26 Cdo 1537/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1537/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 11. 2025 Spisová značka:26 Cdo 1537/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.1537.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pravomoc soudu Vyklizení nemovitosti Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 104 odst. 14 předpisu č. 127/2005 Sb. § 1040 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1537/2025-235 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného JUDr. Danem Holubkovem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, proti žalovanému Jiřímu Doležalovi, se sídlem v Praze 8 – Libni, Na Slovance 1130/6, IČO 66028990, zastoupenému Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Garáží 1611/1, o vyklizení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 31 C 38/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 68 Co 225/2024-213, takto : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 68 Co 225/2024-213, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce [společenství vlastníků, jehož hlavním účelem je zajišťovat správu domu a pozemku (viz § 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“)] se po žalovaném domáhal odstranění a vyklizení antén ze stožáru nacházejícího se na zastřešené výtahové šachtě na střeše bytového domu – stavby č. p. XY (dále jen „dům“), stojícího na pozemku p. č. XY, v obci XY, katastrální území XY. Uvedl, že žalovaný je podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť a na střeše žalobcem spravovaného domu má umístěno osm antén, ačkoliv pro to nemá žádný právní důvod. Dotčenou část domu žalovaný užíval od roku 2015 na základě smlouvy, kterou spolu účastníci uzavřeli, avšak kvůli nutnosti provedení oprav domu žalobce udělený souhlas s užíváním dne 15. 3. 2022 vypověděl a vyzval žalovaného k vyklizení. Žalovaný ovšem ani přes opakovanou výzvu antény neodstranil. 2. Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, č. j. 31 C 38/2022-174, žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku odstranit ze stožáru nacházejícího se na zastřešené výtahové šachtě na střeše domu všech osm antén a vyklidit je (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 28. 11. 2024, č. j. 68 Co 225/2024-213, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I), postoupil věc Úřadu městské části Praha 8 (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III). 4. Odvolací soud vyšel z toho, že žalovaný je podnikatelem s oprávněním v elektronických komunikacích ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 127/2005 Sb.“), jemuž žalobce v roce 2015 udělil souhlas s umístěním bezdrátového telekomunikačního zařízení na střeše domu, který spravuje. Souhlas byl dán písemně, v listině nazvané „Souhlas vlastníka s umístěním sítě elektronických komunikací (zkr. SEK)“, která odkazuje na § 1257 o. z. a § 104 zákona č. 127/2005 Sb., a v níž se uvádí, že jde o návrh smlouvy podle zákona o elektronických komunikacích (dále jen „Souhlas“). Od této listiny žalovaný odvozuje své právo k umístění a provozování antén na cizí stavbě a jemu odpovídající povinnost vlastníka takové užívání strpět. Žalobce naopak existenci titulu opravňujícího žalovaného k užívání domu popírá s tím, že souhlas odvolal, resp. že smluvní vztah založený mezi účastníky zanikl, a to dopisem ze dne 15. 3. 2022. 5. Po právní stránce dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky, za nichž může o věci rozhodnout, neboť není v pravomoci soudu řešit spory týkající se ochrany vlastnického práva, má-li k jeho omezení docházet v důsledku výkonu oprávnění podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť. Spor, jenž mezi účastníky vyvstal, se totiž týká rozsahu, resp. samotné existence oprávnění zřídit a provozovat na cizí stavbě zařízení sítě elektronických komunikací (§ 104 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb.), k jehož řešení je dána pravomoc stavebního úřadu, jenž rozhoduje v součinnosti s Českým telekomunikačním úřadem (v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 969/2010). Jelikož řízení před soudem prvního stupně nemělo pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, proběhnout, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; současně věc postoupil příslušnému stavebnímu úřadu, tj. Úřadu městské části Praha 8. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dovolatel) dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od tam označené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Argumentoval, že § 104 odst. 14 zákona č. 127/2005 Sb. svěřuje stavebnímu úřadu pravomoc rozhodovat spory o rozsah oprávnění uvedených v § 104 odst. 1, 2, a 6; v dané věci však nejde o spor o rozsah oprávnění žalovaného, nýbrž o jeho samotnou existenci, což odvolací soud v napadeném usnesení sice uvedl, ale i přes to § 104 odst. 14 zákona č. 127/2005 Sb. nesprávně aplikoval. Poukázal také na skutečnost, že v Souhlasu se uvádí, že žalovaný bude dovolateli jako vlastníkovi domu hradit za případné umístění bezdrátové technologie, která bude sloužit k distribuci služeb mimo dům, nájemné; přitom spor z právního vztahu nájmu je sporem občanskoprávním. Konečně zdůraznil, že jelikož oprávnění žalovaného před podáním žaloby zaniklo, jde o spor o ochranu vlastnického práva. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto, resp. jako nepřípustné odmítnuto. 8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř. a také důvodné, neboť při řešení otázky pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí sporu o ochranu vlastnického práva, byť závisejícího na posouzení (ne)existence oprávnění žalovaného k umístění zařízení sítě elektronických komunikací na nemovité věci ve vlastnictví členů žalobce ve smyslu § 104 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 9. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu. 10. Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. 11. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 12. Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. 13. Podle § 104 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb. podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, který podle § 8 odst. 2 oznámil podnikání, je oprávněn za splnění dále stanovených podmínek zřizovat a provozovat na cizí stavbě nebo v ní a) vnitřní komunikační vedení veřejné komunikační sítě včetně koncových bodů veř