26 Cdo 809/2024

Okresní soud v Bruntále (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 3. 2023, č. j. 8 C 216/2022-113, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 400 018 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 8 Co 164/2023-158, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud (soud dovolací) jako nepřípustné odmítl podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že je důvodný nárok žalobců na zaplacení dlužného nájemného ze smlouvy o nájmu nemovitostí a movitých věcí ze dne 29. 9. 2018 v celkové výši 400 018 Kč, uplatněný v tomto řízení, a naopak není důvodná obrana žalovaného, že pohledávka žalobců zanikla dvěma jeho jednostrannými zápočty ze dne 28. 2. 2022 a ze dne 1. 4. 2022, kterými započetl proti žalované pohledávce svou pohledávku na smluvní pokutu z téže smlouvy.

Odvolací soud přitom založil uvedený závěr současně na dvou na sobě nezávislých důvodech. Předně dovodil, že přiznání nároku na smluvní pokutu žalovanému by bylo v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), v rozporu s poctivostí ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 o. z. a v neposlední řadě by se ve smyslu § 8 o. z. jednalo ze strany žalovaného o zjevné zneužití práva, které rovněž nepožívá ochrany. Současně dospěl k závěru, že smluvní pokuta nebyla splatná, neboť žalovaný v jedné listině vyzval žalobce k zaplacení smluvní pokuty a zároveň v ní učinil projev započtení této pohledávky. Nesplatnou pohledávku přitom nelze započítat proti pohledávce splatné, a úkon započtení proto nemá žádné právní účinky.

Správnost druhého právního názoru (o nemožnosti započítat nesplatnou pohledávku proti pohledávce splatné) dovolatel nijak nenapadl a nepostačuje, že zpochybnil (pouze) správnost prvního právního názoru (o rozporu nároku na smluvní pokutu s dobrými mravy).

Musí-li obstát druhý právní názor (o nemožnosti započítat nesplatnou pohledávku proti pohledávce splatné), je bezpředmětné přezkoumávat správnost prvního právního názoru (o rozporu nároku na smluvní pokutu s dobrými mravy), neboť na závěr odvolacího soudu, že pohledávka žalobců nezanikla dvěma jednostrannými zápočty žalovaného ze dne 28. 2. 2022 a ze dne 1. 4. 2022, to nemůže mít žádný vliv, a pro řešení této otázky tak není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).