26 Cdo 3395/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3395/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 2. 2025 Spisová značka:26 Cdo 3395/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.3395.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3395/2024-523 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků XY, zastoupeného JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 721/39, proti žalovanému T. Ch., o zaplacení částky 355 398,02 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 307/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soud v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 4. 2024, č. j. 35 Co 150/2023-458, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. 3. 2023, č. j. 18 C 307/2018-390, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 545 685,23 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení a poplatky z prodlení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 12. 4. 2024, sp. zn. 35 Co 150/2023-458, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I, kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 120 396 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, částku 72 447 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, částku 86 352 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, částku 52 464 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), změnil v části výroku I, kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částky 30 030 Kč s úrokem z prodlení, 17 972,50 Kč s úrokem z prodlení, 15 159,30 Kč s poplatkem z prodlení, 12 018,07 Kč s úrokem z prodlení, 11 300,63 Kč s úrokem z prodlení, 16 955,43 Kč s úrokem z prodlení, 8 405,90 Kč s poplatkem z prodlení, 7 742,63 Kč s úrokem z prodlení, 6 161,34 Kč s úrokem z prodlení, 10 607,22 Kč s úrokem z prodlení, 2 703,93 Kč s úrokem z prodlení od 29. 6. 2019, 2 703,93 Kč s úrokem z prodlení od 7. 5. 2020, 1 474,24 Kč s úrokem z prodlení od 29. 6. 2019, 1 474,24 Kč s úrokem z prodlení od 7. 5. 2020, 18 951,6 Kč s úrokem z prodlení, 15 584,94 Kč s úrokem z prodlení, 5 468,66 Kč s úrokem z prodlení a 7 351,67 Kč s úrokem z prodlení, tak, že žalobu zamítl (výrok II), a zrušil v části výroku I, kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci úrok z prodlení z částek vyšších než 3 598 Kč a než 2 168 Kč plynoucí od 1. dne každého měsíce počínaje dnem 1. 2. 2017 a konče dnem 1. 1. 2018 do zaplacení, a částky 13 320 Kč a 8 640 Kč s úrokem z prodlení, a ve výroku II o nákladech řízení, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III). 3. Dovolání žalobce (dovolatele) proti výroku II rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť dovoláním zpochybněnou otázku, zda za situace, kdy vyúčtování služeb není řádné, lze uplatněný nárok na požadované peněžité plnění přiznat žalobci podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 26 Cdo 557/2024, a v něm citovanou judikaturu). 4. Bezdůvodné obohacení představuje mimosmluvní závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2726/2015 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3841/17)]. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3526/2016). 5. V souzené věci odvolací soud uzavřel, že vyúčtování nebyla provedena řádně, a proto doposud nenastala splatnost v nich vyčíslených nedoplatků. Za této situace mu ovšem nelze úspěšně vytýkat, že měl dovolateli požadované plnění i přes to přiznat z titulu bezdůvodného obohacení (ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). S přihlédnutím k výše citované judikatuře by totiž bylo namístě o bezdůvodném obohacení uvažovat až tehdy, nešlo-li by o nárok společenství na zaplacení nedoplatků vzešlých vlastníku jednotek z vyúčtování a kromě toho nárok na vydání bezdůvodného obohacení vychází z jiného skutku (skutkového děje) než žalobou uplatněný nárok na zaplacení nedoplatků z vyúčtování. Navíc povinnost žalovaného poměrně přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku (§ 1180 o. z.) a platit zálohy na služby (§ 1181 odst. 1 o. z.) slouží ke „krytí“ plnění poskytovaných vlastníku jednotky z titulu (povinného) členství ve společenství vlastníků jednotek, tedy plnění podložených právním důvodem, jejž právní řád nepochybně uznává. Skutkové okolnosti vyplývající z obsahu spisu tudíž nikterak nesvědčí o tom, že by se žalovaný na úkor dovolatele bezdůvodně obohatil. 6. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že změnil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně, aniž ho předtím seznámil se svým právním názorem (odlišným od právního názoru soudu prvního stupně) a umožnil mu se k němu vyjádřit, uplatňuje vadu řízení spočívající ve vydání tzv. překvapivého rozhodnutí. Vady řízení však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., totiž dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají. 7. Pro úplnost lze dodat, že za překvapivé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3504/2012) lze považovat takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. O takovou situaci však v souzené věci nešlo, neboť odvolací soud na stejném skutkovém základě, který zjistil soud prvního stupně, přijal pouze odlišné právní závěry ohledně náležitostí žalobcem předložených vyúčtování. 8. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 2. 2025 Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu