26 Cdo 797/2001 — Nejvyšší soud

26 Cdo 797/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 5. 2003 Spisová značka:26 Cdo 797/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.797.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 797/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudkyň JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně J. Č., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. Č., zastoupenému advokátem, o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 296/93, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2000, č. j. 38 Co 544/98-61, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2000, č. j. 38 Co 544/98-61, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. července 1998, č. j. 14 C 296/93-37, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 7. 1998, č. j. 14 C 296/93-37, zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu ve 3. podlaží domu S. 100 v B., sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), výlučným nájemcem bytu určil žalovaného a žalobkyni uložil byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu; dále rozhodl o nákladech řízení. Vycházel zejména ze zjištění, že účastníci uzavřeli manželství 8. 1. 1966, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 28. 11. 1992, že dne 6. 1. 1965 se žalovaný přihlásil za člena Druhého Stavebního bytového družstva P. B. a V. v B., realizujícího výstavbu domu, ve kterém se nachází předmětný byt (dále jen „předmětné družstvo“ nebo „družstvo“), že se dne 31. 1. 1965 stal členem družstva, že dne 19. 3. 1965 uzavřel s družstvem písemnou smlouvu, ve které se zavázal, že při výstavbě družstevního bytu na S. ulici v B. provede ve prospěch svého členského podílu osobní, příp. věcné plnění v hodnotě 18.496,21 Kčs, že členský podíl v družstvu spočíval - vedle tohoto plnění – též ve finanční účasti člena družstva, že žalovaný na stavbě domu, ve kterém se předmětný byt nachází, pracoval, že stavební práce byly dokončeny koncem roku 1966, že dne 1. 1. 1967 uzavřel žalovaný s družstvem písemnou dohodu o odevzdání a převzetí předmětného bytu, a že podle této dohody družstvo odevzdává předmětný byt do užívání žalovanému, členu družstva, „při společném členství J. Č.“. Vycházel dále ze zprávy stavebního bytového družstva N. D. (právního nástupce předmětného družstva) ze dne 28. 3. 1994, z níž vyplývá, že účastníci jsou společnými nájemci předmětného bytu a členy družstva; tento údaj byl uveden též v potvrzení téhož družstva ze dne 17. 7. 1995. Na základě obsahu obou posléze uvedených listin, jakož i obsahu dohody o odevzdání a převzetí bytu, dospěl soud prvního stupně k závěru, že účastníkům vzniklo k předmětnému bytu právo společného užívání bytu manžely i jejich společné členství v družstvu; dovodil dále, že i když žalovaný uzavřel dne 19. 3. 1965 s družstvem smlouvu o věcném plnění, nebylo prokázáno, že by mu vzniklo právo na přidělení předmětného bytu před uzavřením manželství, když nebylo doloženo rozhodnutí družstva o přidělení předmětného bytu a doklad o zaplacení členského podílu. Vzhledem k tomu, že se účastníci o dalším nájmu bytu nedohodli, soud prvního stupně zrušil jejich právo společného nájmu k předmětnému bytu, přičemž - s poukazem na okolnost, že žalovaný byt užívá a zasloužil se o jeho získání - určil dalším nájemcem bytu žalovaného a žalobkyni uložil byt vyklidit po zajištění náhradního bytu. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 5. 2000, č. j. 38 Co 544/98-61, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o nákladech odvolacího řízení a proti svému rozsudku připustil dovolání. Odvolací soud, poté, co doplnil dokazování opětovným výslechem účastníků a listinnými důkazy, přisvědčil skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a konstatoval, že za situace, kdy žalovaný „provedl úhradu členského podílu tak, že základní členský vklad zaplatil v hotovosti a další část členského podílu uhradil odpracováním brigádnických hodin“, k čemuž se zavázal smlouvou o věcném plnění ze dne 19. 3. 1965, a kdy k ukončení stavby domu, ve kterém se předmětný byt nachází, došlo v prosinci roku 1966, přičemž ještě i poté žalovaný odpracoval část svého závazku (o finanční příspěvek na úhradu členského podílu již nebyl požádán), je nutno dovodit, že právo na přidělení družstevního bytu ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991, vzniklo žalovanému splacením členského podílu, a to „až odpracováním příslušných brigádnických hodin, k nimž se žalovaný zavázal“. Protože k tomu došlo až po uzavření manželství účastníků, vzniklo jim oběma vedle společného užívání bytu manžely též společné členství v družstvu (§ 175 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991). Odvolací soud dále poukázal na to, že „Vzorové stanovy SBD, vydané Ústřední radou družstev v roce 1964, schválené vládním usnesením č. 277/1964 ve smyslu § 508 občanského zákoníku v tehdy platném znění“, které byly účinné v době vzniku společného členství účastníků, stanovily „v článku 15“, že pokud vznikne jednomu z manželů za trvání manželství právo na přidělení družstevního bytu, vznikne s právem společného užívání bytu i společné členství manželů v družstvu, a v článku 24, že členu družstva vzniká právo na přidělení družstevního bytu rozhodnutím představenstva o přidělení bytu a splacením členského podílu. Tyto stanovy však neobsahovaly ustanovení obdobné článku 14 písm. c) „Vzorových stanov SBD z roku 1975“, podle kterého u svépomocné výstavby vzniká členu družstva právo na přidělení družstevního bytu úhradou splatné peněžní částky členského podílu a uzavřením písemné smlouvy o jiném plnění. Na základě toho odvolací soud uzavřel, že právo žalovaného na přidělení předmětného bytu vzniklo „až ve chvíli, kdy řádně splnil svůj závazek vykonat svépomocné práce dle smlouvy ze dne 19. 3. 1965 v hodnotě 18.426,20 Kčs (§ 71 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991)“. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci jsou splněny předpoklady pro zrušení práva společného nájmu bytu manžely, a ztotožnil se s ním i pokud jde o určení žalovaného dalším nájemcem bytu a uložení povinnosti žalobkyni byt vyklidit po zajištění náhradního bytu. Za otázku zásadního právního významu, pro kterou připustil ve výroku svého rozsudku dovolání, označil odvolací soud otázku, zda „v době účinnosti Vzorových stanov SBD z roku 1964 členský podíl byl uhrazen členem družstva u svépomocné výstavby v okamžiku uzavření smlouvy o věcném plnění, či až v okamžiku splnění úplného tohoto závazku“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř., a v němž uplatnil dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Dovolatel vyjadřuje nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu, že účastníkům vzniklo společné členství v družstvu, a dovozuje, že ustanovení „článku 15 Vzorových stanov z roku 1964“ je nutno vykládat tak, že „splacením členského podílu“ v případě, kdy jde o jiné, než peněžité plnění, se rozumí uzavření smlouvy o jiném plnění, tj. tak, jak to výslovně upravoval „článek 14 písm. c) Vzorových stanov SBD z roku 1975“. Dovolatel má zato, že v projednávané věci byl pro vznik práva na přidělení předmětného bytu rozhodný okamžik uzavření smlouvy o jiném plnění, a protože se tak stalo před uzavřením manželství účastníků, a také základní členský vklad byl zaplacen v tomto období, nemohlo účastníků vzniknout společné členství v družstvu. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalobkyně se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu, s poukazem na gramatický výklad ustanovení § 154 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991 vyvracela argumenty dovolatele, a navrhla, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů