25 Cdo 702/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 702/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2025 Spisová značka:25 Cdo 702/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.702.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:9. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 702/2025-277 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Immocommerz, s. r. o., IČO 07296941, se sídlem Jičínská 2348/10, 130 00 Praha 3, zastoupená JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem se sídlem Jičínská 2348/10, 130 00 Praha 3, proti žalovanému: Mgr. Tomáš Bubrjak, IČO 73628484, se sídlem Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1, o zaplacení 615 287,69 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 321/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, č. j. 20 Co 274/2024-263, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 9. 2024, č. j. 20 Co 274/2024-263, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 5. 2024, č. j. 30 C 321/2021-236, kterým tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 615 287,69 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V řízení, v němž se žalobkyně domáhala náhrady škody, kterou jí měl žalovaný jako její advokát způsobit tím, že odeslal platby na účet L. D., vyšel odvolací soud z těchto skutkových zjištění soudu prvního stupně: Žalovaný zastupoval žalobkyni ode dne 24. 5. 2018 na základě generální plné moci a též zvláštní plné moci ke všem právním a jiným úkonům souvisejícím s vymožením všech nároků a pohledávek vůči E. M., a to i v exekučním řízení vedeném JUDr. Ivou Vychopňovou pod sp. zn. 170 EX 91/19 (kde žalobkyně vystupovala jako oprávněná). Dne 26. 3. 2021 žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi žalobkyní a L. D. úplatně postoupila pohledávky vůči E. M., které byly předmětem exekučního řízení vedeného JUDr. Ivou Vychopňovou pod sp. zn. 170 EX 91/19, a veškeré nároky vůči E. M., které byly předmětem soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 EXE 547/2019, na L. D. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala, že bude i nadále pohledávky svým jménem vymáhat ve prospěch L. D. a že bez předchozího písemného souhlasu L. D. není oprávněna nikomu sdělit, že pohledávky byly postoupeny L. D. O postoupení pohledávek informovala žalobkyně žalovaného 30. 3. 2021 a současně ho požádala, aby vymožené finanční prostředky následně poukázal L. D. na jím sdělený účet. Tento pokyn žalobkyně nezrušila, nezměnila ani neodvolala. Soudní exekutorka JUDr. Iva Vychopňová poslala žalovanému v exekučním řízení sp. zn. 170 EX 91/19 vymoženou částku 615 287, 89 Kč (žalovanému připsáno na účet 27. 7. 2021). Žalobkyně a E. M. (obě zastoupené JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem) podepsaly dne 9. 8. 2021 dohodu o narovnání pohledávek, čímž pohledávky z exekučních titulů vůči E. M. měly zaniknout. Proto žalobkyně (v pozici oprávněné) navrhla po předchozím souhlasu povinné zastavení exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 170 EX 91/2019, přičemž současně sdělila exekutorce JUDr. Ivě Vychopňové, že došlo ke změně v osobě jednatele (i společníka) žalobkyně na P. J., že jednatel společnosti vypověděl plnou moc žalovanému a udělil nově plnou moc k zastupování společnosti JUDr. Mgr. Slavomíru Hrinkovi. Návrh na zastavení exekuce, oznámení o změně jednatele žalobkyně, o udělení plné moci k zastupování žalobkyně jinému právnímu zástupci a sdělení, že se oprávněná s povinnou dohodla na vzájemném narovnání pohledávek, byly z datové schránky exekutorky doručeny do datové schránky žalovaného dne 11. 8. 2021. Téhož dne se žalovaný do datové schránky přihlásil, takže se seznámil s obsahem listin, jež mu exekutorka zaslala. Žalovaný dne 12. 8. 2021 na pokyn L. D. ze dne 11. 8. 2021 odeslal na účet L. D. částku 315 287,89 Kč a dne 13. 8. 2021 částku 300 000 Kč. Odvolání plné moci žalovaného k zastupování žalobkyně v exekučním řízení vedeném JUDr. Ivou Vychopňovou pod sp. zn. 170 EX 91/19 bylo žalovanému doručeno do datové schránky 13. 8. 2021 až po poukázání plateb na účet L. D. 2. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který věc posoudil podle § 441 a § 448 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že v době plateb poukázaných L. D. nebyla ze strany žalobkyně doručena žalovanému výpověď plné moci. Informace exekutorky o tom, že žalobkyně udělila plnou moc jinému právnímu zástupci nemohla vyvolat účinky zániku plné moci udělené žalovanému, neboť nepostačuje, aby se výpověď plné moci dostala ke zmocněnci zprostředkovaně. Žalovaný tím, že platby před odvoláním plné moci odeslal osobě, které byla pohledávka žalobkyně postoupena, jednal podle pokynu žalobkyně. Proto nepochybil a za vzniklou škodu podle § 16 ve spojení s § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii neodpovídá. Odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že dohoda o narovnání uzavřená mezi žalobkyní a E. M. v srpnu 2021 je absolutně neplatná, protože žalobkyně učinila jejím předmětem pohledávku, kterou již nevlastnila, takže jí nemohla vzniknout škoda. 3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním a jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a provedeným dokazováním. Zejména rozporuje skutkové zjištění, že žalovaný dostal od jejího předchozího jednatele pokyn k odeslání plateb L. D. Má za to, že dokument prokazující udělení pokynu byl vytvořen až dodatečně po odeslání sporných částek, a poukazuje na celou řadu nesrovnalostí ve zjištěném skutkovém stavu. Dále dovolatelka poukazuje na procesní pochybení obou soudů. Zejména tvrdí, že jsou obě rozhodnutí nepřezkoumatelná, čímž soudy porušily její základní právo na spravedlivý proces. Přípustnost dovolání spatřuje rovněž v otázce účinnosti výpovědi smlouvy o poskytování právních služeb a porušení povinnosti advokáta, jež podle jejího názoru dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu řešena. Podle dovolatelky byla smlouva o poskytování právních služeb vypovězena již před odesláním sporných částek, neboť se žalovaný o ukončení právního zastoupení i o existenci dohody o narovnání, jejímž uzavřením pohledávka zanikla, dozvěděl již 11. 8. 2021 od exekutorky. Právní názor odvolacího soudu o vypovězení plné moci až dne 13. 8. 2021 tudíž není správný. Navíc žalovaný porušil své povinnosti i tím, že sám neukončil právní zastupování žalované, neboť od 10. 8. 2021 začal zastupovat i L. D. Odeslání plateb pak nemělo ani povahu neodkladného úkonu podle § 20 odst. 6 zákona o advokacii, takže žalovaný neměl důvod s jejich odesláním nepočkat, dokud se situace nevyjasní. I kdyby se žalovaný domníval, že je i nadále právním zástupcem žalobkyně, neměl platby uskutečnit a měl si situaci o ukončení právního zastoupení a zánik pohledávky nejdříve řádně prověřit (například dotazem na nového právního zástupce žalobkyně), což neučinil a tím porušil svou povinnost advokáta. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobkyně není přípustné. 5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 7. Přípustnost dovolání je dána jen tehdy, jestliže na právní otázce, která byla dle mínění dovolatele odvolacím soudem nesprávně vyřešena a jejíhož přezkumu se dovolatel domáhá, rozhodnutí odvolac