26 Cdo 498/2022 — Nejvyšší soud

26 Cdo 498/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 10. 2022 Spisová značka:26 Cdo 498/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.498.2022.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nájem pozemku Výpověď z nájmu Vyklizení nemovitosti Ochrana vlastnictví Zneužívání výkonu práv a povinností Dotčené předpisy:§ 8 o. z. § 1040 o. z. § 2231 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 12. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3075/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 498/2022-675 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně Marlen, spol. s.r.o., se sídlem v Praze 9, Nademlejnská 600/1, IČO 49549090, zastoupené Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, proti žalované České dráhy, a. s., se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222, IČO 70994226, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované RailReal a. s., se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, IČO 26416581, oběma zastoupeným Mgr. Tomášem Pekárkem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, o návrhu žalobkyně na určení neplatnosti výpovědi z nájmu, o návrhu žalované na vyklizení pozemků a odstranění staveb, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 197/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2021, č. j. 39 Co 179/2021-540, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované a vedlejší účastnici oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 041 Kč k rukám Mgr. Tomáše Pekárka, advokáta se sídlem v Praze, U Nikolajky 833/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala určení, že výpověď nájemní smlouvy č. 1957 uzavřené dne 3. 12. 1997 o nájmu pozemků parc. č. XY, XY, XY a části pozemku parc. č. XY o výměře 200 m², západně od pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY (dále jen „předmětné pozemky“ či „pozemky“) učiněná žalovanou žalobkyni dopisem ze dne 19. 11. 2018, pod č. j. 2825/2018-RSNPHA (dále jen „výpověď“), je neplatná. Žalovaná se vzájemným návrhem domáhala vyklizení předmětných pozemků a odstranění stavby č. p. XY postavené na pozemku parc. č. XY a stavby bez č. p./č. e. postavené na pozemku XY a nakládací rampy se zastřešením postavené na části pozemku parc. č. XY (dále jen „stavby“). Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 11 C 197/2019-440, žalobu na určení neplatnosti výpovědi zamítl (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost vyklidit předmětné pozemky a odstranit stavby do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok IV.), rozhodl o nákladech řízení (výroky II., III., V. a VI.) a vrácení soudního poplatku (výrok VII.). Usnesením ze dne 5. 5. 2021, č. j. 11 C 197/2019-484, rozhodl (opětovně) o vrácení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč žalobkyni. K odvolání všech účastnic Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č. j. 39 Co 179/2021-540, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., IV. a VII. potvrdil (výrok I.), změnil jej ve výrocích II., III., V. a VI. o nákladech řízení (výrok II.), zrušil usnesení o vrácení soudního poplatku žalobkyni ze dne 5. 5. 2021, č. j. 11 C 197/2019-484 (výrok III.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterých byla původní vlastnicí staveb (exitujících již v roce 1936) i pozemků Československá republika, která zřídila právo hospodaření s majetkem státu k pozemkům organizaci České dráhy s. o. (jejímž právním nástupcem je žalovaná) a ke stavbám státnímu podniku Potraviny Středočeský kraj v likvidaci. Žalobkyně nabyla vlastnictví staveb na základě veřejné dražby konané dne 19. 2. 1997 za 2 200 000 Kč a dne 3. 12. 1997 uzavřela s právní předchůdkyní žalované smlouvu č. 1957 označenou jako Smlouva o nájmu pozemkových ploch ČD (dále jen „smlouva“ nebo „nájemní smlouva“), v níž byl nájem sjednán od 1. 2. 1998 na dobu neurčitou. V březnu 2017 žalovaná neúspěšně jednala s žalobkyní o ukončení nájemní smlouvy s tím, že nájemkyní by se stala vedlejší účastnice a žalobkyně by měla pozemky v podnájmu. Následně v roce 2017 zjišťovala žalovaná zájem žalobkyně o koupi pozemků, avšak v dubnu jí sdělila, že nadále zvažuje jiné využití pozemků než jejich prodej. Dopisem ze dne 19. 11. 2018 pak žalované nájemní smlouvu vypověděla a vyzvala ji k vyklizení pozemků a odstranění staveb. V průběhu roku 2019 vedlejší účastnice neúspěšně nabídla žalobkyni za prodej budov 8 000 000 Kč s možností stavby dále užívat a nabídku komerčních prostor v nově plánovaném developerském projektu. Odvolací soud ohledně požadavku na určení neplatnosti výpovědi z nájmu dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že na tomto určení nemá žalobkyně naléhavý právní zájem. Co se týká vzájemné žaloby na vyklizení pozemků a odstranění staveb, plně se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, který postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“). Odvolací soud jako předběžné otázky řešil platnost nájemní smlouvy a výpovědi z nájmu. Nájemní smlouvu měl za dostatečně určitou, neboť předmět smlouvy byl zřejmý, obě strany smlouvu dlouhodobě dodržovaly, uzavíraly k ní dodatky a až do podání výpovědi nebyla její platnost zpochybněna. S odkazem na podpisový řád Českých drah s. o. dále uzavřel, že smlouvu za žalovanou podepsala osoba k tomu oprávněná, když nadto s ohledem na § 20 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „obč. zák.“), není žalobkyně oprávněna toto jednání právnické osoby zpochybňovat. Za důvodnou neměl ani námitku, že nešlo o smlouvu o nájmu, ale pouze o podklad pro platby případně vytvořený rovněž za účelem předložení stavebnímu úřadu v době, kdy měla proběhnout rekonstrukce stavby, a že skutečná vůle účastníků nesměřovala k nahrazení trvalého práva právem dočasným. Ze skutkových okolností totiž vyplynulo, že sama žalobkyně si byla vědoma existence dočasného titulu k užívání pozemků, smlouvu jako nájemní sama po celou dobu trvání vztahu označovala a strany ve smlouvě jednoznačně projevily vůli podrobit svůj vztah pojmenované smlouvě o nájmu (i odkazem na konkrétní zákonná ustanovení o nájmu). Výpověď nájemní smlouvy z 19. 11. 2018 byla podepsána osobou oprávněnou, jak vyplynulo z přílohy podpisového řádu Českých drah, a. s., a s ohledem na § 440 o. z. by navíc sankcí za případné překročení zástupčího oprávnění nebyla tvrzená neplatnost právního jednání; vedle toho žalovaná z důvodu právní jistoty doručila žalobkyni ještě další výpověď ze dne 30. 7. 2020, kterou de facto schválila předchozí právní jednání a znovu projevila vůli ukončit nájemní vztahy se žalovanou. Výpověď je i dostatečně určitá. Soud dále k námitce žalobkyně poměřil výkon práva žalované dát žalobkyni výpověď z nájemní smlouvy korektivem dobrých mravů a dospěl k závěru, že není ani v rozporu s tímto korektivem ani není zjevným zneužitím práva spočívajícím dle tvrzení žalobkyně v šikanózním jednání vůči žalobkyni. Pouze ze skutečnosti, že žalovaná je vedena svým ekonomickým zájmem na dle ní lepší využití vlastnického práva, nelze spatřovat úmysl poškodit žalobkyni bez dalšího. Žalobkyně o dočasnosti právního titulu věděla a musela s ním být srozuměna. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že v projednávané věci nešlo o stavbu neoprávněnou, neboť v době výstavby měl stavebník právní důvod umístění stavby na pozemku. Uzavřela-li však žalobkyně nájemní smlouvu, musela vědět, že její právo mít na pozemku stavby není časově neomezené a že se změnilo na právo dočasného charakteru. Dovolávala-li se žalobkyně poškození svých zájmů odstraněním staveb a vynaložením nákladů na jejich odstranění, odvolací soud uzavřel, že tato skutečnost je vyústěním podnikatelsky rizikových kroků žalobkyně, která nedostatečně ošetřila svá práva k pozemkům. Žalobkyně se v důsledku uzavření nájemní smlouvy a jejího skončení ocitla v situaci, kdy k pozemkům nemá nadále užívací právo, avšak tato situace pro ni nemohla být nepředvídatelná k vzhledem k deklarovanému (a v řízení prokázanému) zájmu žalované ukončit nájemní smlouvu. Požadavek na vyklizení pozemků a odstranění staveb nepovažoval za zneužití práva žalovanou. Dovolání žalobkyně proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, neboť předložené právní otázky již byly v rozhodovací praxi