27 Cdo 1772/2021 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1772/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 9. 2021 Spisová značka:27 Cdo 1772/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.1772.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zrušení obchodní společnosti Návrh na zahájení řízení Dotčené předpisy:§ 93 předpisu č. 90/2012Sb. § 172 odst. 1 předpisu č. 89/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:28. 11. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1772/2021-106 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele M. W., narozeného XY, bytem XY, za účasti O2 Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, PSČ 140 22, identifikační číslo osoby 60193336, zastoupené JUDr. Petrem Kubíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, PSČ 110 00, o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 83 Cm 965/2019, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2021, č. j. 14 Cmo 137/2020-81, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 11. 2019, č. j. 83 Cm 965/2019-39, zamítl návrh na zrušení společnosti O2 Czech Republic a. s. (dále též jen „společnost“) [výrok I.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). [4] Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelovo „přesvědčení o škodě, která mu vznikla provozní činností společnosti, a dále jeho předpojetí vůči společnosti jako součásti jedné z nadnárodních korporací“ nezakládá jeho právní zájem na zrušení společnosti s likvidací podle § 172 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), ani podle § 93 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. [5] Z té se podává, že právní zájem, zakládající aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na zrušení společnosti podle § 172 o. z., resp. § 93 z. o. k., má osoba, jejíhož právního postavení (tj. jejíchž práv a povinností vyplývajících z hmotného práva) se zrušení obchodní korporace přímo dotýká. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na zrušení společnosti nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017, či ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 15/2019). [6] Skutečnost, že dovolatel má (podle svého přesvědčení) vůči společnosti pohledávku z titulu náhrady škody, kterou uplatnil žalobou u Okresního soudu v Českých Budějovicích (sp. zn. 10 C 310/2014), nezakládá jeho právní zájem na zrušení společnosti. [7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. 9. 2021 JUDr. Marek Doležal předseda senátu