26 Cdo 1619/2009 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1619/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2010 Spisová značka:26 Cdo 1619/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.1619.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z nájmu bytu Dotčené předpisy:§ 711 obč. zák. ve znění od 31.03.2006 § 68 odst. 2 předpisu č. 131/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 11. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 01.14.2011IV.ÚS 140/11doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.odmítnuto03.14.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1619/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců a) V. S., advokátem se sídlem Praha 2, Přemyslova 5, a b) I. S., proti žalovanému hlavnímu městu Praze, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 170/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2008, č. j. 13 Co 265/2008-59, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci Vladimíru Svobodovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.300,-Kč, k rukám JUDr. Jana Havlíčka, advokáta se sídlem Praha 2, Přemyslova 5, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Ve vztahu mezi žalobkyní Ivou Svobodovou a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 2. 2008, č. j. 5 C 170/2007-41, zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu č. 14, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, v 6. podlaží domu č.p. 1035, V. č. 22, P. 5 (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), datované 17. 1. 2007, kterou žalovaný dal žalobcům; současně rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu, že dne 30. 5. 1996 uzavřel se žalobci smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, že dne 1. 5. 2006 se do bytu jako další osoba přihlásila Šárka Svobodová, dcera žalobce a), že k témuž dni se žalobci z bytu odstěhovali do svého domu v Putimi, kde trvale bydlí, že jmenovaná požádala žalovaného přípisem ze dne 23. 10. 2006 o vydání osvědčení o přechodu práva nájmu bytu, že žalovaný této žádosti nevyhověl, a že dne 17. 1. 2007 dal žalobcům výpověď z nájmu bytu (dále též „Výpověď“) z důvodů, že byt bez vážných důvodu neužívají a že mají dva byty, která byla žalobci a) doručena dne 29.1. 2007 a žalobkyni b) dne 24. 1. 2007, že Výpověď obsahovala určení výpovědní lhůty a poučení o možnosti podat ve lhůtě 60 dnů žalobu na její neplatnost. Po obsáhlém dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že právo nájmu bytu svědčící žalobcům nepřešlo opuštěním společné domácnosti na Šárku Svobodovou, neboť v řízení nebylo prokázáno naplnění podmínek stanovených v § 706 odst. 1 ve spojení s § 708 občanského zákoníku ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb., a e žalobci jsou stále společnými nájemci předmětného bytu. Dovodil, že uplatněné výpovědní důvody byly naplněny a že Výpověď je platná, přičemž shledal neopodstatněnou námitku žalobců, dovozující její neplatnost ze skutečnosti, že byla dána bytovým odborem magistrátu hlavního města Prahy; na základě toho žalobu zamítl. K odvolání žalobců Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 1. 10. 008, č. j. 13 Co 265/2008-59, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že shora označená výpověď z nájmu předmětného bytu je neplatná; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na Šárku Svobodovou nepřešlo právo nájmu bytu, na rozdíl od něho však dovodil, že Výpověď je neplatná. Zaujal názor, že postavení žalovaného a městských částí upravuje zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 131/2000 Sb.“), podle jehož ustanovení § 68 odst. 3 rozhoduje rada hlavního města Prahy (dále též „rada“) v záležitostech samostatné působnosti, pokud nejsou zákonem vyhrazeny zastupitelstvu nebo pokud si je zastupitelstvo nevyhradí. Uvedl, že „soudní judikatura“ se sjednotila v názoru, že právní úkon, jakým je dání výpovědi z nájmu bytu, je vyhrazen radě a nemůže jej učinit bytový odbor magistrátu hlavního města Prahy (dále též „magistrát“), a pokud se tak stalo, jde o právní úkon absolutně neplatný. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 350/2007, v němž byla řešena obdobná problematika ve vztahu ke starostovi, a na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. IV. ÚS 576/2000. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatnil v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Uvádí, že podle stanoviska, vypracovaného legislativním odborem magistrátu, není delegování rozhodovací pravomoci rady ve věcech samostatné působnosti, o kterých tento orgán rozhoduje na základě § 68 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., ze zákona vyloučeno. Konstatuje, že dání výpovědi z nájmu bytu patří do samostatné působnosti obce (§ 16 odst. 1 a 3 zákona č. 131/200 Sb.), že nejde o oblast, která by náležela do výlučné působnosti zastupitelstva, a že byla v rámci tzv. „zbytkové klauzule“ svěřena podle § 68 odst. 3 uvedeného zákona radě. V takových věcech nemusí rada rozhodovat sama, ale může na základě § 68 odst. 2 písm. c) zákona č. 131/2000 Sb. delegovat záležitosti spadající do její pravomoci podle § 68 odst. 2 uvedeného zákona na magistrát, a to včetně rozhodování o nich. Uvádí dále, že na základě usnesení rady ze dne 5. 6. 2001 byla (v souladu s § 68 odst. 2 písm. c/ a § 81 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb.) určena jednotlivým odborům magistrátu náplň jejich činnosti na úseku dispozic s bytovým fondem, a to rozhodování o výpovědích nájemních smluv k bytům a nebytovým prostorám. V dané věci byl tedy bytový odbor magistrátu oprávněn dát žalobcům jménem žalovaného Výpověď; právní názor odvolacího soudu nemůže proto obstát. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce a) ve vyjádření k dovolání uvedl, že napadený rozsudek je v souladu se zákonem i s ustálenou judikaturou a navrhl, aby bylo odmítnuto. Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 1. října 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”). Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za něhož jedná osoba s právnickým vzděláním (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.); obligatorně posuzované vady nebyly v dovolání namítány a jejich existence se nepodává ani z obsahu spisu. Dovolací soud se proto zaměřil na přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) obč. zák., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Napadené rozhodnutí spočívá na závěru, že výpověď z nájmu bytu patří mezi záležitosti v rámci samostatné působnosti hlavního města Prahy, přičemž rozhodování o nich náleží radě (§ 68 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „zákon č. 131/2000 Sb.“). Uvedený právní názor nebyl dovoláním zpochybněn a dovolac