26 Cdo 301/2007 — Nejvyšší soud

26 Cdo 301/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 11. 2007 Spisová značka:26 Cdo 301/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.301.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 301/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce J. P.,  zastoupeného advokátkou , proti žalovaným 1) J. P.,  2) D. P., 3) J. P., a 4) J. P., zastoupeným  advokátkou , o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 4 C 183/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. září 2006, č. j. 31 Co 270/2006-87, takto: I.   Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám  advokátky  do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Praha-západ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. ledna 2006, č. j. 4 C 183/2005-65, vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost vyklidit a vyklizený žalobci předat do patnácti dnů od zajištění náhradního bytu „byt o velikosti 2+1 s přísl. v 1. patře budovy č. p. v H. situovaný se vstupem zleva při čelním pohledu na budovu“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. září 2006, č. j. 31 Co 270/2006-87, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů především za zjištěno, že žalobce je na základě kupní smlouvy ze dne 31. ledna 2005 vlastníkem předmětného domu s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni 9. února 2005, že dřívější J. z. d. R. z. (dále jen „JZD“) dopisem ze dne 25. května 1979 (dále jen „sdělení ze dne 25. května 1979“) sdělilo prvnímu žalovanému, že mu bude přidělena bytová jednotka 3+1 v I. patře předmětného domu a že v JZD bude pracovat na úseku mechanizace, že dne 2. srpna 1979 uzavřeli JZD a první žalovaný dohodu o pracovních podmínkách (dále jen „dohoda ze dne 2. srpna 1979“), v níž se první žalovaný zavázal pracovat v JZD jako traktorista s dnem nástupu do práce 1. srpna 1979 a JZD se zavázalo přidělit mu po stavebních úpravách byt v předmětném domě s tím, že provizorně se mu přiděluje byt v U. čp.  Dále zjistily, že po adaptaci byl předmětný byt kolaudován rozhodnutím odboru výstavby a územního plánování dřívějšího ONV P. – z. ze dne 15. září 1981, že JZD zastoupené předsedou družstva  J. A. vyhotovilo tzv. „dohodu o užívání bytu podnikového“ bez uvedení data, že v dohodě je uvedeno, že na podkladě „dohody o přidělení bytu“ vydané JZD se uzavírá dohoda podle „§ 155 obč. zák.“, jejímž předmětem je byt II. kategorie o 3 pokojích a kuchyni v I. patře předmětného domu, a že „bytovou jednotku č. o 3 pokojích a kuchyni“ v předmětném domě převzal první žalovaný na podkladě předávacího protokolu ze dne 5. září 1981. Z těchto skutkových zjištění učinily soudy obou stupňů skutkový závěr, že v řízení nebyla prokázána existence rozhodnutí o přidělení bytu (§ 154 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. – dále jen „obč. zák. před novelou“) prvnímu žalovanému. Za takové rozhodnutí nelze podle odvolacího soudu pokládat sdělení ze dne 25. května 1979 a ani závazek JZD obsažený v dohodě ze dne 2. srpna 1979, a to především proto, že obě tyto listiny jsou pouhým příslibem JZD, že v budoucnu bude prvnímu žalovanému přidělen předmětný byt, a dále také proto, že jsou datovány ještě před datem kolaudace předmětného bytu, tj. před tím, než byl způsobilý k tomu, aby mohl být rozhodnutím přidělen. Na tomto skutkovém základě soudy obou stupňů – odkazem na ustálenou soudní praxi – především dovodily, že předpokladem platně uzavřené dohody o odevzdání a převzetí bytu, na jejímž základě vznikalo právo osobního užívání bytu, bylo rozhodnutí o přidělení bytu vydané místním národním výborem nebo jiným orgánem příslušným podle předpisů o hospodaření s byty. V poměrech projednávané věci pak dovodily, že je neplatná (pro rozpor se zákonem podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“) dohoda o odevzdání a převzetí bytu, navíc bez uvedení data (z níž kromě toho ani nevyplývá, s kým ji JZD uzavřelo), jestliže jí nepředcházelo rozhodnutí o přidělení bytu. Poté uzavřely, že za této situace užívají žalovaní předmětný byt bez právního důvodu, a proto žalobě na vyklizení – s odkazem na ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák. – vyhověly; z důvodů uvedených v rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, vázaly vyklizovací povinnost žalovaných na zajištění náhradního bytu. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). V dovolání uvedli, že napadené rozhodnutí „spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že soud nesprávně vyložil určený právní předpis, případně … že soud při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav neaplikoval jiný právní předpis, který měl být posouzen, a nepřihlédl tak k specifické právní úpravě týkající se zemědělského majetku“. Především nesouhlasili „se závěrem … , že nebylo vydáno rozhodnutí o přidělení bytu prvnímu žalovanému“. Dovolacímu soudu předložili ke zvážení, „zda za rozhodnutí příslušného orgánu o přidělení bytu nelze považovat listinu ze dne 25. 5. 1979, č. 233/79/SÚ, jež vydalo Jednotné zemědělské družstvo R. z. v době, kdy byt ještě fakticky a právně neexistoval, je však dostatečně specifikován, či se nejedná o sdělení, že takové zákonem předpokládané rozhodnutí o přidělení bytu bylo příslušným orgánem vydáno“. Jde-li o otázku vydání rozhodnutí o přidělení bytu, které i podle žalovaných bylo rozhodnutím vydaným ve správním řízení, poukázali na „vyrozumění zemědělského družstva o přidělení bytu ze dne 25. 5. 1979 … dohodu o pracovních podmínkách … zprávu právního nástupce zemědělského družstva ze dne 10. 11. 2005 či zápis ze dne 28. 11. 1997 provedený Zemědělským družstvem V. p. … . Podle žalovaných všechny tyto listiny „potvrzují, včetně výpovědi prvního žalovaného, že byt mu přidělilo představenstvo po schválení členské schůze … . S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. 22 Cdo 1400/2004, namítli, že žalobce neprokázal, že rozhodnutí o přidělení bytu nebylo vydáno, a že se sdělení ze dne 25. května 1979 a z dohody ze dne 2. srpna 1979 vyplynulo, že takové rozhodnutí bude příslušným orgánem vydáno; z dalších tam uvedených listin vyplynulo, že „zemědělské družstvo postupovalo v souladu s tehdy platnými předpisy a že byt byl přidělen prvnímu žalovanému rozhodnutím představenstva zemědělského družstva … . Poté odvolacímu soudu vytkli, že se nevypořádal s tím, že JZD mělo „zemědělskou usedlost částečně ve svém vlastnictví od roku 1958 a částečně mělo právo užívání k předmětné nemovitosti …“. Za zásadně právně významné pokládali otázky, „zda byty v zemědělské usedlosti ve vlastnictví družstva či v užívání družstva podléhaly působnosti zákona o hospodaření s byty č. 41/1964 Sb. … “, „zda na základě nepřímých důkazů …, při nepředložení originálu předmětného rozhodnutí, lze dospět k závěru, že předmětné rozhodnutí … bylo příslušným orgánem vydáno“, „zda ustanovením § 25 odst. 1 z. č. 229/1991 Sb. … zákonodárce neměl v úmyslu chránit uživatele takových specifických bytů … „, „zda rozhodnutí o přidělení bytu, který fakticky a právně neexistoval v době vydání rozhodnutí příslušným orgánem …, je rozhodnutím platným ve smyslu § 154 občanského zákoníku před novelou z. č. 509/1991 Sb.“. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem i s právními závěry, které na jeho základě učinily soudy obou stupňů, a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost, popřípadě zamítnuto, bude-li shledáno přípustným. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté se