26 Cdo 2919/2021 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2919/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 11. 2021 Spisová značka:26 Cdo 2919/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.2919.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:7. 2. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 424/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2919/2021-330 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce statutárního města Brna, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, IČO 44992785, proti žalované Regionpartner /centrum pomoci regionům/, o.p.s., se sídlem v Brně, Panská 361/13, IČO 26928027, zastoupené Mgr. Janem Růžičkou, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 1004/26, o vyklizení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 134/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. května 2021, č. j. 21 Co 37/2020-299, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. 5. 2021, č. j. 21 Co 37/2020-299, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2018, č. j. 54 C 134/2017-118, v napadeném výroku II., jímž uložil žalované vyklidit tam specifikované nebytové prostory, změnil výrok IV. o nákladech řízení a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka vymezila v dovolání dvě otázky, které podle jejího názoru nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny: 1. zda je při prodeji závodu nutný k převodu nájmu prostor sloužících k podnikání předchozí souhlas pronajímatele [§ 2175, 2307 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“)]; 2. zda lze zamítnout žalobu na vyklizení pro předčasnost podle § 1040 o. z., za situace, kdy žalobce jako vlastník nemovitosti „činí žalované příslib uzavření smlouvy o nájmu“, jedná s ní o jejím uzavření, a to i v průběhu řízení o žalobě na vyklizení této nemovitosti. Na řešení 1. otázky napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud totiž uzavřel, že nájem předmětných prostor zanikl výpovědí dříve, než původní nájemkyně (Národní centrum regionů, s. r. o.) uzavřela s žalovanou smlouvu o prodeji části podniku, v rámci které mělo dojít rovněž k převodu nájemního práva k předmětným prostorám; tento závěr ostatně dovolatelka ani nezpochybnila. Odvolací soud jen tzv. „nad rámec“ konstatoval, že i kdyby nájemní vztah v té době existoval, tak by § 2307 o. z. vyžadoval pro převod nájmu písemnou formu a předchozí souhlas pronajímatele. Jde však pouze o podpůrný argument (argument „navíc“), na němž ve skutečnosti napadené rozhodnutí nespočívá. Námitky, jimiž dovolatelka zpochybňuje řešení 2. otázky, nejsou pro právní posouzení důvodnosti žaloby na vyklizení relevantní. Užívá-li předmětné prostory, které jsou ve vlastnictví žalobce, bez právního důvodu již několik let (a nikdy ani k jejich užívání právní důvod neměla), nelze hovořit o tom, že by žaloba na jejich vyklizení mohla být předčasná. Koneckonců žalobce v průběhu řízení opakovaně popíral, že by měl o uzavření nájemní smlouvy zájem. Odkazy dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou nepřípadné, neboť se týkají odlišných skutkových situací a závazkových vztahů, nikoliv ochrany vlastnického práva, o niž v projednávané věci jde. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 23. 11. 2021 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu