27 Cdo 1175/2017 – Nejvyšší soud

27 Cdo 1175/2017-203 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele M. F., zastoupeného JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702, PSČ 738 01, za účasti Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava a. s., se sídlem v Ostravě, 28. října 1235/169, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 45193665, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o určení, že nejde o usnesení valné hromady, a o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 251/2015, o dovolání Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 11. 2016, č. j. 8 Cmo 225/2016-153, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 11. 2016, č. j. 8 Cmo 225/2016-153, jakož i usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2016, č. j. 29 Cm 251/2015-106, ve výrocích III. a IV., se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 5. 2016, č. j. 29 Cm 251/2015-106, určil, že usnesení valné hromady Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava a. s. (dále jen „společnost“) ze dne 30. 7. 2015, kterým byla schválena „výplata nerozděleného zisku minulých let akcionářům jako podíl na zisku“ a výplata zálohy na výplatu podílu na zisku, není rozhodnutím valné hromady a hledí se na něj, jako by nebylo přijato (výrok I.). Dále určil, že usnesení valné hromady společnosti ze dne 30. 7. 2015, kterým byla schválena mezitímní účetní závěrka sestavená ke dni 30. 6. 2015 pro účely výplaty zálohy na výplatu podílu na zisku z nerozděleného zisku minulých let, není rozhodnutím valné hromady a hledí se na něj, jako by nebylo přijato (výrok II.). Konečně vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti ze dne 30. 7. 2015 o snížení základního kapitálu společnosti (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). Vyšel přitom mimo jiné z toho, že: 1) Představenstvo společnosti svolalo valnou hromadu na 30. 7. 2015. Pořad valné hromady byl dne 17. 7. 2015 na žádost kvalifikované (většinové) akcionářky AQUALIA CZECH S. L., se sídlem v Madridu, Avda del Camino de Santiago 40, Španělské království, registrační číslo osoby B 85794931, doplněn o bod 12 – návrh usnesení o snížení základního kapitálu. 2) Navrhovatel podal proti rozšíření pořadu valné hromady protest. Namítal, že představenstvu byl znám záměr většinové akcionářky „na snížení“ základního kapitálu již před svoláním valné hromady. Představenstvo o tomto záměru neinformovalo ostatní akcionáře v řádném termínu pro oznámení konání valné hromady a nepředložilo všechny dokumenty, přestože již zpráva představenstva projednávaná na valné hromadě dne 26. 5. 2015 obsahovala informaci o snížení základního kapitálu. 3) Valná hromada společnosti konaná dne 30. 7. 2015 přijala usnesení, kterým rozhodla o snížení základního kapitálu společnosti o částku 2.161.515.625 Kč, tedy z částky 3.458.425.000 Kč na částku 1.296.909.375 Kč. Důvodem navrhovaného snížení základního kapitálu byl očekávaný přebytek „pracovního“ kapitálu, který měl být rozdělen mezi akcionáře společnosti. Účelem snížení základního kapitálu bylo refinancování pasiv a optimalizace kapitálové struktury společnosti, kdy při využití příznivých úrokových sazeb mělo být dosaženo uvolnění disponibilních „prostředků“ společnosti pro její akcionáře. Tím mělo dojít ke zvýšení podílu cizího kapitálu na celkových zdrojích financování společnosti. Snížení základního kapitálu mělo být provedeno snížením jmenovité hodnoty všech akcií společnosti o částku 625 Kč, tedy z částky 1.000 Kč na částku 375 Kč. Částka odpovídající snížení základního kapitálu, tedy částka 2.161.515.625 Kč, měla být poměrně rozdělena mezi akcionáře společnosti a vyplacena. Snížení jmenovité hodnoty akcií mělo být provedeno na základě příkazu osobě, která vede evidenci zaknihovaných cenných papírů. Pro přijetí usnesení hlasovalo 3.412.817 hlasů, proti 12 hlasů a 1.855 hlasů se zdrželo hlasování, 2 hlasy byly neplatné. 4) Navrhovatel podal proti usnesení valné hromady společnosti o snížení základního kapitálu protest, ve kterém mimo jiné uvedl, že snížení základního kapitálu je proti zájmům společnosti, menšinových akcionářů a věřitelů, neboť v jeho důsledku dojde k vyššímu zadlužení společnosti, k omezení přístupu k cizím zdrojům (v případě potřeby investovat) a k omezení tvorby zisku. Dále uvedl, že „důvody a účel uvedené v návrhu usnesení jsou strohé, nic neříkající o tom, jaký je skutečný důvod snížení základního kapitálu, když přebytek kapitálu umožňující finance vyplatit má být teprve získaný a je jen očekávaný, nikoli existující. Účel v návrhu usnesení je obecný, neumožňuje akcionáři, co si má pod pojmem optimalizace kapitálové struktury představit, když neexistuje ani její návrh, ani plán. Zlepšení stavu ve společnosti optimalizací nemůže nastat, pokud se společnost ještě více zadluží. Totéž platí o nic neříkajícím refinancování pasiv. Rozhodnutí o vyplacení podílu z budoucího přebytku pracovního kapitálu je nemožné a nemůže být relevantně schváleno valnou hromadou“. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že usnesení valné hromady o snížení základního kapitálu odporuje § 516 písm. a) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen z. o. k.], ze kterého vyplývá, že takové usnesení má obsahovat důvody a účel navrhovaného snížení základního kapitálu, což má význam z hlediska informování akcionářů za účelem kvalifikovaného rozhodnutí v zájmu společnosti, jakož i věřitelů společnosti. Náležité zdůvodnění snížení základního kapitálu je podle soudu prvního stupně podstatnou náležitostí rozhodnutí o snížení základního kapitálu, a proto nelze akceptovat situaci, kdy taková podstatná náležitost bude v návrhu usnesení uvedena pouze formálně bez potřebné analýzy důvodu a účelu snížení základního kapitálu. Soud uvedl, že v daném případě byl tvrzeným důvodem snížení základního kapitálu přebytek „pracovního“ kapitálu, aniž by bylo specifikováno, z jakých zdrojů bude přebytek vytvořen, což je „podstatnou vadou“ rozhodnutí o snížení základního kapitálu. Mimo to v době rozhodnutí valné hromady o snížení základního kapitálu společnost přebytkem „pracovního“ kapitálu ve výši odpovídající snížení základního kapitálu nedisponovala, což vyplývá i z faktu, že společnost přistoupila k refinancování dluhopisů vydaných v roce 2005 a splatných v listopadu 2015 výtěžkem z nové emise dluhopisů. Podle soudu prvního stupně byl usnesením valné hromady o snížení základního kapitálu porušen i § 350 z. o. k., který pro rozhodnutí o rozdělení zisku a vlastních zdrojů, mezi něž patří i základní kapitál, předpokládá sestavení řádné či mimořádné účetní závěrky. V projednávaném případě však byla k dispozici pouze mezitímní účetní závěrka. Společnost „si na výplatu finančních prostředků akcionářům v souvislosti se snížením základního kapitálu ‚půjčila‘ finanční prostředky emisí dluhopisů“, přičemž „došlo k rozdělení jednak vlastních zdrojů společnosti, tj. nerozděleného zisku a rezervního fondu, avšak nad rámec těchto částek byly rozděleny i cizí zdroje, a to výtěžek z dluhopisů, což odporuje § 350 z. o. k.“. Soud prvního stupně však vyslovil neplatnost usnesení valné hromady o snížení základního kapitálu proto, že důvod a účel snížení základního kapitálu nebyly řádně specifikovány ani v rozšíření pořadu valné hromady, ani předneseny na valné hromadě. Vrchní soud v Olomouci k odvolání společnosti v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku III. a IV., potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož usnesení valné hromady o snížení základního kapitálu (včetně návrhu usnesení a jeho odůvodnění v pozvánce na valnou hromadu) musí být v souladu s § 516 písm. a) z. o. k. „vymezeno natolik určitě a srozumitelně, aby měli akcionáři společnosti a případní věřitelé společnosti objasněn důvod a účel snížení základního kapitálu. Nepostačí proto pouze jejich formální uvedení bez konkrétního vymezení umožňujícího posouzení míry rizika setrváním na investici, za kterou lze účast na akciové společnosti považovat, případě využití ochranářských nástrojů věřiteli (viz § 518 z. o. k.)“. Vymezení účelu snížení základního kapitálu – uvolnění disponibilních „prostředků“ společnosti pro akcionáře – považoval odvolací soud za dostatečné. Naopak jako nedostatečné vyhodnotil odvolací soud vymezení důvodu snížení základního kapitálu. Ze samotné informace o očekávaném přebytku „pracovního“ kapitálu nelze podle odvolacího soudu „ve vztahu k rozsahu snížení základního kapitálu“ učinit žádný závěr, především nelze ani dovodit, zda zmíněná situace (přebytek pracovního kapitá