, které ovšem podle dovolatelky neodpovídá označení smluvního prodejce podle všeobecných podmínek pro účast na zahraničních zájezdech. Jestliže tedy žalovaná jako smluvní prodejce označena není a zároveň ani nikdy žalobkyni neupozornila, že pouze zprostředkovává uzavření smlouvy s jinou cestovní kanceláří a že vystupuje jako smluvní prodejce cestovní kanceláře T. a. s., vznikl žalobkyni smluvní vztah právě s žalovanou, která pak je pasivně legitimována k vrácení plnění, které převzala. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožňuje se závěry odvolacího soudu i soudu prvního stupně, podle nichž žalobkyně uzavřela s firmou T. a. s. smlouvu o obstarání zájezdu ve smyslu § 733 a násl. obč. zák. prostřednictvím žalované, která za T. a. s. jednala na základě platné mandátní smlouvy (§ 566 obch. zák.), a to jejím jménem a na její účet, a není proto ve věci pasivně legitimována. Navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto. Vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§ 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.]. Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, ze