26 Cdo 2582/2013 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2582/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 8. 2015 Spisová značka:26 Cdo 2582/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2582.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Dotčené předpisy:§ 79 odst. 1 písm. e) předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 10. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2582/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné AHOLD Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 520/117, identifikační číslo osoby 44012373, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinné Saletta s.r.o., se sídlem v Hodoníně, Brněnská 3979, identifikační číslo osoby 25542214, pro 58 685,68 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 Nc 2035/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2012, č. j. 12 Co 170/2012-197, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. listopadu 2012, č. j. 12 Co 170/2012-201, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Hodoníně na návrh povinné společnosti usnesením ze dne 7. 7. 2011, č. j. 2 Nc 2035/2005-164, exekuci, která byla nařízena usnesením uvedeného soudu ze dne 16. 1. 2006, č. j. 2 Nc 2035/2005-8, zastavil pro částku 16 726,90 Kč (odstavec I. výroku) a pro úroky z prodlení výrokově specifikované (odstavce II. a III.). Zároveň exekuci zastavil v části, jímž byla nařízena pro úroky z prodlení ve výši 162 343,20 Kč a smluvní pokutu ve výši 161 988,80 Kč exekučními příkazy soudního exekutora JUDr. Karla Urbana, Exekutorský úřad Brno - město, se sídlem v Brně, Cejl 99, ze dne 5. 5. 2006, č. j. 97 EX 1896/06-25, ze dne 5. 5. 2006, č. j. 97 EX 1896/06-26, a ze dne 5. 5. 2006, č. j. 97 EX 1896/06-27, vždy přikázáním pohledávky z účtu povinné (odstavce IV. až VI. výroku). Příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný soudním exekutorem JUDr. Karlem Urbanem „ze dne 27. 4. 2010“ soud prvního stupně zrušil (odstavec VIII. výroku) a „ve zbytku návrh povinného na zastavení exekuce“ zamítl (odstavec VII. výroku). K posledně uvedené výrokové větě v odůvodnění usnesení mimo jiné uvedl, že povinnou rozporované formální náležitosti v dané exekuci vykonávaného exekutorského zápisu sepsaného dne 9. 8. 2005 pod sp. zn. EZ 23/05 soudním exekutorem JUDr. Karlem Urbanem, Exekutorský úřad Brno – město (dále „exekutorský zápis“) byly soudem prvního stupně i odvolacím soudem (Krajským soudem v Brně) opakovaně přezkoumány ve fázi nařízení exekuce se shodným závěrem, že „tyto náležitosti byly - s výjimkou otázky smluvní pokuty – splněny“. K odvolání povinné společnosti Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. 10. 2012, č. j. 12 Co 170/2012-197, usnesení soudu prvního stupně „v napadeném zamítavém výroku o zastavení exekuce“ změnil tak, že exekuci zastavil „i v její zůstávající části, tedy ohledně pohledávky oprávněné ve výši 41 958,78 Kč, úroků z prodlení ve výši 9,5% ročně z částky 861,30 Kč od 26. 11. 2005 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 9,5% ročně z částky 21 444,91 Kč od 26. 11. 2005 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 9,5% ročně z částky 19 652,57 Kč od 26. 11. 2005 do zaplacení“. Současně rozhodl o náhradě nákladů exekuce mezi účastníky řízení a o náhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Karla Urbana, přičemž tyto náklady „samostatným“ usnesením nevyčíslil, protože se soudní exekutor práva na jejich náhradu vzdal (viz usnesení odvolacího soudu ze dne 14. 11. 2012, č. j. 12 Co 170/2012-201). Odvolací soud uzavřel, že exekutorský zápis neobsahuje jednu ze zákonem vyžadovaných formálních náležitostí (§ 79 odst. 1 písm. e/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012 – dále jen „exekuční řád“), a proto s ním nelze spojovat vlastnost přímé vykonatelnosti. Ohledně označení jednotlivých účastníků exekutorského zápisu má odvolací soud „pochybnost“, zda průkaz advokáta (zástupkyně oprávněné) lze považovat „bez dalšího za způsobilý prokázat identitu určité osoby“, jestliže žádný právní předpis v době pořízení exekutorského zápisu náležitosti průkazu advokáta neupravoval a uvedený doklad byl určen pouze k prokázání oprávnění poskytovat advokátní služby. U průkazů totožnosti účastníků exekutorského zápisu soudní exekutor neuvedl „okolnost, zda se jednalo také o průkazy platné“ (§ 80 exekučního řádu). Pro tyto vady exekutorského zápisu (u nichž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1972/2007) odvolací soud exekuci v označeném rozsahu zastavil podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb, dále jen „o. s. ř.“. Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním ze dne 15. 2. 2013 (její doplnění dovolání ze dne 23. 5. 2013 již bylo podáno opožděně), v němž přípustnost dovolání opřela o skutečnost změny rozhodnutí soudu prvního stupně a o existenci zásadního právního významu napadeného usnesení, zabývajícího se právní otázkou, která nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena (§ 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. c/ a § 237 odst. 3 o. s. ř.). Usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), protože ustanovení § 79 odst. 1 písm. e/ exekučního řádu požadovalo pouze údaj, jak má být ověřena totožnost účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků. Ustanovení § 80 exekučního řádu stanovilo jen procesní podmínky a způsob takového ověření, aniž by ukládalo soudnímu exekutorovi povinnost uvést údaj o platnosti úředního průkazu přímo v textu exekutorského zápisu jako podmínku vykonatelnosti titulu. Odvolací soud § 80 exekučního řádu vyložil „přespříliš“ extenzivně a nezabýval se systematickým, teleologickým a jazykovým výkladem uvedeného ustanovení. Opomenul rovněž základní výkladový princip, podle něhož má být s ohledem na zásadu autonomie vůle účastníků právního úkonu preferován vždy výklad, který zachovává platnost učiněného právního úkonu. Skutkové okolnosti posuzovaného případu jsou odlišné od věci judikované dovolacím soudem pod sp. zn. 20 Cdo 1972/2007. Není podstatné, aby v exekutorském zápisu byla uvedena přesná citace § 80 exekučního řádu, neboť se jedná o materiální – a nikoli formální – náležitost tohoto titulu. Smyslem zákonné úpravy je zajistit, aby byla bez jakékoli pochybnosti prokázána totožnost účastníků exekutorského zápisu, což v posuzované věci bylo splněno. Povinný nenamítal jako formální vadu exekutorského zápisu absenci o platnosti úředního průkazu, takže odvolací soud - jestliže k takové vadě přihlédl sám – měl náležitosti exekutorského zápisu zkoumat již v předchozí fázi řízení. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. K dovolání se vyjádřila povinná tak, že napadené usnesení považuje za správné, neboť „v exekutorských či notářských zápisech se jedná právě o formalistický přístup a tento formalismus je samou podstatou těchto zápisů“. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz. čl. II., bod 12., část první přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb. a článek II., bod 7., část první přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.), dále opět „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení za splnění podmínky advokátního zastoupení a je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné. Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud za splněného předpokladu přípustnosti dovolání povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu primárně závěr odvolacího soudu, že pro účely vykonatelného exekutorského zápisu k ověření totožnosti advokáta zastupujícího některou z osob nelze použít bez dalšího průkaz advokáta nebo advokátního koncipienta (viz §