25 Cdo 970/2006 — Nejvyšší soud

25 Cdo 970/2006 citace  Právní věta:Za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osoba ve smyslu ustanovení § 3 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb.) odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 zákona č. 120/2001 Sb. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2008 Spisová značka:25 Cdo 970/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.970.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 3 písm. b) předpisu č. 82/1998Sb. § 4 písm. b) předpisu č. 82/1998Sb. § 32 písm. b) předpisu č. 120/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:44 / 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 970/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Č. o. b., a. s., proti žalovaným 1) JUDr. J. Š., zastoupenému advokátem, a 2) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, o 2.221.115,86 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 235/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne    10. ledna 2006, č. j. 36 Co 262/2005-91, takto: I. Dovolání obou žalovaných se  zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 30. 3. 2005, č. j. 9 C 235/2004-47, zamítl žalobu na zaplacení 2.221.115,86 Kč s 3% úrokem z prodlení od           21. 5. 2003 do zaplacení, pro částečné zpětvzetí žaloby zastavil řízení ohledně 30% úroku z prodlení z částky 2.221.115,86 Kč od 21. 5. 2003 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. 8. 2002, č. j. Nc 4249/2002-8, byla na návrh žalobkyně (oprávněné) nařízena exekuce proti J. s., s. r. o. (povinné), k vymožení pohledávky ve výši 6.724.490,86 Kč a nákladů exekuce, a jejím provedením byl pověřen první žalovaný. Podle článku 7 bodu 2 a 3 rámcové dohody o provádění exekucí a další činnosti uzavřené mezi účastníky řízení dne 7. 5. 2002 se první žalovaný zavázal uložit finanční hotovost vymoženou v této exekuci na svůj účet a do 5 pracovních dnů poté ji poukázat na účet žalobkyně, nedohodnou-li se účastníci jinak. Exekuce byla provedena prodejem nemovitostí povinné, které vydražila obchodní společnost J., s. r. o., za 7.800.000,- Kč; rozvrhovým usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 1. 2003, č. j. Nc 4249/2002-46, které nabylo právní moci dne 14. 2. 2003, byly výtěžek dražby ve výši 7.800.000,- Kč a úroky z prodlení ve výši 3.536,- Kč rozděleny mezi žalobkyni (6.724.490,86 Kč – uspokojení vymáhané pohledávky v plné výši), další oprávněnou Komerční banku (224.757,14 Kč) a prvního žalovaného, jemuž připadly náklady exekuce ve výši 854.288,- Kč. Dne 21. 2. 2003 vyplatil první žalovaný žalobkyni 3.710.000,- Kč, téhož dne byly z rozhodnutí Č. n. b. zablokovány veškeré finanční prostředky nacházející se na účtech u U. b., a. s., kde na účtu byla složena zbylá část vymožené pohledávky. První žalovaný ještě dne 21. 5. 2003 vyplatil žalobkyni dalších 793.375,- Kč z F. p. vkladů, avšak zbývajících 2.221.115,86 Kč žalobkyně neobdržela a požaduje ji z titulu náhrady škody na obou žalovaných. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni dosud žádná škoda nevznikla, neboť pohledávku v žalované výši uplatnila v rámci dosud neskončeného konkursního řízení vedeného proti J. s., s. r. o., u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 K 56/2004, a může se jí tedy v tomto řízení domoci. I pokud by však byla existence škody a její výše prokázána, první žalovaný za ni odpovědnost nenese, neboť žádnou právní povinnost neporušil (nemohl předvídat, že ke dni 21. 2. 2003 vyhlásí zcela nečekaně Č. n. b. správní řízení, v jehož důsledku budou pobočky U. b., a. s., uzavřeny a všechny účty zablokovány). Žádný právní předpis nestanoví povinnost exekutora ukládat finanční prostředky v konkrétním peněžním ústavu nebo je přechovávat v hotovosti a nestanoví ani, zda má být účet exekutora založen na číslo podnikatelské identifikační či rodné. První žalovaný neporušil ani smluvní povinnost převést prostředky na účet žalobkyně do 5 pracovních dnů poté, kdy mu dojdou na účet, neboť nemůže vyplatit peníze dříve, než nabude právní moci rozvrhové usnesení soudu (stalo se tak v pátek 14. 2. 2003 a finanční prostředky, které nebyly uloženy v U. b., a. s., byly žalobkyni převedeny na účet další pátek dne 21. 2. 2003). Ze stejných důvodů je pak vyloučena i odpovědnost druhé žalované.   K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 10. 1. 2006, č. j. 36 Co 262/2005-91, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé změnil tak, že uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 2.221.115,86 Kč s 3% úrokem z prodlení ročně od 21. 5. 2003 do zaplacení, změnil jej i ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Z výpisu z účtu prvního žalovaného vedeného ke dni 31. 12. 2002 u U. b., a. s., který soud prvního stupně opomněl jako listinný důkaz zhodnotit, odvolací soud zjistil, že peněžní prostředky na tomto účtu k tomuto datu nemohly být získány z exekuce vedené proti J. s., s. r. o., nýbrž z jiné činnosti prvního žalovaného, neboť s výjimkou 1.000.000,- Kč jsou zde částky, které byly na tento účet vloženy v období před předmětným prodejem nemovitostí. Odvolací soud posuzoval podmínky odpovědnosti prvního žalovaného za škodu podle § 32 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „exekuční řád“), a druhé žalované podle § 4 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále též jen „zákon“/. Podle odvolacího soudu vznikla žalobkyni škoda nevyplacením částky určené jí jako oprávněné v exekučním řízení rozvrhovým usnesením v plné výši, přičemž po J. s., s. r. o., již nemůže tento dluh vymáhat („pohledávka žalobkyně totiž zanikla splněním dluhu dražbou nemovitostí povinné v exekuci“). První žalovaný porušil svou smluvní i zákonnou povinnost vyplatit oprávněné rozvrhovým usnesením přiznané částky, které kryly její pohledávku (§ 68 exekučního řádu a čl. 7 bod 2 a 3 rámcové smlouvy ze dne 7. 5. 2002) a samo postižení některého z účtů, na nichž měl exekutor prostředky získané exekucí, není podle odvolacího soudu okolností, pro kterou by se mohl exekutor své odpovědnosti ve smyslu § 32 odst. 3 exekučního řádu zprostit. Nejednal totiž s péčí řádného hospodáře a nevyvinul potřebnou opatrnost při nakládání se svěřenými prostředky, jestliže již od podzimu roku 2002 věděl o problémech U. b., a. s. (je nepodstatné, že zde peníze uložil z důvodu, že tato banka poskytovala nejvyšší úroky, přičemž oprávněnému z toho žádný zisk neplynul), přesto je po 1. 1. 2003 u této banky uložil. Jelikož došlo v průběhu exekuce k nesprávnému úřednímu postupu, je založena rovněž odpovědnost druhé žalované, jíž se nelze zprostit. Proti tomuto rozsudku podal první žalovaný dovolání, které odůvodňuje podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a § 241a odst. 3 o.s.ř. Namítá, že z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost vést samostatný účet pro každou exekuci a že je zcela běžnou praxí exekutora přijímat peněžní prostředky na účet i do pokladny (i v případě, že by pro exekuci vedenou ve prospěch žalobkyně byl zřízen samostatný účet s přesným označením, o jakou exekuci se jedná, byla by výše plnění z pojištění vkladů stejná jako ta, kterou žalobkyně ve skutečnosti obdržela), proto jednání exekutora, kterým peněžní prostředky získané z dražby, jež nelze vyplatit před právní mocí rozvrhového usnesení, uloží na bankovní účet, nelze považovat za protiprávní. Odvolací soud zhodnotil předmětný výpis z účtu u U. b., a. s.,  nesprávně a neúplně; jednoznačně z něj totiž vyplývá, že v době uzavření U. b., a. s., se na něm nacházely prostředky vložené či převedené dne 30. 12. 2002, 10. 1. 2003 a 13. 1. 2003, tedy poté, co bylo vydražitelem doplaceno nejvyšší podání. První žalovaný dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že porušil smluvní povinnost převést peníze na účet žalobkyně do