26 Cdo 2248/2015 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2248/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 10. 2015 Spisová značka:26 Cdo 2248/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2248.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Byt Nájem bytu Dotčené předpisy:§ 2 písm. e) předpisu č. 107/2006Sb. § 3 odst. 5 předpisu č. 107/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 1. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2248/2015 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Ing. D. L. zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami I, náměstí T. G. Masaryka 142, proti žalované DOGROSE a.s., se sídlem v Praze 3, nám. Jiřího z Lobkovic 2406, IČO: 27184056, zastoupené JUDr. Olenou Cvetlerovou, advokátkou se sídlem v Praze 5 – Radotíně, Strážovská 78/5, o určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 21 C 67/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2015, č. j. 70 Co 454/2014-339, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala určení, že je neplatné jednostranné zvýšení nájemného ze dne 7. ledna 2011 z „bytu o velikosti 3+1 s příslušenstvím ve 3. poschodí domu č. p. na adrese P.,“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“). Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. května 2014, č. j. 21 C 67/2011-297, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastnic. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. ledna 2015, č. j. 70 Co 454/2014-339, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic (výrok II.). Z provedených důkazů zjistily oba soudy mimo jiných i následující skutečnosti. Žalovaná (vlastnice předmětného domu a pronajímatelka bytu) oznámila žalobkyni jako nájemkyni bytu (oznámením o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 7. ledna 2011, doručeným dne 10. ledna 2011 – dále jen „oznámení“), že od 1. května 2011 jí zvyšuje nájemné z předmětného bytu z podlahové plochy 104,14 m2 z částky 4.015,64 Kč měsíčně na částku 7.304,38 Kč měsíčně. Dále zjistily, že ani v roce 2011 nebyla do bytu dodávána voda a už od roku 1995 se v něm netopí, neboť tam instalovaná dvě lokální topidla (kotel a karma) jsou mimo provoz. V bytě se nachází místnost s vanou a WC. Na tomto skutkovém základě oba soudy mimo jiné dovodily, že oznámení splňuje všechny formální náležitosti vyžadované ustanovením § 3 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného a o změně zákona č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2012 (dále jen „zákon č. 107/2006 Sb.“); obsahovalo podlahovou plochu bytu (104,14 m2), procentuální zvýšení nájemného (81,9 %), výši nového nájemného za jeden metr čtvereční podlahové plochy (70,14 Kč/1 m2), výslednou částku nově zvýšeného nájemného (7.304,38 Kč), jakož i dobu, od níž je nájemkyně povinna platit zvýšené nájemné (tj. od 1. května 2011). Uvedla-li žalovaná v oznámení v rámci údajů platných pro aktuální nájemné stanovené pro rok 2010, že zde jde o sníženou kvalitu bytu, pak označení bytu touto specifikací nečiní z předmětného bytu byt se sníženou kvalitou ve smyslu ustanovení § 2 písm. e/ zákona č. 107/2006 Sb. Je-li totiž předmětný byt vybaven místností s vanou (koupelnou) a WC, nesplňuje zákonné znaky bytu se sníženou kvalitou podle citovaného ustanovení. Vzhledem k uvedenému pak uzavřely, že z hlediska formálních náležitostí a správnosti v něm uvedených údajů je oznámení platným právním úkonem. Neplnohodnotné užívání bytu (v důsledku toho, že do bytu nebyly zajištěny dodávky vody a tepla) z něj nečiní byt se sníženou kvalitou ve smyslu § 2 písm. e/ zákona č. 107/2006 Sb.; uvedené závady mohly pouze založit právo na slevu z nájemného, eventuálně na slevu z úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu za podmínek upravených v ustanovení § 698 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen obč. zák.“). Skutečnost, že žalovaná neplnila řádně povinnosti pronajímatele, neboť do předmětného bytu nezajistila dodávku vody a tepla, nemá podle názoru odvolacího soudu za následek neplatnost oznámení ani pro rozpor s dobrými mravy, neboť pronajímatelova povinnost zajistit nerušený výkon nájemního práva na straně jedné a nájemcova povinnost platit nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu na straně druhé nemají povahu vzájemných závazků. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 o. s. ř., a odůvodnila ji konstatováním, že napadené rozhodnutí závisí na řešení dosud nevyřešených právních otázek, zda „v případě oznámení o jednostranném zvýšení nájemného dle zákona č. 107/2006 Sb. musí mít výsledná částka zvýšeného nájemného oporu v odůvodnění oznámení do té míry, že mu musí odpovídat, tj. zda lze platně v oznámení byt označit za byt se sníženou kvalitou, ačkoliv výpočet zvýšeného nájemného odpovídá bytu s nesníženou kvalitou“, a zda to, „že pronajímatel dlouhodobě neplní své základní povinnosti spočívající v dodávce tepla a vody nájemci, je důvodem pro poskytnutí slevy z nájmu nebo zda lze z těchto důvodů byt označit za byt se sníženou kvalitou ve smyslu ustanovení § 2 písm. e/ zákona č. 107/2006 Sb.“ Uvedla, že oznámení musí být absolutně neplatné, je-li v něm byt označen jako byt se sníženou kvalitou, avšak zvýšené nájemné odpovídá standardnímu bytu a nikoli bytu se sníženou kvalitou. Poukázala na ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 107/2006 Sb., podle něhož oznámení musí obsahovat zdůvodnění, že byla řádně stanovena výše nájemného na základě maximálního přírůstku měsíčního nájemného. Označila-li tedy žalovaná předmětný byt jako byt snížené kvality, a to také v oznámení o jednostranném zvýšení nájemného z roku 2010, pak dovolatelka pokládá za „přepjatě formalistický“ závěr, že nejde o byt se sníženou kvalitou jen proto, že je v něm koupelna a WC (přesto, že do něj není zajištěna dodávka vody a tepla). Odvolací soud podle jejího názoru „mechanicky“ (a v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu České republiky ve věci sp. zn. II. ÚS 1693/08) aplikoval ustanovení § 2 písm. e/ zákona č. 107/2006 Sb. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 – viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“). Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Při řešení otázky přípustnosti dovolání dovolací soud nepřehlédl dovolatelčino sdělení, že dovoláním napadá „oba výroky“ rozsudku odvolacího soudu, tj. nejen jeho potvrzující výrok týkající se věci samé, ale jakoby i výroky vztahující se k nákladům řízení účastnic. Ve vztahu k posléze uvedeným výrokům – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – však dovolatelka v rozporu s ustanoveními § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani nevymezila důvody dovolání. Dovolací soud zastává názor, že ve skutečnosti správnost uvedených nákladových výroků nenapadla. Navíc dovolání proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku (ve výroku o nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované), by nebylo subjektivně přípustné; dovolání proti nákladovému výroku napadeného rozsudku (proti výroku II.) by nebylo přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., neboť by směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Dovolání tudíž směřuje pouze proti výroku I. napadeného rozsudku, pokud jím odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé. Proti tomuto výroku je pak přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno a které závisí na řešení otázek hmotného práva, které v posléze nastíněných polohách nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny. Jde především o otázku platnosti jednostranného zvýšení nájemného z bytu podle zákona č. 107/2006 Sb. (v daném případě učiněného oznámení