26 Cdo 378/2008 — Nejvyšší soud

26 Cdo 378/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 4. 2009 Spisová značka:26 Cdo 378/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.378.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 378/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce Z. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému m. K., zastoupenému advokátem, o určení výlučného nájemce bytu, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 6 C 169/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. června 2007, č. j. 25 Co 223/2007-60, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. listopadu 2006, č. j. 6 C 169/2006-36, výrokem I. zamítl žalobu na určení, že žalobce je výlučným nájemcem „bytu č. 22 v K. II, K. ulici čp. 963“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně především za zjištěno, že žalobce žil v předmětném bytě se svou babičkou Z. B. (nájemkyní bytu) od 9. března 2005, že dne … jeho babička zemřela, že dne 17. května 2006 požádal žalovaného o uznání přechodu nájmu bytu a že žalovaný to odmítl a vyzval jej k vyklizení bytu do 30. června 2006. Dále zjistil, že žalobce se podrobil – s negativními výsledky bez stanovení konkrétní diagnózy – řadě lékařských vyšetření z důvodu nespecifikovaných obtíží s dolními končetinami a že tato vyšetření neprokázala patologii. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Dále dovodil, že otázku přechodu nájmu bytu je v daném případě zapotřebí řešit podle § 706 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni úmrtí babičky žalobce /a ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb./ (dále jen „obč. zák.“); na tom nic nemění ani ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 107/2006 Sb., které pouze vylučuje použitelnost ustanovení § 706 odst. 2 věty třetí (ve spojení s § 706 odst. 2 větou první) obč. zák. na osoby, které nájemce přijal do společné domácnosti před účinností zákona č. 107/2006 Sb., avšak netýká se vnuků nájemce (viz § 706 odst. 2 věta třetí obč. zák. ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č. 107/2006 Sb.). Poté rovněž dovodil, že na žalobce nájem předmětného bytu nepřešel proto, že s babičkou nežil ve společné domácnosti nepřetržitě alespoň po dobu tří let (§ 706 odst. 2 věta první obč. zák.); pro rozhodnutí, že žalobce se stal nájemcem bytu (§ 706 odst. 2 věta druhá obč. zák.), pak není naplněn předpoklad důvodů zvláštního zřetele hodných. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 27. června 2007, č. j. 25 Co 223/2007-60, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil v nákladovém výroku II.; jinak ho potvrdil (dále též jen „potvrzující výrok“) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem i s právními závěry, které na jeho základě přijal soud prvního stupně. Zdůraznil, že zemřela-li babička žalobce jako původní nájemkyně předmětného bytu dne … , tj. až po nabytí účinnosti novely občanského zákoníku provedené zákonem č. 107/2006 Sb., mohlo – s přihlédnutím k ustanovením § 6 odst. 1 a § 7 zákona č. 107/2006 Sb. – právo nájmu bytu přejít na žalobce jako jejího vnuka pouze za podmínek stanovených v § 706 odst. 2 větě první obč. zák., tj. především za předpokladu, že žil s babičkou ve společné domácnosti nepřetržitě alespoň po dobu tří let před její smrtí. Protože tento předpoklad nebyl naplněn a pro rozhodnutí, že se žalobce stal nájemcem bytu (§ 706 odst. 2 věta druhá obč. zák.), není naplněn předpoklad důvodů zvláštního zřetele hodných, odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.   Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. V dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – vyjádřil nesouhlas s aplikací § 706 odst. 2 obč. zák. na zjištěný skutkový stav věci. Podle jeho názoru „není rozhodující, jestli jeho babička zemřela před či po účinnosti novelizovaného občanského zákoníku“. V této souvislosti poukázal na ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 107/2006 Sb., které nazval „zmírňujícím ustanovením“. Měl za to, že „pro právní hodnocení zjištěného skutkového stavu je třeba užít § 6 zákona o jednostranném zvyšování nájemného z bytu“; toto ustanovení pokládal „za výkladově jednoznačné a působící v jeho prospěch“ a domníval se, že „odvolací soud tomuto ustanovení nevěnoval žádnou pozornost“. Za absurdní pokládal „výklad hmotněprávní normy soudem odvolacím“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.). Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (v daném případě jeho potvrzujícímu výroku) upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. Protože ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Dovolací soud zastává názor, že dovolatel – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Se zřetelem k tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu a jeho obsahové konkretizaci dospěl dovolací soud k závěru, že napadenému potvrzujícímu rozhodnutí lze přisoudit zásadní právní význam především pro řešení právní otázky, zda – s přihlédnutím k datu úmrtí babičky žalobce – lze otázku přechodu nájmu bytu řešit podle § 706 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále opět jen „obč. zák.“); za zásadně právně významnou pokládá však dovolací soud rovněž otázku výkladu ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 107/2006 Sb. Uvedené právní otázky totiž nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání – pro řešení zmíněných otázek – přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Existence těchto vad nebyla v dovolání namítána a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu. Při řešení první právní otázky (otevřené dovolacímu přezkumu) vychází dovolací soud z ničím nezpochybněného skutkového zjištění, že babička žalobce zemřela 21. dubna 2006, tj. po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb., která nastala dne 31. března 2006 (§ 8 odst. 1 zákona č. 107/2006 Sb.). Přitom zastává názor, že otázku přechodu nájmu bytu na vnuka jeho nájemce je zapotřebí řešit podle právní úpravy účinné v době úmrtí nájemce, neboť až od této doby (po smrti nájemce bytu) je namístě úvaha o přechodu nájmu bytu. Pro tyto účely je tedy rozhodující doba úm