25 Cdo 961/2021 — Nejvyšší soud

25 Cdo 961/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2022 Spisová značka:25 Cdo 961/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.961.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Zdravotnictví Náhrady při usmrcení [ Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 444 odst. 3 předpisu č. 40/1964 Sb. § 28 předpisu č. 372/2011 Sb. čl. 10 odst. 3 úmluvy 96/2001 Sb.m.s. § 4 předpisu č. 372/2011 Sb. § 49 předpisu č. 372/2011 Sb. čl. 4 úmluvy 96/2001 Sb.m.s. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 4. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1594/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 961/2021-724 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně a) J. V., narozená dne XY, bytem XY, b) J. H., narozený dne XY, bytem XY, oba zastoupeni advokátem JUDr. Adamem Doležalem, Ph.D., LL.M., se sídlem U Hranic 3221/16, Praha, proti žalované: Nemocnice Pardubického kraje, a.s., se sídlem Kyjevská 44, Pardubice, IČO 27520536, zastoupená advokátem JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., se sídlem Bašty 416/8, Brno, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, IČO 45534306, zastoupená JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem Husova 5, Praha 1, o 720.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 167/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, ze dne 29. 10. 2020, č. j. 23 Co 350/2018-667, takto: I. Dovolání v části, v níž směřovalo proti výroku I ve věci samé rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, ze dne 29. 10. 2020, č. j. 23 Co 350/2018-667, se zamítá, a ve zbývajícím rozsahu se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.890 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Ing. Lukáše Prudila, Ph.D. III. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 6. 6. 2018, č. j. 5 C 167/2015-399, uložil žalované, aby každému ze žalobců [žalobkyni a), J. H., narozenému dne XY, vystupujícímu původně v řízení jako žalobce b) a současnému žalobci b) J. H., narozenému dne XY, vystupujícímu v předchozí fázi řízení jako žalobce c)] zaplatila 240.000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobci se domáhají jednorázové náhrady za usmrcení osoby blízké s tvrzením, že žalovaná se při poskytování zdravotních služeb dopustila pochybení vedoucích k smrti J. H., manželky původního žalobce b) a matky nynějších obou žalobců, která se u žalované dlouhodobě léčila. Pochybení spatřují především v tom, že po srdeční zástavě pacientky dne 6. 7. 2013 v 11:05 nebyla zahájena kardiopulmonální resuscitace, a to s ohledem na základní diagnózu, další komorbidity a s přihlédnutím k rozhodnutí lékařů ze dne 14. 6. 2013, že bude pokračováno v plné konzervativní léčbě, avšak případná extenze o invazivní postupy (řízená ventilace, podpora oběhu) není pro pacientku přínosná, a tudíž neindikovaná, tedy bylo rozhodnuto „do not resuscitate“, neboli též „DNR“. Uvedený postup neměl podle žalobců oporu ani ve zdravotním stavu, ani v projevu vůle pacientky. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že J. H. nebyla až do 6. 7. 2013 pacientkou, která by nebyla schopna zcela svéprávného samostatného rozumového a volního jednání, aby se na ni vztahovalo doporučení představenstva ČLK č. 1/2010 o postupu při rozhodování o změně léčby intenzivní na léčbu paliativní u pacientů v terminálním stadiu, kteří nejsou schopni vyjádřit svou vůli; podle něj je marnou a neúčelnou taková léčba, která není v zájmu pacienta, nemůže mu pomoci a zatěžuje jej zbytečným strádáním a komplikacemi. Opačnému závěru nasvědčují informované souhlasy vyžádané od pacientky jak ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové dne 10. 5. a 24. 6. 2013, tak ve Svitavské nemocnici, a. s., dne 2. 7. 2013, jež vyjadřují její vůli, aby byly činěny úkony k záchraně jejího života, aniž by bylo možné udělený souhlas vztáhnout pouze na komplikace spojené s úkony, pro něž byl souhlas udělován. Má-li být rozhodováno o neposkytnutí kardiopulmonální resuscitace, má soud za to, že odpovídající formou postupu je tzv. negativní revers při dříve vysloveném přání podle § 36 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále též jen „zdravotní zákon“), v němž by pacientka vyjádřila svoji vůli pro případ nutnosti kardiopulmonální resuscitace. V daném případě se jednalo o svéprávnou pacientku, která ve zdravotnických zařízeních pobývala opakovaně a která by v případě, že by jí vše bylo vysvětleno vhodnou formou, byla jistě schopna vyjádřit srozumitelným způsobem svou vůli, a to nejen dne 14. 6. 2013, kdy bylo vydáno zásadní rozhodnutí o neposkytnutí resuscitace, ale též dne 2. 7., kdy si nemocnice vyžádala její informovaný souhlas se zavedením žilního katetru. V dekurzech zaznamenaná přání pacientky se týkají chemoterapie, dialýzy, touhy být doma, aniž by z nich vyplývalo, že byla srozumitelným způsobem seznámena s rozhodnutím o neposkytnutí kardiopulmonální resuscitace. Není přitom neetické informovat pacienta, co znamená rozhodnutí o stanovení rozsahu péče. V daném případně tedy nebylo pacientce umožněno rozhodnout se o postupu léčby a tento postup zkrátil její život. Je nepochybné, že se mohla snížit kvalita jejího života, to však bylo pouze na její volbě. Pokud tedy poskytovatel zdravotní péče poskytl pacientce pouze konzervativní péči, byť způsobem odpovídajícím závěrům lékařské vědy, ale neumožnil jí vyjádřit se k postupu léčby a stanovenému rozsahu péče, nerespektoval její vůli a porušil § 31 odst. 1 a § 28 odst. 1 zdravotního zákona. V příčinné souvislosti s tím je pak okolnost, že nebyl, byť na nějakou dobu, oddálen nevratně se blížící konec jejího života, přičemž resuscitace mohla pacientce život prodloužit. I když tento postup hodnotil znalecký ústav jako tzv. lege artis, soud tuto právní otázku posoudil opačně a uložil žalované, aby zaplatila každému z žalobců škodu ve výši dané ustanovením § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). 2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 29. 10. 2020, č. j. 23 Co 350/2018-667, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Usnesením ze dne 31. 3. 2020, č. j. 23 Co 350/2018-527, rozhodl, že namísto původně žalujícího J. H., narozeného dne XY, který dne 12. 7. 2019 zemřel, bude v řízení pokračováno jako s jeho procesními nástupci s žalobkyní J. V. a s žalobcem J. H., narozeným dne XY. Odvolací soud zdůraznil, že pro přiznání nároku na jednorázové odškodnění podle § 444 odst. 3 obč. zák. je nezbytné, aby mezi protiprávním jednáním žalovaného a úmrtím pacienta byla prokázána příčinná souvislost, přičemž sama okolnost, že k úmrtí pacienta či poškození jeho zdraví došlo v době jeho hospitalizace ve zdravotnickém zařízení, nemůže znamenat, že automaticky nastupuje odpovědnost jeho provozovatele. Případné porušení povinnosti spočívající v rozhodnutí o neprovádění resuscitace bez informovaného souhlasu pacientky by mohlo být významné pouze tehdy, pokud by tento postup byl příčinou úmrtí pacientky. Odvolací soud pak k otázce příčinné souvislosti mezi jednáním (případně nekonáním) poskytovatele zdravotní péče a úmrtím pacientky doplnil na návrh žalobců dokazování o revizní znalecký posudek. Z něj zjistil, že bezprostřední příčinou smrti J. H. bylo selhání chronicky postižených plic a srdce vlivem akutního zhoršení jejich funkcí přidruženou infekcí provázející základní hematoonkologické onemocnění. Na úmrtí pacientky se podílela kombinace několika faktorů – chronické postižení orgánů vzniklé v předchorobí hematologické malignity, hematologická malignita samotná, orgánové postižení nebo zhoršení stavu orgánového postižení při hematologické malignitě a potenciální komplikace léčby. Stěžejní bylo onemocnění spočívající v srdeční nedostatečnosti a následným selháním při ischemické chorobě srdeční, ateroskleróze II. a III. stupně, hypertenzi III. stupně a plicní hypertenzi se zbytněním srdce při chronické obstrukční plicní nemoci; hematoonkologické onemocnění se podílelo nepřímo. Dále bylo příčinou plicní postižení z příčin bronchiálního astmatu ve