25 Cdo 875/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 875/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2023 Spisová značka:25 Cdo 875/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.875.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 449 obč. zák. § 237 o. s. ř. § 5 předpisu č. 505/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:14. 8. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2147/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 875/2022-379 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) A. S., narozená XY, b) J. S., narozený XY, oba bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Lazarská 6/11, Praha 2, proti žalované: DER Touristik CZ, a. s., se sídlem Babákova 2390/2, Praha 4, IČO 45312974, zastoupené JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem Malá Skála 397, o náhradu nákladů na péči, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 269/2017, o dovolání žalobkyně a) a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, č. j. 20 Co 416/2019-300, takto: I. Dovolání se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 20. 12. 2018, č. j. 42 C 269/2017-193, uložil žalované zaplatit žalobcům účelné náklady spojené s léčením a vynaložené v období od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 6.070 Kč s příslušenstvím (výrok I), dále žalované uložil zaplatit žalobcům náhradu majetkové újmy vzniklé vynaložením finančních prostředků na zajištění základní obsluhy žalobkyně za totéž období ve výši 250.000 Kč s příslušenstvím (výrok II), co do požadavku na zaplacení další částky 86.660 Kč s příslušenstvím za zajištění obsluhy žalobkyně žalobu zamítl (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV) a poplatkové povinnosti (výrok V). Žalobci dovozovali svůj nárok z následujících skutečností. Žalobkyně si v rámci zájezdu do Egypta organizovaného CK Fischer (právní předchůdkyně žalované) koupila jednodenní výlet do Káhiry, jenž se konal dne 25. 4. 2005. Autobus, který účastníky výletu, včetně žalobkyně, převážel, najel na dunu, v důsledku čehož žalobkyně utrpěla úraz spočívající mimo jiné v poranění dvanáctého obratle. Po opakovaných operacích a rehabilitaci se stav žalobkyně ustálil tak, že je trvale ochrnutá na spodní polovinu těla, její stav je nezvratný a žalobkyně vyžaduje neustálou péči, kterou zajišťuje žalobce. Tato péče, specifikovaná ve smyslu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a § 6 prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb., denně obnáší pomoc při podávání jídla a pití (1 hodina), pomoc při svlékání a oblékání (1,5 hodiny), pomoc při přesunu na lůžko a vozík (1 hodina), pomoc při samostatném pohybu (3 hodiny), pomoc při úkonech osobní hygieny (2 hodiny), dovoz a přípravu jídla (2 hodiny), pomoc při ošetřovatelských úkonech (5 hodin). Celkem by tak žalobcům za 15,5 hodin poskytované péče měla při ceně služeb 120 Kč za hodinu náležet částka 1.860 Kč denně, z čehož vyplývá za dobu od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, čítající celkem 181 dnů, částka 336.660 Kč. Mimo to žalobci vynaložili za pomůcky a náklady na přepravu žalobkyně částku 6.070 Kč. Soud uzavřel, že výlet byl předmětem cestovní smlouvy podle § 852b zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a aplikovatelného na daný spor s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně podle rozhodné právní úpravy odpovídala za zajištění bezpečné dopravy, přičemž odpovědnost cestovní kanceláře byla dána objektivně, bez možnosti se jí zprostit. Soud měl dále za jednoznačně prokázané vynaložení nákladů na léky, zdravotní pomůcky a na přepravu v rozhodném období, proto žalobě na náhradu těchto nákladů vyhověl, rovněž tak měl zaprokázané, že žalobkyně je plně odkázána na péči ze strany žalobce, který zajišťuje v žalobě poukazované úkony. Přihlédl dále k tomu, že žalobci pobírají příspěvek na péči ve výši 4.400 Kč měsíčně, jejž je třeba započítat na žalobci požadované plnění, neboť jde o částku vyplácenou za stejným účelem. Tvrzená péče o žalobkyni v rozsahu 15,5 hodin denně se soudu jevila poněkud nepřiměřenu, neboť žalobci by pak zbylo na jeho odpočinek, hygienu, zaopatření a chod domácnosti jen 8,5 hodin denně, přičemž není v silách ani mladšího člověka, než je žalobce, bez dalšího odpočinku pracovat 15,5 hodiny denně. Soud tak žalobu shledal důvodnou toliko co do částky 250.000 Kč s příslušenstvím a ve zbylém rozsahu ji zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 3. 2020, č. j. 20 Co 416/2019-246, zastavil řízení o odvolání žalobců proti části rozsudku, jíž byla zamítnuta žaloba co do částky 86.600 Kč s příslušenstvím a odvolání žalované do vyhovujícího výroku ohledně nákladů ve výši 6.070 Kč s příslušenstvím pro zpětvzetí odvolání, ohledně 105.600 Kč rozsudek ve vyhovujícím výroku ve věci samé ve vztahu k žalobkyni potvrdil a v částce 144.400 Kč ve vztahu k žalobkyni a 250.000 Kč ve vztahu k žalobci tento výrok změnil a žalobu zamítl. Konstatoval absenci aktivní věcné legitimace na straně žalobce a v souladu s tehdejší judikaturou shledal oprávněným nárok žalobkyně na náklady na péči ve výši minimální mzdy dvou pečovatelek v rozhodné době. Nejvyšší soud ovšem rozsudkem ze dne 29. 4. 2021, č. j. 25 Cdo 5/2021-280, uvedený rozsudek odvolacího soudu zrušil v části, jíž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně a žaloba vůči žalobkyni v částce 144.400 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí vyšel ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2020, sp. zn. II. ÚS 664/19, vydaného ve věci týchž účastníků, podle nichž je nutno při stanovení výše náhrady na péči úvahou soudu podle § 136 o. s. ř. vyjít z limitu stanoveného pro ceny účtované profesionálními pečovatelskými službami podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., a to při zohlednění konkrétních úkonů prováděných nad rámec rodinné solidarity, jejich časové náročnosti a ceny, kterou by si za ně účtovala profesionální pečovatelské služba. Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 22. 7. 2021, č. j. 20 Co 416/2019-300, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ohledně částky 74.340 Kč s příslušenstvím potvrdil a ohledně částky 70.060 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok I), současně rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy všech stupňů (výrok II) a o soudním poplatku (výrok III). Odvolací soud se v návaznosti na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, č. j. 25 Cdo 5/2021-280, zabýval především otázkou časové dotace, kterou si žádá péče o žalobkyni nad rámec běžné rodinné solidarity. Přiklonil se přitom k náhledu soudu prvního stupně, že časové rozvržení péče ve výši 15,5 hodin je nereálné a nedává žalobci prostor pro odpočinek. V návaznosti na znalecké posouzení stavu žalobkyně dovodil, že vyjma úkonů péče spočívající v dovozu a přípravě jídla (2 hodiny) a pomoci při ošetřovatelském úkonu v podobě cévkování (5 hodin) představuje péče žalobce potřebné úkony péče ve smyslu § 5 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. a vyžaduje žalobci vymezený časový rozsah k jejich provádění. Úkon spočívající v dovozu a přípravě jídla v délce 2 hodin je částečně duplicitní s položkou pomoc při podávání jídla a pití v délce 1 hodiny, a navíc dovoz jídla není ošetřovatelským úkonem. Podle § 6 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. je tento úkon honorován 30 Kč a žalobce jej zajišťuje i pro sebe. Průběžné cévkování vyžaduje podle odborného zhodnocení 1 hodinu denně. Náklady na hodinu péče ve výši 120 Kč odpovídají § 5 odst. 3 vyhlášky č. 505/2000 Sb., připouštějící jako maximum 130 Kč denně, žalobkyně sama touto částkou péči hodnotila, tato cena přitom odpovídá i cenám v místě a čase obvyklým i tomu, že žalobce není profesionální pečovatel. Celkový denní časový rozvrh péče o žalobkyni tak činí 9,5 hodiny. Při použití částky 120 Kč za hodinu tak náklady na péči v daném období čítajícím 181 dní činí 206.340 Kč. Po odečtení příspěvku na péči ve výši 4.400 Kč měsíčně v celkové výši 26.400 Kč tak nárok žalobkyně odpovídá částce 179.940 Kč. V částce 105.600 Kč přitom již byl vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrzen odvolacím soudem a rozhodnutí nebylo dotčeno rozsudkem dovolacího soudu. V této fázi řízení zůstala jeho předmětem částka 144.400 Kč, z níž lze mít za oprávněný nárok žalobkyně ve výši 74.340 Kč s příslušenstvím. Co do této částky