26 Cdo 3600/2024 – Nejvyšší soud

26 Cdo 3600/2024-359 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně J. B., zastoupené Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jaltská 989/7, proti žalované I. A., zastoupené JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 126/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 6. 2024, č. j. 13 Co 356/2024-317, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se jako vlastnice v žalobě specifikovaných nemovitostí (dále jen „nemovitost“) po žalované domáhala vyklizení nemovitosti s odůvodněním, že žalovaná nemá platný právní titul k jejich užívání, neboť smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 8. 8. 2016, kterou bylo jejím otcem V. F. zřízeno žalované právo doživotního bezúplatného užívání nemovitosti (dále též jen „smlouva“), je neplatným právním jednáním z důvodu duševního onemocnění otce žalobkyně, kterým trpěl v době právního jednání. 2. Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 1. 2024, č. j. 12 C 126/2021-259, ve znění usnesení ze dne 6. 3. 2024, č. j. 12 C 126/2021-272, uložil žalované povinnost nemovitost vyklidit a vyklizenou předat žalobkyni do 25. 3. 2024 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II) a státu (výrok III). 3. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 6. 2024, č. j. 13 Co 356/2024-317, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil jen co do lhůty plnění tak, že žalovaná je povinna vyklidit předmětné nemovité věci ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku, jinak tento výrok potvrdil (výrok I), výrok II změnil jen co do způsobu plnění povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni (výrok II), výrok III potvrdil (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV). 4. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k námitce žalované, že žaloba na vyklizení nemůže obstát, když žalované svědčí právo z věcného břemene zapsané v katastru nemovitostí, uvedl, že dle § 980 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem se předpokládá, může však být prokázán opak. Dospěl-li soud v rámci posouzení předběžné otázky k závěru, že pro neplatnost sjednané smlouvy neexistoval právní důvod nabytí práva žalovanou z věcného břemene, nemohl mít ani vklad tohoto práva do katastru nemovitostí sám o sobě jakékoliv právní účinky pro právní poměry účastníků smlouvy. Nenastaly-li věcněprávní účinky z věcného břemene, nebylo potřebné se domáhat před uplatněním žaloby na vyklizení nemovitostí nejprve odstranění zápisu věcného břemene z evidence v katastru nemovitostí určovací žalobou. Určovací žaloba na zjištění neexistence žalovanou tvrzeného práva z věcného břemene by sama o sobě na právních poměrech účastnic nic nevyřešila, neboť žalobkyně se jako vlastník domáhá vyklizení nemovitosti. 5. Se soudem prvního stupně se ztotožnil rovněž v závěru o neplatnosti sjednaného věcného břemene doživotního užívání nemovitosti žalovanou. Dodal, že nedostatek rozpoznávacích a ovládacích schopností V. F. při uzavírání smlouvy byl podložen dvěma znaleckými posudky znalců v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jakož i dalšími důkazy v podobě lékařských zpráv a spisem Okresního soudu Karlovy Vary v řízení o omezení svéprávnosti V. F. Oba znalci dospěli ke shodnému závěru, že V. F. trpěl ke dni podpisu smlouvy duševní poruchou – středně těžkou demencí – pro niž nebyl schopen pochopit smysl a účel jakéhokoliv právního jednání. Středně těžká demence je onemocnění trvalé, léčbou není ovlivnitelné a nelze očekávat žádné zlepšení, a to ani přechodné. Znalecký posudek MUDr. Jakuba Šimka výslovně vyloučil možnost, že smlouva by mohla být uzavřena V. F. v okamžiku případné tzv. světlé chvilky. Odvolací soud zdůraznil, že znalecké posudky byly ve shodě, korespondovaly se zprávami ze zdravotnické dokumentace posuzovaného z doby rozhodné a se skutečností, že V. F. byl následně omezen ve svéprávnosti rozhodnutím soudu. Znalecké posudky nevykazovaly žádné vady, byly provedeny v souladu se zadáním soudu a jejich závěry byly náležitě, srozumitelně a logicky vysvětleny. Proto s odkazem na § 581 o. z. uzavřel, že smlouva ze dne 8. 8. 2016 o věcném břemenu doživotního užívání nemovitosti žalovanou je neplatná pro nezpůsobilost V. F. v době rozhodné k takovému právnímu jednání, pro duševní poruchu, která vylučovala jeho schopnost k jakémukoli právnímu jednání. 6. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“. 7. Dovolání není podle § 237 o. s. ř. z dále uvedených důvodů přípustné. 8. S přihlédnutím k charakteru většiny uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Takové nezpůsobilé důvody ovšem dovolatelka uplatnila, neboť brojila jak proti správnosti (úplnosti) zjištěného skutkového stavu, tak proti samotnému způsobu hodnocení důkazů (zejména znaleckých posudků). Z ustálené soudní praxe přitom vyplývá, že ani samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). V souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu hodnotí soud znalecký posudek jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., jen s tím rozdílem, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají jeho hodnocení, neboť soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů. Zkoumá tedy přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logického odůvodnění vyslovených závěrů a koherence s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v uvážení, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1306/2019, nebo zprávu o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství, Cpj 161/79 občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSR, schválenou usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls 3/80, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/1981, na něž shora uvedená rozhodnutí navazují). 9. Odvolací soud se při hodnocení znaleckých posudků v projednávané věci přidržel závěrů shora citované judikatury dovolacího soudu, neodchyluje se přitom ani od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3401/2021, či nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4457/12, na které dovolatelka v dovolání poukázala, neboť v nich uvedených hledisek hodnocení znaleckého posudku se v přezkoumávané věci přidržel. Odvolací soud i soud prvního stupně v odůvodnění svých rozsudků jasně vyložily, jakými úvahami byly vedeny při hodnocení všech důkazů (a to nejen znaleckého posudku) a se zákonu odpovídajícím způsobem (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) se vypořádaly se všemi v řízení provedenými důkazy, které hodnotily jak každý samostatně, tak v jejich souhrnu (§ 132 o. s. ř.). O tom svědčí i obsah odůvodnění napadeného rozsudku, ze kterého vyplývá, že znalecké posudky nevykazovaly žádné vady, byly provedeny v souladu se zadáním soudu a jejich závěry byly náležitě, srozumitelně a logicky vysvětleny. Odvolací soud výslovně konstatoval, že dovolatelce vytvořil dostatečný prostor k obraně, včetně výslechu znalce při soudním jednání, při němž znalec reagoval na vznesené dotazy, a ani zde se neobjevily nesrovnalosti, které by odůvodňovaly přezkum znaleckých posudků jiným znalcem či ústavem. 10. K argumentaci dovolatelky, že žalobě na vyklizení nelze v projednávané věci vyhovět, neboť není možné provést vyklizení osoby, které svědčí právo věcného břemene zapsané v katastru nemovitostí, a že na základě rozsudku o vyklizení nelze provést výmaz tohoto zápisu z katastru. Soudní praxe (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, a ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 54/2001, uveřejněný ve Sbírce soudn