25 Cdo 699/99 – Nejvyšší soud

25 Cdo 699/99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců A/ J. Č. a B/ G. Č., obou zastoupených advokátkou, proti žalovanému O., a. s., zastoupenému advokátem, o náhradu škody z důlní činnosti, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 22 C 54/93, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. července 1998 č.j. 13 Co 643/97-360, takto : Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 1998 č.j. 13 Co 643/97-360 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 20. 2. 1996 č.j. 22 C 54/93-170 po té, co připustil změnu žaloby a zastavil řízení vůči tehdejšímu druhému žalovanému (Obci S.), uložil žalovanému (tehdy prvnímu žalovanému) povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 57.205,40 Kč s příslušenstvím a druhé žalobkyni zaplatit 144.421,90 Kč s příslušenstvím a pokud bylo požadováno zaplacení dalších částek 81.888,60 Kč a 164.502,10 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že nárok žalobců na náhradu škody způsobené na jejich nemovitosti důlní činností ve smyslu § 36 a násl. zákona č. 44/1988 Sb. je v základu důvodný, neboť bylo prokázáno, že se tyto nemovitosti (dům č.p. 327 s parcelou p. č. 3480 a stavba na pozemku p.č. 3481/2) nacházely postupně od roku 1982 ve sféře vlivu poddolování ze strany D. D. (z 94 %) a D. Č. (z 6%) a následkem důlní činnosti došlo k výraznému narušení obvodového zdiva trhlinami, další trhliny se vyskytovaly ve vnitřním zdivu v komínech, ve spojích, fabiónech, stropních konstrukcích a základové i nadzemní zdivo bylo silně navlhlé, napadené plísní. Z těchto důvodů bylo dne 18. 9. 1989 vydáno rozhodnutí MěNV v K. o vyklizení uvedeného domu a rozhodnutí, jímž bylo nařízeno odstranění závadné stavby (domu č.p. 327), která bezprostředně ohrožuje život a zdraví jeho uživatelů, a to včetně zděné hospodářské budovy, garáže, dřevěné drobné stavby a trvalých porostů. Žalobcům byl pak přidělen byt a v květnu 1989 byla nařízená demolice provedena. Výši náhrady stanovil soud prvního stupně na základě znaleckého dokazování o ceně nemovitosti k datu 18.9.1989, kdy byla vydána shora uvedená správní rozhodnutí. Usnesením Krajského soudu v Ostravě z 27. 6. 1996 č.j. 13 Co 481/96-196 byl rozsudek soudu prvního stupně v napadených zamítavých výrocích ve věci samé a ve výrocích o nákladech řízení zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním dovodil, že ke škodě na straně žalobců došlo nikoliv až v době demolice stavby, nýbrž již v době, kdy zde existovala vykonatelná rozhodnutí ukládající vlastníkům vyklizení nemovitosti a rozhodnutí nařizující odstranění stavby. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby doplnil dokazování za účelem zjištění data vykonatelnosti těchto rozhodnutí a aby k tomuto datu nechal provést ocenění nemovitostí, avšak podle cenového předpisu platného v době rozhodování soudu, neboť odvolací soud dovodil, že pro určení ceny staveb lze analogicky použít závěry učiněné judikaturou (R 21/1970) pro vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 14. 3. 1997 č.j. 22 C 54/93-269 připustil změnu žaloby, co do částky 2.000,- Kč s příslušenstvím vyloučil žalobu k samostatnému projednání a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 157.058,60 Kč s 3 % úrokem od 26. 6. 1993 do 31. 7. 1994, s 16 % úrokem z částky 81.888,60 Kč od 1. 8. 1994 do zaplacení a s 16 % úrokem z částky 75.170,- Kč od 5. 2. 1997 do zaplacení, a zaplatit druhé žalobkyni 658.429,10 Kč s 3 % úrokem od 26. 6. 1993 do 31. 7. 1994, s 16 % úrokem z částky 164.502,10 Kč od 1. 8. 1994 do zaplacení, a s 16 % úrokem z částky 493.927,20 Kč od 5. 2. 1997 do zaplacení; žalobu co do části příslušenství zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o soudním poplatku. Dospěl k závěru, že obě správní rozhodnutí nabyla právní moci a vykonatelnosti dnem 20. 10. 1989, a vázán právním názorem odvolacího soudu stanovil výši náhrady škody na základě znaleckého posudku znalce z oboru oceňování nemovitostí, jímž byla stanovena cena nemovitostí vzhledem k jejich stavu k datu 20. 10. 1989, a to podle cenových předpisů platných v době rozhodování. Žalobcům přiznal částku 81.888,60 Kč, ohledně níž byla jejich žaloba předchozím (zrušeným) rozsudkem soudu prvního stupně zamítnuta, a částku 75.170 Kč, o kterou žalobci rozšířili žalobu (celkem tedy 157.058,60 Kč), a druhé žalobkyni přiznal částku 658.429,20 Kč (tj. částku 164.502,10 Kč, která byla původně zamítnuta, a částku 493.927,10 Kč, o kterou byla žaloba rozšířena). Soud se dále zabýval námitkou promlčení, vznesenou žalovaným, a dovodil, že objektivní promlčecí lhůta podle § 106 odst. 2 obč. zák. sice uplynula, nikoliv však subjektivní lhůta podle § 106 odst. 2 obč. zák., protože o úplné škodě, tj. o majetkové újmě vyjádřitelné v penězích, se žalobci dozvěděli až okamžikem, kdy byl ve věci vypracován znalecký posudek o ceně nemovitostí, neboť - pokud pro určení výše škody je rozhodující cenový předpis v době rozhodování soudu - se výše vzniklé škody každým novým cenovým předpisem mění. Subjektivní promlčecí lhůta tak podle soudu prvního stupně začala běžet teprve následujícím dnem po doručení stejnopisu znaleckého posudku z 28. 12. 1996, a proto nárok žalobců není promlčen. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 7. 1998 č.j. 13 Co 643/97-360 změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených vyhovujících výrocích ve věci samé tak, že žalobu ohledně částek 157.058,60 Kč s příslušenstvím a 658.429,10 Kč s příslušenstvím zamítl, ve výrocích o nákladech řízení a o soudním poplatku tento rozsudek zrušil a ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho závěry v otázce promlčení nároku žalobců na náhradu škody vzniklé na jejich nemovitém majetku následkem důlní činnosti. S odkazem na právní názor vyslovený ve svém předchozím zrušujícím usnesení, odvolací soud dovodil, že okamžikem, kdy ve smyslu ustanovení § 106 odst. 2 obč. zák. k poškození došlo, je datum vykonatelnosti správního rozhodnutí ze dne 18. 9. 1989, kterým MěNV v K. nařídil oběma žalobcům vyklizení objektu č.p. 327 ve S., neboť v souvislosti s tím vznikl objektivní stav, na základě něhož oba žalobci kromě povinnosti vyklidit dům byli nuceni opustit všechny přilehlé stavby a pozemky, jejichž užívání bylo vázáno na bydlení v domě, takže k datu vykonatelnosti uvedeného správního rozhodnutí byli zbaveni právní dispozice s nemovitostmi. Protože právní moc a vykonatelnost těchto rozhodnutí nastala nejpozději ke 30. listopadu 1989, uplynula tříletá objektivní promlčecí lhůta k 1. 12. 1992. Vzhledem k datu podání žaloby (1. 3. 1993) je nárok žalobců v objektivní lhůtě promlčen a rovněž tak i další nároky, o něž byla žaloba v průběhu řízení rozšířena, a to bez ohledu na běh subjektivní lhůty (tj. kdy se žalobci dozvěděli o vzniku škody a kdo za ni odpovídá), neboť skončí-li běh jedné z promlčecích lhůt, nárok se promlčí bez ohledu na běh lhůty druhé (zde subjektivní). Proti tomuto rozsudku, a to do výroků, jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé změněn tak, že žaloba co do částek 157.058,60 Kč s přísl. a 658.429,10 Kč s přísl. byla zamítnuta, podali žalobci dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o počátku běhu promlčecí doby a poukazují na to, že měli možnost užívat sporné nemovitosti až do léta 1991 (pozemky k obdělávání, chování drobného zvířectva, dům č.p. 327 k uskladňování staršího bytového zařízení), a nebyli tedy zbaveni možnosti vykonávat svá vlastnická práva. Okolnost, že dům nebyl způsobilý k bydlení, nemůže mít za následek nemožnost vykonávat vlastnická práva k němu. Škoda ve formě majetkové újmy podle jejich názoru nastala až faktickou demolicí tohoto objektu a provedením terénních úprav na parcelách. Navrhli zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí dovolání. Souhlasí se závěry krajského soudu o počátku běhu objektivní promlčecí lhůty od právní moci rozhodnutí o snesení stavby a poukazuje na to, že už v řízení před soudem prvního stupně žalobci uvedli, že při určení výše škody vycházeli ze stavu nemovitostí v době, kdy je byli nuceni opustit, a že v roce 1990 nepřijali nabídku žalovaného na odškodnění důlních škod formou odkupu nemovitostí, protože výše odškodnění se jim zdála příliš nízká. Žalobci tedy již v roc