26 Cdo 3431/2024 – Nejvyšší soud

26 Cdo 3431/2024-394 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek v ulici XY, zastoupeného JUDr. Kateřinou Kolářovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 957/4, proti žalované P. V., zastoupené Mgr. Alešem Gracíkem, advokátem se sídlem v Novém Bydžově, Masarykovo náměstí 1144, o nařízení prodeje bytové jednotky, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 408/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2024, č. j. 21 Co 207/2024-363, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám JUDr. Kateřiny Kolářové, advokátky se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 957/4, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce (Společenství vlastníků jednotek v ulici XY – dále též jen „Společenství“) se domáhal nařízení prodeje bytové jednotky ve vlastnictví žalované č. 1761/27 v budově č. p. XY – bytový dům, který stojí na pozemku parc. č. st. XY, spoluvlastnického podílu o velikosti 5252/147637 na společných částech budovy č. p. XY – bytový dům, který stojí na pozemku parc. č. st. XY, a spoluvlastnického podílu o velikosti 5252/147637 na pozemku parc. č. st. XY – zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště XY pro katastrální území XY, obec XY, na LV č. XY a č. XY (dále jen „Byt“, „dům“, „Pozemek“ a „Jednotka“), neboť žalovaná dlouhodobě a opakovaně porušuje své povinnosti vlastníka jednotky, omezuje ostatní vlastníky jednotek v domě v užívání společných částí domu, poškozuje společné části domu a ohrožuje jednotlivé vlastníky jednotek v domě na zdraví a životech. 2. Okresní soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) – poté, co jeho předchozí (vyhovující) rozsudek ze dne 13. 10. 2022, č. j. 17 C 408/2020-157, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (odvolacího soudu) ze dne 27. 3. 2023, č. j. 21 Co 27/2023-183, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 23. 1. 2024, č. j. 17 C 408/2020-323, žalobě vyhověl a nařídil prodej Jednotky, včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 5252/147637 na společných částech domu a spoluvlastnického podílu o velikosti 5252/147637 na Pozemku; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. 3. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 24. 6. 2024, č. j. 21 Co 207/2024-363, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 4. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že žalovaná užívá Jednotku (jako její vlastnice) k bydlení již od roku 2014. Minimálně od roku 2015 až do současnosti obtěžuje ostatní vlastníky jednotek opakovaným a bezdůvodným rušením klidu v domě, bouchá předměty do radiátorů a stupaček, stěhuje a pouští na podlahu nábytek, hlasitě a vulgárně křičí, pouští u vchodových dveří vysavač, a to i v době nočního klidu; provedla neschválené úpravy balkonu. Od roku 2017 rovněž znečišťuje společné prostory (a to i zdraví nebezpečným způsobem) vyhazováním různých předmětů, odpadků a exkrementů z Bytu na společnou chodbu nebo z balkonu či okna na zatravněný prostor za domem, který s ním tvoří funkční celek. Dále zjistil, že žalovaná sice trpí poruchou osobnosti a pohlavní identity, má však zachovány rozumové a ovládací schopnosti; sama uvedla, že si uvědomuje, že by svým jednáním mohla někomu způsobit újmu, spoléhá však na to, že se tak nestane. Dne 24. 8. 2020 doručilo Společenství žalované výstrahu ze dne 17. 7. 2020 (dále jen „Výstraha“), v níž jí vytklo porušování povinností vlastníka jednotky a upozornilo ji na možnost podání návrhu na prodej Bytu v případě nerespektování výzvy a pokračování ve vytýkaném jednání. Ani po doručení Výstrahy však žalovaná závadného jednání nezanechala a pokračovala v něm i po dobu soudního řízení. S podáním návrhu souhlasila většina všech vlastníků jednotek v domě. 5. Stejně jako soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav posoudil podle § 1184 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 7. 2020 (dále též jen „o. z.“). Uzavřel, že Společenství (právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku – viz § 1194 odst. 1 o. z.) bylo podle § 1184 odst. 1 o. z. osobou aktivně legitimovanou k podání návrhu na nařízení prodeje bytu, s podáním návrhu vyslovila souhlas většina vlastníků jednotek v domě určená podle § 1184 odst. 3 o. z. a Výstraha obsahovala všechny náležitosti stanovené v § 1184 odst. 2 o. z. Měl za to, že zákonnou podmínkou pro rozhodnutí soudu o nařízení prodeje bytové jednotky je porušování povinností vlastníkem jednotky způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon práv ostatních vlastníků jednotek, a to i přes písemnou výstrahu osoby odpovědné za správu domu a pozemku. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že jednání žalované nabylo intenzity dostačující pro vyhovění žalobě, tedy že žalovaná svým jednáním výkon práv ostatních vlastníků jednotek podstatně omezuje. Za rozhodující považoval dobu, po kterou dané jednání trvalo, i počet skutků, jimiž bylo naplňováno. Zdůraznil, že i když jsou tyto projevy žalované způsobeny jejím zdravotním stavem (který jistě i pro ni představuje zátěž), nemají ostatní vlastníci jednotek povinnost je snášet a současně ani nešlo jen o přiměřenou obranu proti útokům ze strany ostatních vlastníků jednotek. I když prodej bytové jednotky podle § 1184 o. z. je prostředkem ultima ratio (krajním řešením), vzhledem k délce doby, po niž jednání žalované trvá, nelze spoléhat na to, že by jej zanechala, a že by tudíž kolizi mezi právem žalované na bydlení a právy ostatních vlastníků jednotek bylo možné vyřešit jinak. Přihlédl rovněž k tomu, že chování žalované se ani v průběhu řízení nezměnilo. Rovněž zdůraznil, že rozhodnutí o nařízení prodeje bytu sice představuje zásah do práva vlastnit majetek, jde však o zásah zákonem dovolený, a (ne)naplnění znaků hypotézy dotčené právní normy musí v každém konkrétním případě posoudit soud, který musí ochránit vlastnická práva ostatních vlastníků jednotek. I pro žalovanou vyplývají povinnosti z čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých. Přitom ani zdravotní stav a majetkové poměry žalované, nemohou dostatečně vyvážit odepření ochrany vlastníkům ostatních bytových jednotek v domě a zajištění pokojného výkonu jejich práv. 6. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že dovolací soud se doposud ve svých rozhodnutích otázkou aplikace § 1184 o. z. nezabýval a neřešil proto ani otázku, jaké druhy porušování povinností mohou vést k prodeji jednotky. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že její jednání dosahuje intenzity vyžadované § 1184 odst. 1 o. z. Měla za to, že nařízení prodeje Jednotky je v jejím případě nepřiměřené, je osobou samostatně žijící, odkázanou na příjem z invalidního důchodu a v úvahu přicházela i jiná, mírnější, opatření, jejichž prostřednictvím mohla být zjednána náprava - např. negatorní žaloba, která by jí uložila povinnost zdržet se vytýkaného jednání. Namítala, že konflikty s ostatními členy Společenství byly důsledkem jejich nevhodného chování k ní. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právními závěry odvolacího soudu, které považoval za zcela přiměřené a odpovídající zjištěnému skutkovému stavu. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. 8. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – žalovanou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je přípustné, neboť otázka výkladu § 1184 odst. 1 o. z., zejména jaká jednání lze podřadit pod pojem porušování povinností vlastníka jednotky způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon práv ostatních vlastníků jednotek, nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena; není však důvodné. 9. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu. 10. Podle § 1184 odst. 1 o. z. na návrh osoby odpovědné za správu domu může soud nařídit prodej jednot