26 Cdo 2716/2023 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2716/2023 citace  Právní věta: Pravidla obsažená v § 1805 odst. 2 o. z. dopadají i na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 8. 2024 Spisová značka:26 Cdo 2716/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.2716.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Úroky Úroky z prodlení Dotčené předpisy:§ 1805 odst. 2 o. z. § 1970 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:29. 8. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:44 / 2025 Anotace:Soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužných částek za předmětné období a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 6 000 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká povinnost ostatních žalovaných v rozsahu tohoto plnění (výrok I) a zastavil řízení ohledně částky 262 559,60 Kč (výrok II). K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v napadeném rozsahu úroku z prodlení změnil tak, že žalobu zamítl co do úroku z prodlení v kapitalizované výši 267 248,39 Kč, jinak jej v tomto výroku co do úroku z prodlení v kapitalizované výši 453 878,98 Kč potvrdil. Odvolací soud vyšel z toho, že účastníci uzavřeli smlouvu o podnájmu bytu sloužícího k podnikání, že žalované 1) jako podnájemkyni vznikl na podnájemném dluh ve výši 210 713,90 Kč a že žalovaní 2) a 3) jsou ručiteli za závazky žalované 1). V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaní dlužnou jistinu uhradili a co do zbývající částky 51 845,70 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět. Úrok z prodlení byl ve smlouvě sjednán ve výši 0,25 % z dlužné částky denně. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že za situace, kdy žalovaní uhradili celou dlužnou jistinu, a byla tudíž známa doba, po kterou byla žalovaná 1) s plněním své povinnosti v prodlení, přiznal žalobkyni úrok z prodlení, aniž jej kapitalizoval. Nesouhlasil také s jeho závěrem, podle něhož se na projednávanou věc nepoužije § 1805 odst. 2 o. z. Odvolací soud naopak vyložil, že z § 1802 až § 1806 o. z., zařazených pod nadpis „Úroky“, nelze dovozovat, že by se nevztahovaly na úroky z prodlení upravené v § 1970 o. z. Proto se zabýval tím, zda žalobkyně s uplatněním svého práva bez rozumného důvodu otálela. Shrnul, že žalobu na zaplacení dlužného podnájemného za květen až září 2018 podala dne 1. 5. 2021, což posoudil jako otálení s uplatněním práva bez rozumného důvodu, a proto žalobkyně ztratila právo požadovat úroky z prodlení v rozsahu přesahujícím jistinu. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které podle svého obsahu směřovalo do měnícího zamítavého výroku v částce 267 248,39 Kč a Nejvyšší soud se zabýval posouzením otázky, zda je na místě § 1805 odst. 2 o. z. aplikovat též na úrok z prodlení, upravený v § 1970 o. z. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2716/2023-133 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně Boutique Suites Old Town, s.r.o., se sídlem v Praze 1 – Josefově, Elišky Krásnohorské 10/2, IČO 05382904, zastoupené Mgr. Bc. Filipem Nečasem, advokátem se sídlem v Brně, Malinovského náměstí 603/4, proti žalovaným 1) 1nightprague s.r.o., se sídlem v Praze 9 – Černém Mostě, Cíglerova 1088/28, IČO 06910491, 2) Lubomíru Arsovovi, bytem v Praze 1, V Jámě 1598/4, a 3) Michalu Klohnovi, bytem v Letohradě, Železničářů 383, zastoupeným JUDr. Michaelou Burdovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, o zaplacení částky 262.559,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 84/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2023, č. j. 70 Co 92/2023-115, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou 1. 5. 2021 zaplacení celkem částky 262.559,60 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně od 2. 5. 2018 do zaplacení z jednotlivých dlužných částek z titulu dlužného podnájemného a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 5 x 1.200 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 1. 2023, č. j. 19 C 84/2022-99, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z tam uvedených částek za tam uvedené období a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 6.000 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká povinnost ostatních žalovaných v rozsahu tohoto plnění (výrok I), zastavil řízení ohledně částky 262.559,60 Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III). 3. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 13. 4. 2023, č. j. 70 Co 92/2023-115, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v napadeném rozsahu úroku z prodlení změnil tak, že žalobu zamítl co do úroku z prodlení v kapitalizované výši 267.248,39 Kč, jinak jej v tomto výroku co do úroku z prodlení v kapitalizované výši 453.878,98 Kč potvrdil (výrok I); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II). 4. Odvolací soud vyšel z toho, že dne 1. 5. 2018 účastníci uzavřeli Smlouvu o podnájmu bytu sloužícího k podnikání (dále jen „Smlouva“), že žalované 1) jako podnájemkyni vznikl na podnájemném za období od 1. 5. 2018 do 15. 9. 2018 dluh ve výši 210.713,90 Kč a že žalovaní 2) a 3) jsou ručiteli za závazky žalované 1). V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaní dlužnou jistinu uhradili a co do zbývající částky 51.845,70 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět. Úrok z prodlení byl ve Smlouvě sjednán ve výši 0,25 % z dlužné částky denně; rozsah povinnosti k jeho placení byl mezi stranami sporný. 5. Po právní stránce soudu prvního stupně vytkl, že za situace, kdy žalovaní uhradili celou dlužnou jistinu, a byla tudíž známa doba, po kterou byla žalovaná 1) s plněním své povinnosti v prodlení, přiznal žalobkyni úrok z prodlení, aniž jej kapitalizoval. V kapitalizované podobě úrok z prodlení činí celkem 721.127,37 Kč za období od 2. 5. 2018 do 23. 1. 2023. Shodně se soudem prvního stupně neshledal sjednanou výši úroku z prodlení rozpornou s dobrými mravy. Nesouhlasil však s jeho závěrem, podle něhož se na projednávanou věc nepoužije § 1805 odst. 2 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. z.“, resp. „občanský zákoník“). Vyložil, že z §§ 1802–1806 o. z., zařazených pod nadpis „Úroky“, nelze dovozovat, že by se nevztahovaly na úroky z prodlení upravené v § 1970 o. z. Ustanovení § 1805 odst. 1 věty první o. z. stanoví, že mají-li být plněny úroky a není-li ujednána jejich výše, platí se ve výši stanovené právním předpisem; tím je ovšem upravena pouze výše úroků z prodlení. Je proto zřejmé, že §§ 1802–1806 o. z. se vztahují i na úroky z prodlení. Tento názor navíc potvrzuje i (tam citovaná) komentářová literatura, z níž rovněž vyplývá, že k naplnění předpokladů § 1805 odst. 2 o. z. soud přihlédne z úřední povinnosti. Dodal, že dotčené ustanovení je ve vztazích mezi podnikateli dispozitivní; žalobkyně se žalovanou 1) však jeho použití ve Smlouvě nevyloučily. Proto se zabýval tím, zda žalobkyně s uplatněním svého práva bez rozumného důvodu otálela. Shrnul, že žalobu na zaplacení dlužného podnájemného za květen až září 2018 podala dne 1. 5. 2021. Podle svých tvrzení tak neučinila dříve, jelikož neměla dostatek finančních prostředků k zaplacení soudního poplatku. Nepříznivá finanční situace však u ní přetrvávala i v době podání žaloby, neboť z tohoto důvodu žádala o osvobození od placení soudního poplatku. Dovodil, že nedostatek finančních prostředků k zaplacení soudního poplatku nelze považovat za rozumný důvod pro otálení s uplatněním závazku; tato situace by měla být naopak motivem pro jeho urychlené vymáhání. K aplikaci § 1805 odst. 2 o. z. tudíž přistoupil. Ke dni 30. 4. 2021 (do podání žaloby) byly splatné úroky z prodlení ve výši 477.962,29 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s uplatněním práva bez rozumného důvodu otálela, ztratila právo požadovat úroky z prodlení v rozsahu přesahujícím jistinu. Toto právo jí náleželo opět až od podání žaloby dne 1. 5. 2021 do konečného zaplacení, tj. v částce 243.165,08 Kč. Celkově jí lze proto přiznat úrok z prodlení v kapitalizované výši 453.878,98 Kč (do podání žaloby toliko ve výši jistiny v částce 210.713,90 + 243.165,08 Kč od podání žaloby do zaplacení). Co do této částky tedy výrok I rozsudku soudu prvního stupně potvrdil; ve zbývajícím rozsahu co do úroku z prodlení v kapitalizované výši 267.2