26 Cdo 1061/2019 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1061/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 7. 2019 Spisová značka:26 Cdo 1061/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1061.2019.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem nebytových prostor Smlouva nájemní Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 663 obč. zák. § 37 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 10. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 3503/19 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1061/2019-399 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ R. B., bytem YX, a b/ Z. Š., bytem YX, zastoupených JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, proti žalovanému M. M., bytem v YX, zastoupenému Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, o zaplacení částky 556.813,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 95/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2018, č. j. 51 Co 166/2018-350, t a k t o : I. Dovolání proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2018, č. j. 51 Co 166/2018-350, pokud jím byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. října 2017, č. j. 14 C 95/2012-290, ve výroku I. ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům (oprávněným společně a nerozdílně) částku 10.813,- Kč s příslušenstvím (tj. s tam specifikovaným úrokem z prodlení z částek 4.997,- Kč a 5.816,- Kč), se odmítá; jinak se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 20.768,- Kč k rukám JUDr. Ivany Syrůčkové, advokátky se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali, aby jim žalovaný a původně žalovaná 1/ DONLIČ INTERIER spol. s r.o., v likvidaci, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Dělnická 475/43, IČO: 47679590 (dále jen „původně žalovaná“), zaplatili společně a nerozdílně částku 556.813,- Kč s příslušenstvím. Z toho požadovali částku 546.000,- Kč z titulu dlužného nájemného z pronajatých nebytových prostor za měsíce únor 2012 až květen 2012 (dále též jen „rozhodné období“ a „dlužné nájemné“) a částku 10.813,- Kč z titulu úhrad za služby spojené s jejich užíváním (dále též jen „úhrady za služby“). Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) nejprve usnesením ze dne 2. září 2015, č. j. 14 C 95/2012-22, vyloučil žalobu vůči původně žalované k samostatnému řízení, a poté rozsudkem ze dne 3. října 2017, č. j. 14 C 95/2012-290, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 556.813,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. října 2018, č. j. 51 Co 166/2018-350, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I. o věci samé (výrok I. – dále též jen „potvrzující výrok I.“) a změnil v nákladovém výroku II. jen tak, že jejich výše činí 391.469,- Kč; jinak ho i v tomto výroku potvrdil (výrok II.). Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok III.). Po doplnění dokazování v odvolacím řízení učinil odvolací soud z provedených důkazů zejména následující skutková zjištění. Žalobci jako pronajímatelé a původně žalovaná (jednající prostřednictvím žalovaného jako jednatele) jako nájemkyně uzavřeli dne 23. září 2010 písemnou smlouvu označenou jako „Smlouva o nájmu nebytových prostor podle zákona č. 116/1990 Sb., v platném znění“ (dále jen „Nájemní smlouva“), jejímž předmětem byly „nebytové prostory o výměře 750 m2 nacházející se v domě specifikovaném v čl. I této smlouvy“, tj. v budově na adrese YX, jež má celkovou rozlohu 759 m2 a žalobci ji mají ve společném jmění manželů (dále též jen „nebytové prostory“, resp. „pronajímané prostory“ a „budova“). Podle čl. II. bodu 2.2 Nájemní smlouvy měly být pronajímané prostory vyznačeny v situačním plánku, jenž měl tvořit přílohu č. 2 a nedílnou součást dané smlouvy; k jejímu originálu však žádné přílohy připojeny nebyly, přičemž podle předávacího protokolu byla původně žalované předána do užívání budova jako celek. Nájemní poměr byl sjednán na dobu deseti let, konkrétně na období od 1. listopadu 2010 do 31. října 2020, v období od 1. listopadu 2010 do 30. dubna 2011 činilo nájemné 160.000,- Kč měsíčně plus DPH a od 1. května 2011 pak 170.000,- Kč měsíčně plus DPH. Nájemní smlouva obsahovala rovněž ujednání, že vedle nájemného bude původně žalovaná hradit žalobcům také náklady na služby spojené s užíváním nebytových prostor, a to tak, že úhrady za vodné a stočné a odpad měla hradit „čtvrtletně… do 10 kalendářních dnů od doručení vyúčtování“ (čl. IX. bod 9.1 Nájemní smlouvy); ostatní služby pak měla hradit přímo jejich dodavatelům (dále též jen „ujednání o úhradách za služby“). Původně žalovaná se v Nájemní smlouvě rovněž zavázala oznámit žalobcům bez zbytečného odkladu potřebu rozsáhlejších oprav, které je povinen provést pronajímatel, a umožnit jejich provedení; jinak odpovídala za škodu, která nesplněním této povinnosti vznikla (čl. XI. bod 11.3 Nájemní smlouvy). V čl. VIII. bodu 8.1 Nájemní smlouvy bylo obsaženo ručitelské prohlášení žalovaného, jímž pro případ nesplnění závazků ze strany původně žalované převzal ručení zejména za zaplacení dlužného nájemného, úhrady za služby spojené s užíváním nebytových prostor, příslušenství, náhrady škody a smluvních pokut; případný dluh byl pak povinen splnit, nesplní-li jej původně žalovaná, ačkoli k tomu byla žalobci písemně vyzvána. Dne 26. října 2010 uzavřely strany dodatek č. 1 Nájemní smlouvy (dále jen „Dodatek“), jímž žalobci přenechali původně žalované do užívání na dobu trvání nájmu nebytových prostor, tj. do 31. října 2020, navíc dvojgaráž nacházející se na tam specifikovaném pozemku, a to za nájemné v částce 5.000,- Kč měsíčně plus DPH. Dopisem z 31. října 2011, který byl žalobcům doručen dne 4. listopadu 2011, vypověděla původně žalovaná Nájemní smlouvu, včetně Dodatku (dále jen „Výpověď“), z důvodu vlhkosti vyskytující se v přízemí budovy, která znehodnocuje tam umístěný nábytek a výrobky, a z důvodu otřesů a hlučnosti způsobené přilehlým tramvajovým provozem. Přitom však nejméně od května 2011 věděla, že právě z důvodu vlhkosti v budově se tvoří na zdech plísně; navíc v době, kdy byla nájemkyní nebytových prostor, neuvedla vždy do provozu tam instalované zařízení k odvětrávání a vytápění prostor. Žalobci vyúčtovali původně žalované náklady za poskytnuté služby fakturou č. 201100247 ze 4. října 2011 částkou 4.997,- Kč a fakturou č. 201100337 z 5. ledna 2012 částkou 5.816,- Kč. Dopisem z 23. května 2012 ji pak vyzvali k úhradě částky 556.813,- Kč, představující dlužné nájemné a úhrady za služby, a protože jim uvedenou částku neuhradila, vyzvali dopisem z 29. června 2012 k jejímu zaplacení žalovaného jako ručitele; ani ten jim ji však do současné doby neuhradil. Na tomto skutkovém základě odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – především dovodil, že Nájemní smlouva podléhala režimu § 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření Nájemní smlouvy a ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť jejím předmětem byla budova jako celek; i přes nepatrný rozdíl mezi udanou výměrou pronajatých prostor a celkovou výměrou všech místností budovy je totiž zřejmé, že původně žalovaná byla oprávněna užívat veškeré nebytové prostory v budově, což také činila. Dále dovodil, že Nájemní smlouva (včetně Dodatku) není absolutně neplatná pro neurčité vymezení předmětu nájmu a ani pro neurčité ujednání o úhradách za služby (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Zde odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, jenž v uvedené souvislosti pokládal za nepřípadný dovolatelův odkaz na rozsudky Nejvyššího soudu z 19. ledna 2005, sp. zn. 26 Cdo 2041/2003, a z „28. 8. 2007“ (správně z 20. ledna 2009), sp. zn. 26 Cdo 4836/2007. Konstatoval, že citované ujednání je dostatečným „ujednáním o způsobu, jakým budou… hrazeny vyjmenované služby“, že ostatně tento způsob úhrady nebyl po dobu trvání nájemního poměru smluvními stranami zpochybňován, že navíc jediným příjemcem poskytovaných služeb byla – jako jediná nájemkyně v budově – původně žalovaná a že kromě toho žalobci doložili, že úhrady za poskytnuté služby jí pouze přefakturovali podle skutečné spotřeby. Zde též poukázal na