25 Cdo 708/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 708/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 7. 2023 Spisová značka:25 Cdo 708/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.708.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 10. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2782/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 708/2022-386 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: J. P., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M., advokátem se sídlem Nové sady 996/25, 602 00 Brno, proti žalovaným: 1. UNIQA pojišťovna a.s., IČO 49240480, se sídlem Evropská 810/136, 160 00 Praha 6, zastoupená Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 1043/11, 110 00 Praha 1, a 2. P. V., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem Strojírenská 2269/36, 591 01 Žďár nad Sázavou, o 1 995 733 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 149/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2021, č. j. 17 Co 244/2020-354, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 11 955 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Pavla Dvořáka. III. Ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 17 Co 244/2020-354, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 10. 2020, č. j. 7 C 149/2018-295, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 5. 11. 2020, č. j. 7 C 149/2018-300, kterým tento soud vůči oběma žalovaným zamítl žalobu na zaplacení 1 995 733 Kč s příslušenstvím, vůči 1. žalované i žalobu na zaplacení úroku z prodlení z žalované částky za období od 25. 1. 2018 do 13. 3. 2018, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu, a rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. V řízení, v němž se žalobce domáhal náhrady újmy v žalované částce (požadoval bolestné 577 241 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění 1 011 487 Kč, náhradu věcné škody 194 500 Kč, náhradu nákladů spojených s léčením 17 088 Kč, nákladů za znalecké posudky ve výši 40 900 Kč a na právní zastoupení 154 517 Kč) vyšel odvolací soud ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 24. 6. 2015 v 15:55 hod. došlo na křižovatce hlavní silnice ve směru od Stržanova na Vojnův Městec s vedlejší silnicí ve směru od Polničky na Světnov, k dopravní nehodě při níž byl žalobce těžce zraněn. Motocykl XY řízený žalobcem narazil do nákladního automobilu XY, který byl pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku pojištěn u 1. žalované, a který byl řízen 2. žalovaným. Ke střetu došlo v jízdním pruhu žalobce jedoucího po hlavní silnici. Druhý žalovaný, který přijížděl z vedlejší silnice a chtěl přejet hlavní silnici v přímém směru, nejprve před křižovatkou zastavil, aby se rozhlédl, poté na hlavní silnici vjel a zastavil v reakci na rychle se blížícího žalobce. V okamžiku střetu jel žalobce rychlostí v rozmezí 114 až 122 km/hod a jeho rychlost v okamžiku, kdy se 2. žalovaný rozhodl vjet do křižovatky (předstřetová rychlost) byla mezi 127 až 136 km/hod, ačkoliv nejvyšší dovolená rychlost v daném místě byla 70 km/hod. Policie ČR při šetření nehody neshledala žádný podíl 2. žalovaného na jejím vzniku (nebyl postižen ani pro přestupek), naopak žalobci byla v rámci projednání přestupku uložena pokuta spolu se zákazem činnosti řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců (odvolací řízení bylo zastaveno pro zánik odpovědnosti za přestupek pro uplynutí doby jednoho roku). Odvolací soud se po právní stránce ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, který věc posoudil podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 2 písm. q), § 4 písm. b), § 18 odst. 3 a 6, § 22 odst.1 a § 61 odst. 2 zákona č. 61/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Při posouzení míry zavinění dopravní nehody vycházel mimo jiné ze znaleckého posudku Ing. Mrázka, Ph.D. (podaného v rámci přestupkového řízení), zohlednil významné překročení rychlosti žalobcem (o 81 % - 94 %) a dovodil, že to byl primárně žalobce, který zásadním způsobem porušil základní povinnost řidiče, tj. povinnost jet maximálně nejvyšší povolenou rychlostí. Druhý žalovaný byl sice povinen dát žalobci přednost, avšak předpokládal, že křižovatkou (v přímém směru) bezpečně projede, aniž by jej jakkoliv omezil, neboť důvodně očekával, že žalobce bude dodržovat pravidla silničního provozu a pojede povolenou rychlostí (2. žalovaný by bezpečně projel křižovatkou i kdyby žalobce překročil maximální povolenou rychlost o 20 km/hod). Odvolací soud uzavřel, že žalobce výrazným překročením maximální povolené rychlosti ztížil průjezd křižovatkou 2. žalovanému, který v okamžiku vjezdu do křižovatky zastavil, čímž reagoval na velmi rychle se přibližujícího žalobce. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu soud uzavřel, že to byl žalobce, kdo vysokou rychlostí jízdy znemožnil 2. žalovanému splnění povinnosti dát přednost v jízdě. Vzhledem k tomu, že 2. žalovaný se svým způsobem jízdy na vzniku újmy nepodílel, zamítl soud žalobu i vůči 1. žalované. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Vytýká soudu nesprávné právní posouzení míry účasti provozovatelů na vzniklé újmě s odkazem na § 2932 o. z. Předkládá vlastní verzi nehodového děje a odvolacímu soudu vytýká, že v přímém rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (sp. zn. 25 Cdo 553/2014, 25 Cdo 1097/2014, 7 Tdo 1411/2006, 7 Tdo 38/2009 a 8 Tdo 242/2017) a Nejvyššího správního soudu (sp. zn. 7 As 91/2012) chybně stanovil 100% míru účasti žalobce na vzniklé újmě. Je přesvědčen, že jeho míra účasti na vzniklé újmě je minimální, a upozorňuje na další okolnosti, které soudy obou stupňů podle něj nevzaly v potaz (výhledové podmínky obou účastníků nehody, okolnost, že žalobce jel mimo obec po rovném a zcela přehledném úseku bez dalších vozidel, ideální povětrnostní podmínky a tvrzený chaotický a riskantní způsob průjezdu křižovatkou 2. žalovaným) a domnívá se, že to byl 2. žalovaný, kdo učinil celou řadu chybných rozhodnutí před započetím jízdy i při průjezdu křižovatkou. Překročením povolené rychlosti o 26 – 74 % (v závislosti na způsobu hodnocení důkazů a na tom, o který znalecký posudek soud opře své závěry) nezbavil 2. žalovaného povinnosti dát mu přednost v jízdě a ani mu podstatně neztížil její splnění. Poukazuje na to, že soudy odkázaly na skutkově odlišnou judikaturu (např. sp. zn. IV. ÚS 3159/15, 25 Cdo 2266/2017 a 5 Tdo 1173/2004). Namítá vadná skutková zjištění soudu, porovnává závěry znaleckých posudků Ing. Mrázka, Ph.D., a Ing. Tesaře, z čehož vyvozuje vlastní skutkové závěry, hodnotí svědecké výpovědi a zdůrazňuje pominutí některých důkazů (včetně navrženého revizního znaleckého posudku) a námitek, přičemž má za to, že skutková zjištění soudu jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Dovoláním napadá i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, poukazuje na rozpor s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020. Rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za překvapivá, vybočující ze zásady právní jistoty a legitimního očekávání a tvrdí, že jimi bylo zasaženo do práva žalobce na spravedlivý proces podle § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhl změnu rozsudku odvolacího soudu tak, že nárok na náhradu újmy a nákladů řízení bude dovolateli v plné výši přiznán, případně navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Druhý žalovaný navrhl odmítnutí nepřípustného dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné. Žalobce založil svůj nárok na zjevné fabulaci okolností, za nichž k dopravní nehodě došlo a svým dovoláním zpochybňuje pouze skutkové závěry, které jsou z dovolacího přezkumu vyloučeny. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“), a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k to