27 Cdo 167/2020 — Nejvyšší soud

27 Cdo 167/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2021 Spisová značka:27 Cdo 167/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.167.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. § 55b odst. 1 písm. a) předpisu č. 85/1996Sb. § 104b o. s. ř. § 229 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 5. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 167/2020-226 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně K. T., narozené XY, bytem XY, proti žalované Č. a. k., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, PSČ 500 03, o uložení povinnosti umožnit žalobkyni složení slibu a zapsat ji do seznamu advokátů, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2015, č. j. 21 C 298/2013-46, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2016, č. j. 35 Co 80/2016-69, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 298/2013, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2019, č. j. 35 Co 417/2018-199, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 1. 6. 2018, č. j. 21 C 298/2013-147, ve znění usnesení ze dne 6. 3. 2019, č. j. 21 C 298/2013-189, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2015, č. j. 21 C 298/2013-46, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2016, č. j. 35 Co 80/2016-69, postoupil věc věcně příslušnému Městskému soudu v Praze, jenž rozhoduje věci ve správním soudnictví (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 7. 2019, č. j. 35 Co 417/2018-199, k odvolání žalobkyně změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobu pro zmatečnost zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). [3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož rozhodnutí ve věci samé náleží do pravomoci soudů, plyne z výslovného a zcela jasného znění § 55b odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, jež určuje, že „ten, kdo nebyl ve lhůtách stanovených tímto zákonem zapsán do seznamu advokátů, do seznamu advokátních koncipientů nebo do seznamu evropských advokátů, je oprávněn obrátit se na soud, aby o jeho právu rozhodl“. Pouhé zopakování jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem přitom nelze považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. [5] K tomu, že při posuzování kompetence mezi soudy civilními, jednajícími a rozhodujícími v občanském soudním řízení (srov. § 7 odst. 1 o. s. ř.), a správními soudy, které rozhodují podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „s. ř. s.“), věci správního soudnictví (srov. § 7 odst. 4 o. s. ř., § 4 s. ř. s.), nejde o pravomoc, nýbrž o věcnou příslušnost, srov. § 104b o. s. ř. a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4775/2009. Jak přitom správně uzavřel odvolací soud, případný nedostatek věcné příslušnosti nepředstavuje zmatečnostní vadu (viz § 229 o. s. ř.). [6] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 24. 2. 2021 JUDr. Petr Šuk předseda senátu