26 Cdo 78/2010 — Nejvyšší soud

26 Cdo 78/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 12. 2010 Spisová značka:26 Cdo 78/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.78.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Promlčení Výpověď z nájmu bytu Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. ve znění od 01.04.2006 § 100 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění od 01.04.2006 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 12. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 78/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců a) G. H., a b) J. H., zastoupených JUDr. Romanem Heydukem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 27, proti žalovanému statutárnímu městu Brnu, městské části Brno – Královo Pole, se sídlem v Brně, Palackého tř. 59, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48 C 20/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. srpna 2009, č. j. 19 Co 101/2009-41, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. ledna 2009, č. j. 48 C 20/2008-26, zamítl žalobu o určení, že je neplatná výpověď žalovaného ze dne 26. listopadu 2007 z nájmu žalobců k „bytu č. 5, situovanému v domě čp. 2490 k. ú. K. P. na pč. 1381/20 v Brně, ulice B. N. 8“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. K odvolání žalobců Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. srpna 2009, č. j. 19 Co 101/2009-41, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Z provedených důkazů vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především za zjištěno, že žalovaný (pronajímatel předmětného bytu) dopisem ze dne 26. listopadu 2007, který žalobci (manželé – společní nájemci bytu) obdrželi v prosinci roku 2007, vypověděl nájem předmětného bytu (dále jen „Výpověď“) a že důvodem pro dání Výpovědi bylo nezaplacení nájemného a úhrad za služby (nájemné v širším smyslu) za květen 2003 ve výši 2.819,- Kč, za září 2005 ve výši 2.811,- Kč a za srpen 2007 ve výši 3.061,- Kč, a dále nezaplacení nedoplatků z vyúčtování služeb za rok 2001 ve výši 880,- Kč a za rok 2005 ve výši 5.410,- Kč. Vzal rovněž za zjištěno, že dlužné nájemné (v širším smyslu) za měsíce květen 2003 a září 2005, jakož i nedoplatky plynoucí z vyúčtování služeb za léta 2001 a 2005, žalobci uhradili dne 13. dubna 2007 a že dne 18. prosince 2007 uhradili rovněž dlužné nájemné (v širším smyslu) za srpen 2007. Na tomto skutkovém základě se odvolací soud především zabýval námitkou promlčení práva žalovaného vypovědět nájem bytu, kterou žalobci uplatnili v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Přitom dovodil, že právo vypovědět nájem bytu není právem majetkovým, a proto nepodléhá promlčení. Poté – shodně se soudem prvního stupně – usoudil na naplněnost uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.“), neboť žalobci hrubě porušili povinnosti nájemce bytu tím, že nezaplatili nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrad za služby. Protože Výpověď nepokládal – z důvodů uvedených v napadeném rozsudku – za rozpornou s dobrými mravy, zamítavý rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). Uplatněné dovolací námitky podřadili pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. V dovolání především zpochybnili správnost právního názoru, že právo vypovědět nájem bytu není právem majetkovým, a proto nepodléhá promlčení. Vyjádřili přesvědčení, že – s výjimkou práva vlastnického – se promlčuje jakékoliv právo a nemusí se tedy nezbytně jednat o právo na zaplacení peněžité pohledávky. Zdůraznili, že pro právo vypovědět nájem bytu není v občanském zákoníku stanovena zvláštní lhůta, a proto pro něj platí obecná tříletá promlčecí doba. V této souvislosti namítli, že pro nezaplacený nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2001 a nezaplacené nájemné za květen 2003 jim žalovaný mohl dát výpověď z nájmu bytu nejpozději do června 2006, avšak výpověď jim dal až v listopadu 2007. Dále uvedli, že pokud nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2001 a dlužné nájemné za květen 2003 a září 2005 uhradili dne 13. dubna 2007, neexistoval k tomuto datu na nájemném (v širším smyslu) žádný dluh, čímž – k 13. dubnu 2007 – zhojili předchozí porušení nájemní smlouvy. Jestliže jim žalovaný dal Výpověď až dne 26. listopadu 2007, kdy dlužili pouze nájemné za srpen 2007, „neexistoval v té době již žádný výpovědní důvod“. Rovněž vyjádřili přesvědčení, že z ustanovení § 711 odst. 2 písm. b/ obč. zák. jednoznačně plyne, že „minimálně v jednom okamžiku musí nájemce dlužit plnění odpovídající nejméně trojnásobku měsíčního nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu“; v projednávané věci však nenastala situace, kdy by žalovanému dlužili v určitém okamžiku „nejméně 3 měsíční nájmy“. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně, aby zrušil rovněž rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení tomuto soudu. Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci. Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno rovněž na právních názorech, že právo vypovědět nájem bytu není právem majetkovým, a proto nepodléhá promlčení, a že výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b/ obč. zák. byl v daném případě naplněn, neboť – se zřetelem ke zjištěnému skutkovému stavu – žalobci nezaplatili nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrad za služby. Správnost posléze uvedeného právního názoru dovolatelé zpochybnili především námitkou, že dal-li jim žalovaný Výpověď až dne 26. listopadu 2007 (správně v prosinci roku 2007), kdy dlužili pouze nájemné (v širším smyslu) za srpen 2007 (neboť nedoplatky z vyúčtování služeb za léta 2001 a 2005 a nájemné /v širším smyslu/ za květen 2003 a září 2005 uhradili dne 13. dubna 2007, čímž – k tomuto datu – zhojili předchozí porušení nájemní smlouvy), „neexistoval v té době již žádný výpovědní důvod“. Dovolací soud zastává názor, že zásadně právně významná nemůže být takto nastolená otázka, tj. otázka, zda protiprávní stav zakládající výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm