25 Cdo 691/2003 — Nejvyšší soud

25 Cdo 691/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2003 Spisová značka:25 Cdo 691/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.691.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 448 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 691/2003 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně nezletilé A. Ch., zastoupené otcem V. J., právně zastoupené advokátem, proti žalované L. Č., zastoupené advokátem, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně V. Ch., a za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Č. k. p., o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 12 C 2/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2001, č. j. 14 Co 46/2001-118, takto : I. Dovolání žalobkyně proti zamítavému výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2001, č. j. 14 Co 46/2001-118, se zamítá, jinak se dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 6. října 2000, č. j. 12 C 2/98-94, ve znění opravného usnesení ze dne 14. prosince 2000, č. j. 12 C 2/98-109, po připuštění změny žaloby a částečném zastavení řízení uložil žalované povinnost platit žalobkyni „výživné pozůstalé dcery 400,- Kč měsíčně za dobu od 1. 9. 1994 do 31. 8. 1995, 500,- Kč měsíčně za dobu 1. 9. 1995 do 31. 8. 1996, částku 600,-Kč měsíčně za dobu od 1. 9. 1996 do 31.8.1997, 700,-Kč měsíčně za dobu od 1. 9. 1997 do 31. 8. 1998, 800,- Kč měsíčně za dobu od 1. 9. 1998 do 31. 8. 1999, 900,-Kč měsíčně za dobu od 1. 9. 1999 do 31. 8. 2000 a dále jí platit od 1. 9. 2000 částku 1.000,-Kč měsíčně vždy do každého 5. dne v měsíci, měsíčně předem, k rukám otce žalobkyně“ s tím, že dlužné výživné za dobu do vyhlášení rozsudku ve výši 48.800,- Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám otce žalobkyně, žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni na výživném pozůstalé dcery dalších 400,-Kč měsíčně za dobu od 1. 9. 1994 do 31. 8. 2000 a dalších 500,-Kč měsíčně za dobu od 1. 9. 2000 do budoucna zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Rozhodl tak o uplatněném nároku nezletilé žalobkyně na náhradu nákladů na výživu pozůstalé dcery po zemřelé I. J. Při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že I. J. zemřela dne 17. 8. 1994 následkem dopravní nehody, kterou zavinila žalovaná tím, že řídila osobní automobil nepřiměřenou rychlostí pod vlivem alkoholu, za což byla pravomocně odsouzena v trestním řízení. Dále bylo zjištěno, že v době smrti zemřelé vedli rodiče nezl. žalobkyně společnou domácnost, matka žalobkyně byla na mateřské dovolené, o dítě osobně pečovala a pobírala rodičovský příspěvek, který za rok 1994 do její smrti činil celkem 12. 570,- Kč, a otec nezl. si vydělával asi 8.000,- Kč měsíčně čistých. V roce 1992 dosáhla matka žalobkyně průměrného výdělku ve výši 2.481,- Kč, za roky 1993 až 1996 neměl její zaměstnavatel v důsledku vykradení kanceláře k dispozici účetní doklady. Od 17. 8. 1994 byl žalobkyni přiznán sirotčí důchod ve výši 712,- Kč měsíčně, který byl postupně zvyšován na současných 2.450,- Kč. Nezletilá chodí do základní školy, žije u své tety V. Ch., které byla rozhodnutím soudu svěřena do výchovy, přičemž otec na její výživu přispívá částkou 800,- Kč měsíčně. Ohledně poměrů žalované bylo zjištěno, že je nemajetná, v rozhodném období pobírala plat ve výši 3.000,- Kč měsíčně, její naposledy zjištěný výdělek činil 4.077,- Kč měsíčně. Pracuje jako uklízečka, má dvě děti ve věku 13 a 10 let, se svým manželem, který vydělává 10.500,- Kč měsíčně a dává jí na děti a domácnost 4.000,- Kč měsíčně, nevedou společnou domácnost. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je dána odpovědnost žalované za škodu, a při určení výše náhrady nákladů na výživu žalobkyně vycházel z ust. § 448 odst. 2 obč. zák., § 447 odst. 2 obč. zák. a § 195 odst. 1 zákoníku práce. Od průměrného výdělku zemřelé ve výši 2.481,- Kč odečetl sirotčí důchod 712,- Kč a zbytek rozdělil na pět dílů (díl na domácnost, díl na nezl. žalobkyni, díl na otce žalobkyně a dva díly na její matku). Takto vyčíslenou částku 350,- Kč (která by podle jeho názoru byla při zohlednění rodinných přídavků, vyplácených na nezl. žalobkyni, ještě nižší) zvýšil na 400,- Kč měsíčně, neboť žalovaná způsobila smrt matky žalobkyně hrubou nedbalostí; výživné pak postupně zvyšoval s ohledem na vzrůstající potřeby nezletilé. Podle jeho názoru takto stanovené výživné odpovídá výdělkovým možnostem a schopnostem žalované i odůvodněným potřebám nezletilé žalobkyně. K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2001, č. j. 14 Co 46/2001-118, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé do částky 200,- Kč za období od 1. 9. 1994 do 31.8.1996, do částky 300,-Kč za období od 1. 9. 1996 do 31. 8. 1999 a do částky 500,-Kč za období od 1. 9. 1999 nadále potvrdil s tím, že výživné je splatné do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce žalobkyně, do částky 200,-Kč za období od 1. 9. 1994 do 31. 8. 1995, do částky 300,-Kč za období od 1. 9.1 995 do 31. 8. 1996, do částky 300,-Kč za období od 1. 9. 1996 do 31. 8. 1997, do částky 400,-Kč za období od 1. 9. 1997 do 31. 8. 1998, do částky 500,-Kč za období od 1. 9. 1998 do 31. 8. 1999, do částky 400,-Kč za období od 1. 9. 1999 do 31. 8. 2000 a do částky 500,-Kč za období od 1. 9. 2000 nadále změnil tak, že žalobu zamítl, a dále jej změnil ve výroku o dlužném výživném tak, že dlužné výživné činí za období od 1. 9. 1994 do 28. 2. 2001 částku 15. 600,- Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o soudním poplatku. Odvolání žalované do zamítavého výroku o věci samé odmítl. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil základ nároku, podle něhož žalovaná odpovídá za škodu způsobenou usmrcením matky žalobkyně podle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák., a nárok žalobkyně na náhradu škody podle § 448 občanského zákoníku považoval za opodstatněný. Při určení výše tohoto nároku vycházel z rozsahu vyživovací povinnosti, kterou by měla zemřelá matka žalobkyně k žalobkyni podle ustanovení § 85 zákona o rodině v době své smrti s předpokladem postupného nárůstu této vyživovací povinnosti se změnou poměrů podle ustanovení § 99 odst. 1 zákona o rodině. Dovodil, že byla-li matka žalobkyně v době své smrti dne 17. 8. 1994 na mateřské dovolené s rodičovským příspěvkem, plně vyvažovala příspěvek na výživu žalobkyně svojí osobní péčí. Jejím posledním zjištěným výdělkem byl výdělek za rok 1992 v částce 2.481,-Kč, který se svojí výši blížil minimální mzdě ve výši 2.200,-Kč, jež ani v době její smrti nebyla vyšší. Za předpokladu jejího setrvání v tomto pracovním poměru, by bylo možno předpokládat jen minimální nárůst mzdy. Vzhledem k věku nezletilé žalobkyně, které v době smrti její matky byl rok a půl, odpovídá zákonným hlediskům rozsahu vyživovací povinnosti, tj. odůvodněným potřebám oprávněného a schopnostem a možnostem povinného ve smyslu § 85 a § 96 zákona o rodině, výživné v částce minimálně 900,-Kč měsíčně. Jelikož žalobkyni byl poskytnut sirotčí důchod ve výši 712,-Kč měsíčně, lze náklady na výživu pozůstalé žalobkyně přiznat jen v rozsahu 200,-Kč měsíčně; s postupným nárůstem potřeb nezletilé žalobkyně je nutno tyto náklady zvýšit s přihlédnutím k ustanovení § 99 odst. 1 zákona o rodině od tří let jejího věku na 300,-Kč měsíčně a od počátku školní docházky na 500,-Kč měsíčně. Dále odvolací soud dovodil, že takto určenou výši nároku nebylo možno s přihlédnutím k ustanovení § 450 obč. zák. snížit pro okolnosti smrti matky žalobkyně, neboť žalovaná škodu způsobila pod vlivem alkoholu, tedy hrubou nedbalostí. Proti tomuto rozsudku, vyjma výroku o odmítnutí odvolání žalované, podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že odvolací soud při svém rozhodování náležitě nezohlednil hodnotu osobní péče její zemřelé matky o ni, a jen „technokraticky“ vycházel z jejího výdělku. Přitom výživou je třeba rozumět též rodičovskou péči, péči o domácnost, o životní prostředí dítěte, rodičovskou výuku apod. Žalobkyně poukazuje na to, že nezbytnost zohlednění „tohoto faktoru je evidentní v kontextu ust. § 149 odst. 3 obč. zák., podle kterého se při vypořádání společného jmění manželů musí přihlédnout k tomu, jak se který z manželů staral o rodinu“. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napad