26 Cdo 3479/2007 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3479/2007 citace  Název judikátu:*Neplatnost právního úkonu, výpověď z nájmu bytu*. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 7. 2009 Spisová značka:26 Cdo 3479/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.3479.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3479/2007 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně m. č. P., zastoupené advokátkou, proti žalované Mgr. J. K., zastoupené advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 10 C 274/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2006, č. j. 39 Co 32/2006-265, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2006, č. j. 39 Co 32/2006-265, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. října 2005, č. j. 10 C 274/2004-239, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. května 2007, č. j. 10 C 274/2004-275, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou původně domáhala přivolení k výpovědi z nájmu žalované Mgr. J. K. a žalovaného J. F. k bytu č. 9, II. kategorie, o třech pokojích a kuchyni s příslušenstvím, v 4. podlaží domu č.p. 338 v P. – N., Dittrichova 11 (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“). Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 3. 2003, č.j. 10 C 8/2000-145 (poté, co jeho vyhovující rozsudek ze dne 5. 4. 2001, č. j. 10 C 8/2000-51, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2001, č. j. 22 Co 261/2001-82, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), zastavil (pro zpětvzetí žaloby) řízení vůči žalovanému J. F., a zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalované k předmětnému bytu; současně rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 6. 2003, č.j. 22 Co 225/2003-171, v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky (soud dovolací) rozsudkem ze dne 18. 11. 2004, č.j. 26 Cdo 2098/2003-188, rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně v pořadí třetím rozsudkem ze dne 17. 10. 2005, č.j. 10 C 274/2004-239, přivolil k výpovědi z nájmu žalované k předmětnému bytu, určil, že nájem skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a žalované uložil povinnost byt vyklidit do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty; současně rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 20. 9. 2006, č.j. 39 Co 32/2006-265, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, zrušil ho ve výroku o nákladech řízení a věc vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení soudu prvního stupně, který poté rozhodl o nákladech řízení usnesením ze dne 18. 5. 2007, č.j. 10 C 274/2004-275. Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že dne 7. 1. 1997 uzavřela žalobkyně (jíž byla svěřena správa předmětného domu ve vlastnictví hlavního města Prahy) se žalovanou a jejím tehdejším manželem J. F. smlouvu o nájmu předmětného bytu, kteří v té době, jakož i v době dání, resp. doručení výpovědi z nájmu bytu (tj. ke dni 28. 4. 2000) měli ve společném jmění manželů dům č.p. 35 na pozemku p.č. 38, garáž na pozemku p.č. 39 a pozemek (zahradu) p.č. 40, vše v k.ú. Lhotka (dále „dům, resp. nemovitosti ve L.“), že dne 21. 12. 2001 uzavřeli Dohodu o vypořádání společného jmění manželů a práv a povinností společného bydlení (dále též jen „Dohoda“) obsahující ujednání, že nemovitosti ve L. připadnou do výlučného vlastnictví J. F., který se zavázal vyplatit žalované na vypořádání jejího podílu částku 990.000,- Kč, a v Dohodě uvedl, že společnou domácnost vedenou s žalovanou v předmětném bytě opustil v roce 1998, že návrh na vklad vlastnického práva z Dohody vyplývajícího byl podán dne 29. 4. 2002, že manželství žalované a J. F. bylo pravomocně rozvedeno ke dni 23. 2. 2002, že dne 26. 10. 2001 byla pravomocně schválena jejich dohoda o střídavé výchově nezletilého syna A. F., že žalovaná užívala předmětný byt toliko občas (od konce roku 1998 do jara roku 2000 značně poklesla spotřeba elektřiny a zemního plynu v předmětném bytě) a že k bydlení užívala rovněž dům ve L. Soudy obou stupňů se nejprve zabývaly námitkou absolutní neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vznesenou žalovanou v závěrečném návrhu při jednání před soudem prvního stupně, odůvodněnou tím, že byla podána na základě plné moci udělené starostou, který však vůli obce nevytváří, ale toliko projevuje vůli vytvořenou rozhodnutím příslušného orgánu obce; neshledaly ji však opodstatněnou. Odvolací soud, vycházeje z tehdy platného zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 367/1990 Sb.“) a zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě P., ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 418/1990 Sb.) dovodil, že rada městské části má možnost delegovat vnitřním organizačním předpisem svou pravomoc na majetkový odbor úřadu městské části, což se také v dané věci stalo, když usnesením rady městské části č. 123 ze dne 17. 9. 1998 bylo schváleno nové znění organizačního řádu žalobkyně, kterým bylo majetkovému odboru svěřeno vydávat pokyny správcům nemovitostí k žalobám na přivolení k výpovědi z nájmu bytu. V dané věci je tak výpověď z nájmu bytu, jakožto hmotně právní úkon pojatý do žaloby, platným právním úkonem. V této souvislosti poukázal odvolací soud na nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 87/2004, a na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 11 Co 320/2000. Žalovaná byla navíc seznámena s usnesením rady městské části ze dne 9. 9. 2002, jež vymezilo možnosti smírného vyřešení sporu mezi účastníky, a kterým byl vyjádřen souhlas s pokračováním v řízení o přivolení k výpovědi (zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 1169/2001). Odvolací soud dále ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že výpovědní důvody podle § 711 odst. 1 písm. g) a h) občanského zákoníku v tehdy platném znění (tj. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. - dále jen „obč.zák.“) byly naplněny, neboť v době dání výpovědi svědčilo žalované vedle práva nájmu k předmětnému bytu též vlastnické právo k domu ve L., který byl způsobilý k bydlení, a žalovaná ho také k bydlení skutečně užívala; naopak byt užívala jen občas, aniž jí v tom bránily vážné důvody. Okolnost, že následně (po dání výpovědi z nájmu bytu) žalovaná v důsledku uzavření Dohody přestala být (spolu)vlastnicí domu ve L., nemá na důvodnost výpovědi z nájmu bytu vliv. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, neshledal důvody pro odepření výkonu práva žalobkyně domáhat se přivolení k výpovědi z nájmu bytu ve smyslu § 3 odst. 1 obč.zák. Poukázal na to, že dům ve L. byl pro potřeby rodiny žalované volný od roku 1993, což trvalo až do 29. 4. 2002, kdy nastaly účinky vkladu vlastnického práva ve prospěch J. F.; žalovaná tak svým jednáním znemožnila žalobkyni disponovat s předmětným bytem ve prospěch potřebných obyvatel městské části. Ačkoliv podle Dohody získala částku 990.000,- Kč (bylo její věcí, s jakými splátkami souhlasila), neřešila otázku dalšího užívání předmětného bytu na úkor žalobkyně, a to i přesto, že jí tato poskytla součinnost. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 o.s.ř., a uplatnila v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Obsáhle popisuje dosavadní průběh řízení a konstatuje, že starosta městské části, který podepsal plnou moc k podání žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, sám vůli obce nevytváří, ale pouze navenek projevuje vůli vytvořenou rozhodnutím příslušného orgánu obce (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2003, sp.zn. 26 Cdo 1829/2002). Oprávnění rozhodovat o majetkoprávních úkonech obce je podle zákona č. 367/1990 Sb. rozděleno mezi obecní zastupitelstvo a obecní radu, přičemž s ohledem na ustanovení § 45 písm. p) zákona č. 367/1990 Sb., je uzavírání smluv o pronajímání nemovitého majetku obce (stejně jako jejich změny a rušení) vyhrazeno obecní radě. Uvedený zákon však obecní radě neumožňuje, aby rozhodování v otázkách pronajímání nemovitého majetku obce přenesla na odbor, který zřídí. Pokud tedy bylo Organizačním řádem Obvodního úřadu městské části Prahy 2 přeneseno na majetkový odbor oprávnění „vydávat pokyny správcům k žalobám o přivolení k výpovědi nájmu bytu“, stal