26 Cdo 1198/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1198/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 8. 2024 Spisová značka:26 Cdo 1198/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.1198.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výpověď z nájmu bytu Dotčené předpisy:§ 745 o. z. § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 8. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 06.11.2024III.ÚS 3044/24 Lucie Dolanská Bányaiová zamítnuto5. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1198/2024-156 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobců a) P. P., a b) M. P., zastoupených Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, proti žalovanému M. P., zastoupenému Mgr. Taťánou Malmstedt Kolářovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Bělehradská 1191/9, o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 35/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, č. j. 91 Co 317/2023-105, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 267 Kč k rukám Mgr. Jana Aulického, advokáta se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 6. 2023, č. j. 39 C 35/2023-55, určil, že výpověď z nájmu bytu specifikovaného ve výroku je neoprávněná (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II). 2. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 12. 2023, č. j. 91 Co 317/2023-105, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II). 3. Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce a) uzavřel s žalovaným 23. 5. 2014 smlouvu o nájmu bytu na dobu neurčitou. Dne 13. 8. 2022 uzavřeli žalobci manželství, žalobkyni b) tak vzniklo v souladu s § 745 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) nájemní právo ze zákona. Ke dni doručení výpovědi z nájmu (4. 12. 2022) tak byla společnou nájemkyní bytu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5939/2016, měl výpověď odůvodněnou odkazem na § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. za neplatnou, neboť žalobkyni b) nebyla doručena, ačkoli je třeba ji doručit vždy oběma manželům jako společným nájemcům. Nadto ani žalobci a) nebyla výpověď doručena řádně v písemné formě, neboť za písemnou formu výpovědi nelze považovat její zaslání prostým e-mailem prostřednictvím právní zástupkyně žalovaného bez elektronického podpisu. Tento nedostatek nebyl zhojen ani tím, že zástupkyně žalovaného žalobci a) výpověď později zaslala znovu poštou, když v zásilce byl pouze vytištěný text e-mailu bez podpisu žalovaného (pronajímatele) s průvodním dopisem právní zástupkyně. 4. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ale neshledal jej přípustným, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je ohledně řešení otázky doručení výpovědi z nájmu bytu jen jednomu z manželů jako společnému nájemci bytu v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. 5. Již za předchozí právní úpravy (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013) dospěla soudní praxe k závěru, že právo společného nájmu bytu manžely je zvláštním případem společného nájmu bytu, jehož podstata spočívá v tom, že svědčí oběma manželům společně a nedílně; to se promítá jak ve výkonu tohoto práva, tak i pokud jde o jeho zánik. V hmotněprávní oblasti se tato nedílnost projevuje mimo jiné tím, že výpověď musí být dána oběma manželům a oběma musí být také doručena. Výpověď z nájmu bytu adresovaná a doručená jen jednomu z manželů – společných nájemců bytu – není způsobilá vyvolat zánik nájemního vztahu. Výpověď z nájmu lze považovat za účinnou až okamžikem, kdy je doručena druhému z manželů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97, uveřejněný pod č. 55/1997 časopisu Soudní judikatura). 6. Uvedené závěry jsou využitelné i pro současnou úpravu (§ 745 o. z.), neboť podstata institutu společného nájmu bytu manžely se nezměnila (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5939/2016, a ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1377/2021). 7. V dané věci byla výpověď z nájmu bytu adresována a doručována jen žalobci a), žalobkyni b) výpověď adresována a doručena nebyla. Protože vůči žalobkyni b) jako jednomu ze společných nájemců bytu výpověď učiněna nebyla, soudy obou stupňů správně uzavřely, že výpověď je neoprávněná. Na právní postavení žalobců jako společných nájemců nemá vliv ani případná nevědomost žalovaného o jejich sňatku a tím i vzniku práva společného nájmu bytu. 8. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé na posouzení více právních otázek, jež vedou ke stejnému závěru, není nutné posuzovat přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. ke všem otázkám, postačuje-li vyřešení jedné z nich. S ohledem na tento závěr je již nadbytečné zabývat se další dovoláním zpochybněnou otázkou dodržení písemné formy výpovědi žalobci a), neboť ani v případě, že by žalobci a) byla doručena výpověď v řádné formě, se výsledek sporu nezmění. 9. Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že rozsudek odvolacího soudu napadá v celém rozsahu. Napadá-li dovolatel tedy rovněž výrok o nákladech odvolacího řízení, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. 10. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 7. 8. 2024 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu