26 Cdo 3037/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3037/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2024 Spisová značka:26 Cdo 3037/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.3037.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 1209 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3037/2024-102 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci navrhovatele F. P., zastoupeného JUDr. Janem Malým, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Plotní 332/73, za účasti Společenství vlastníků jednotek domu XY, zastoupeného Mgr. Václavem Zelenkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, o změnu rozhodnutí přijatého schůzí shromáždění vlastníků ze dne 19. 11. 2021, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 37/2022, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2024, č. j. 9 Cmo 11/2024-74, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2024, č. j. 9 Cmo 11/2024-74, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2023, č. j. 72 Cm 37/2022-48, v části výroku II týkající se navrhovatele a nebytových prostor č. 201 a č. 301 a v nákladovém výroku III v poměru mezi navrhovatelem a účastníkem, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Návrhem podaným u Městského soudu v Praze (soudu prvního stupně) dne 11. 2. 2022 (dále jen „Návrh“) se navrhovatel a původní navrhovatel b) P. K. domáhali, aby soud změnil a nahradil (zamítavá) usnesení č. 5 a 6 přijatá mimo zasedání shromáždění (per rollam) účastníka Společenství vlastníků jednotek domu XY (dále jen „Společenství“) dne 19. 11. 2021 tak, že Společenství schvaluje vybudování přípojky vodovodu, kanalizace a elektřiny k nebytovému prostoru č. 801 (dále též jen „usnesení č. 5“), a tak, že Společenství schvaluje vybudování přípojky vodovodu, kanalizace a elektřiny k nebytovému prostoru č. 101, 201, 301 (dále též jen „usnesení č. 6“). 2. Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 11. 2023, č. j. 72 Cm 37/2022-48, zastavil řízení v části, v níž se navrhovatel domáhal, aby soud změnil a nahradil usnesení č. 6 tak, že Společenství schvaluje vybudování přípojky elektřiny k nebytovému prostoru č. 201 a č. 301 (výrok I), a zamítl Návrh, aby soud změnil a nahradil usnesení č. 5 a 6 tak, že „Společenství (…) schvaluje vybudování přípojky vodovodu, kanalizace a elektřiny k nebytovému prostoru č. 801“ a že „Společenství (…) schvaluje vybudování přípojky vodovodu, kanalizace a elektřiny k nebytovým prostorům č. 201, č. 301 a č. 801“ (výrok II). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 9. 7. 2024, č. j. 9 Cmo 11/2024-74, citované usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k němu potvrdil v rozsahu výroků II a III (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Shodně se soudem prvního stupně zjistil, že navrhovatel a původní navrhovatel b) jsou členy Společenství, navrhovatel je pak vlastníkem nebytových jednotek č. 201 a č. 301 v domě a původní navrhovatel b) nebytové jednotky č. 801 v domě. V době od 27. 10. 2021 do 16. 11. 2021 proběhlo hlasování vlastníků jednotek v domě mimo zasedání shromáždění, jehož předmětem bylo i schvalování návrhu usnesení č. 5 na vybudování přípojek vodovodu, kanalizace a elektřiny k nebytovému prostoru č. 801, a návrhu usnesení č. 6 na vybudování stejných přípojek k nebytovým prostorám č. 101, 201 a 301. Návrhy těchto usnesení přitom nebyly vlastníky jednotek schváleny – v obou případech hlasovalo pro 11,41 %, proti 57,72 % a zdrželo se (nehlasovalo) 30,87 % vlastníků; navrhovatel a původní navrhovatel b) hlasovali pro. 5. Ztotožnil se i s právním posouzením soudu prvního stupně, že Návrh na přezkum napadených usnesení byl podán včas, navrhovatele a původního navrhovatele b) lze pokládat za přehlasované vlastníky ve smyslu § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění od 1. 7. 2020 (dále též jen „o. z.“), avšak právní úprava obsažená v § 1209 odst. 1, 2 o. z. neumožňuje soudu, aby svým rozhodnutím nahradil zamítavé usnesení usnášeníschopného shromáždění. V této souvislosti poukázal jednak na výčet způsobů, jimiž může soud uspořádat právní poměry vlastníků jednotek, jehož formulace uvedená v § 1209 odst. 2 o. z. zjevně míří jen na „pozitivní“ rozhodnutí shromáždění, a nikoli též na rozhodnutí „negativní“, tj. zamítavá; dále na důvodovou zprávu, podle níž má být § 1209 odst. 1, 2 o. z. speciální úpravou vůči § 1139 o. z., který ingerenci soudu do poměrů spoluvlastníků v případě nedosažení potřebné většiny výslovně umožňuje; poté na zásadu, že právnické osoby jsou obecně nadány vnitřní autonomií a soudy jsou oprávněny zasahovat do jejich vnitřních věcí jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek, zákon však výslovně nedává soudu možnost nahradit svým rozhodnutím usnesení, které usnášeníschopné shromáždění nepřijalo pro nedosažení potřebné většiny; a konečně i na skutečnost, že nepřijetím návrhu usnášeníschopným shromážděním vzniká přehlasovanému vlastníkovi typově nejmenší újma, přičemž nejde o situaci, kdy by původce či podporovatel návrhu neměl šanci návrh na shromáždění silou své argumentace prosadit z důvodu, že členové společenství se o správu domu nezajímají a shromáždění proto není usnášeníschopné (případ řešený § 1209 odst. 3 o. z.). K námitce navrhovatele, že soud prvního stupně rozhodl ve věci samé usnesením, nikoli rozsudkem, zdůraznil, že v řízení podle § 1209 o. z. jde vždy o ingerenci soudu do rozhodování shromáždění coby vnitřního (nejvyššího) orgánu společenství vlastníků jednotek – právnické osoby, a to včetně případů, kdy takováto ingerence není přípustná (jako v daném případě). Jde tak o řízení podle § 2 písm. e), § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 až 92 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), tedy řízení svým charakterem nesporné, v němž se podle § 25 odst. 1 z. ř. s. rozhoduje ve věci samé usnesením. Z vyložených důvodů usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II a III, pokud se týkají navrhovatele, potvrdil. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí spočívá na posouzení tam specifikovaných otázek, které nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Nesouhlasil zejména se závěrem odvolacího soudu, že předmětem přezkumu podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. může být jen „pozitivní“ rozhodnutí vlastníků jednotek. Měl naopak za to, že návrhem podle citovaného ustanovení je možné se domáhat, aby soud rozhodl o záležitosti týkající se správy domu a pozemku a uspořádal právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení, i v případě tzv. „negativních“ rozhodnutí a v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 26 Cdo 19/2024, podle něhož „neschválí-li shromáždění vlastníků navrženou opravu, lze jeho rozhodnutí přezkoumat pouze na základě žaloby přehlasovaného vlastníka v řízení podle § 1209 o. z.“ Zdůraznil, že výčet způsobů, jimiž může soud rozhodnout o návrhu podle § 1209 odst. 1 o. z., je v § 1209 odst. 2 o. z. vymezen jen demonstrativně a pouze jako doplněk pravidla, podle kterého soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Neobstojí ani úvaha odvolacího soudu, že nepřijetím (zamítnutím) návrhu usnášeníschopným shromážděním vzniká přehlasovanému vlastníkovi typově nejmenší újma, neboť v jeho případě se jasně ukazuje, že i zamítavé rozhodnutí shromáždění může podstatně zasahovat do práv a povinností dotčeného vlastníka jednotky; právě kvůli takovému rozhodnutí totiž nemůže své jednotky užívat k účelu, ke kterému mají podle prohlášení vlastníka sloužit (kancelář). Dále namítal, že projednávaný případ je třeba považovat za spor z právních vztahů v rámci právnické osoby a že v daném řízení by tak měly soudy postupovat podle občanského soudního řádu a ve věci samé rozhodovat rozsudkem, nikoli usnesením, jak to učinil soud prvního stupně. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo je změnil tak, aby usnesení č. 6 bylo přijato v části týkající se vybudování požadovaných přípojek do nebytových prostor č. 201 a 301. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§