27 Cdo 2232/2022 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2232/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2023 Spisová značka:27 Cdo 2232/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2232.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Veřejná obchodní společnost Vyloučení společníka Likvidace obchodní společnosti Dotčené předpisy:§ 187 odst. 1 o. z. § 196 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2232/2022-1231 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně K.-E.-E., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Kristýnou Ditmarovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Palackého 592/19, PSČ 779 00, proti žalovanému R. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Špičkou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Krapkova 452/38, PSČ 779 00, o vyloučení společníka z veřejné obchodní společnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 166/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 4. 2022, č. j. 8 Cmo 36/2022-1201, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 4. 2022, č. j. 8 Cmo 36/2022-1201, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 12. 2021, č. j. 30 Cm 166/2020-1000, vyloučil žalovaného ze společnosti K.-E.-E. (dále též jen „společnost“) [výrok I.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. První rozsudek ze dne 21. 4. 2021, č. j. 30 Cm 166/2020-365, jímž Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci žalobu zamítl, Vrchní soud v Olomouci k odvolání společnosti usnesením ze dne 11. 8. 2021, č. j. 8 Cmo 100/2021-433, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Společnost má dva společníky, kteří jsou současně jejím statutárním orgánem, a to R. K. (dále též jen „R. K.“) s podílem ve výši 1 % a žalovaného s podílem ve výši 99 %. 2) Dne 23. 12. 2005 uzavřela společnost s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, a. s. (nyní Národní rozvojovou bankou, a. s.) smlouvu o podřízeném úvěru v programu PROGRES číslo 2005-3718-Eso o poskytnutí dlouhodobého investičně účelově určeného úvěru ve výši 1.000.000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 4 % ročně za účelem financování výstavby malé vodní elektrárny na výpustním objektu vodní nádrže Nemilka. 3) Společnost jednající žalovaným jako prodávající a A. Ž. a I. B. jako kupující uzavřeli dne 6. 3. 2009 kupní smlouvu o prodeji nemovitostí v k. ú. XY, k. ú. XY a k. ú. XY, na základě které společnost převedla na každého z kupujících spoluvlastnický podíl ve výši ideální 1/3 za cenu 10.000 Kč. 4) Dne 12. 12. 2013 uzavřeli žalovaný jako kupující a I. B. jako prodávající kupní smlouvu o prodeji spoluvlastnického podílu ve výši ideální 1/3 nemovitostí v k. ú. XY, k. ú. XY a k. ú. XY za cenu 67.000 Kč. 5) Dne 10. 4. 2015 rozhodli oba společníci o zrušení společnosti, jejím vstupu do likvidace a o jmenování likvidátorky J. K. (dále jen „J. K.“). 6) Dopisem ze dne 20. 6. 2015 přihlásil žalovaný do likvidace celkem 112 svých pohledávek ve výši celkem 14.425.766,90 Kč z titulu poskytnutých peněžitých půjček se smluveným úrokem ve výši 7 % ročně. 7) Dne 9. 12. 2015 uzavřely společnost a eBanka, a. s. (nyní Raiffeisenbank a. s.), smlouvu o investičním úvěru reg. číslo SU/01/INV/01/25360531, na základě které se banka zavázala poskytnout společnosti úvěr do výše 1.300.000 Kč za účelem dodávky stavby malé vodní elektrárny na výpustním objektu vodní nádrže Nemilka. Splatnost byla sjednána do 30. 11. 2020 a úroková sazba ve výši součtu pohyblivé složky 1M PRIBOR + pevné odchylky 4,5 % p. a. Průměrná roční sazba 1M PRIBOR v letech 2005 až 2014 činila 0,27 až 3,81. 8) Návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci dne 5. 8. 2016 se R. K. domáhal odvolání J. K. z funkce likvidátorky. Řízení bylo zastaveno z důvodu rezignace likvidátorky na funkci. 9) Dne 31. 10. 2016 rozhodli společníci o jmenování L. K. (dále jen „L. K.“), syna žalovaného, likvidátorem, přičemž R. K. hlasoval proti. 10) L. K. uznal pohledávky žalovaného přihlášené do likvidace, R. K. je popírá. 11) Podle znaleckého posudku č. 181/12/2016 ze dne 28. 2. 2017 zpracovaného znalkyní Hanou Pechancovou nezachycovala společnost ve svém účetnictví pravdivě všechny skutečnosti související s její podnikatelskou činností, v období od roku 2006 do září 2016 byla schopna dostát svým závazkům vůči věřitelům a nebyla ve stavu předlužení. Po sledované období společnost nevyplácela podíly na zisku. 12) Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 22. 3. 2017, č. j. 23 Cm 14/2017-60, (pravomocně) zamítl návrh R. K. na zrušení rozhodnutí společníků ze dne 31. 10. 2016 o zvolení L. K. likvidátorem. 13) Dne 17. 5. 2019 uzavřely společnost zastoupená likvidátorem L. K. jako prodávající a J. H. jako kupující kupní smlouvu o prodeji nemovitostí v k. ú. XY za cenu 750.000 Kč, z čehož 40.000 Kč činila cena za zprostředkování. Částka ve výši 710.000 Kč byla připsána na účet společnosti dne 3. 7. 2019 a téhož dne byla poukázána na účet žalovaného. 14) Dne 2. 3. 2020 rozhodli společníci ve formě notářského zápisu NZ 80/2020 sepsaného notářkou Mgr. Andreou Salvovou o odvolání likvidátora L. K. a žalovaný svými hlasy zvolil likvidátorkou R. K., svoji manželku. 15) Ve výzvě ze dne 11. 6. 2020 (odeslané dne 12. 6. 2020) sdělila společnost žalovanému, v čem spatřuje závažné porušení povinností společníka, a to v neuhrazení škody ve výši 1.430.000 Kč odpovídající neuhrazené ceně za prodej spoluvlastnického podílu společnosti na nemovitostech (v k. ú. XY, k. ú. XY a k. ú. XY), neuvedení důvodu pro zaslání částky 710.000 Kč dne 3. 7. 2019 z účtu společnosti na účet žalovaného, poskytování peněžních prostředků společnosti za nevýhodných podmínek, zneužívání svých hlasů k újmě celku, a to jmenováním L. K. a R. K. likvidátory společnosti. Žalovaný byl vyzván ke zjednání nápravy do konce června 2020. 16) Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 23 Cm 159/2019, (nepravomocně) zamítl návrh R. K. na odvolání L. K. z funkce likvidátora a na jmenování společnosti CURATORES v. o. s., identifikační číslo osoby 05758556, likvidátorkou. [4] Na takto ustaveném skutkovém základě dospěl soud prvního stupně k závěru, podle něhož je žaloba společnosti důvodná. [5] Podle soudu je osvědčena aktivní i pasivní věcná legitimace, je splněna podmínka, že s žalobou musí souhlasit většina společníků a že žalovaný byl vyzván ke splnění povinností s upozorněním na možnost jeho vyloučení. [6] Ve vztahu ke společností tvrzenému záměrnému nezahrnutí veškerých příjmů do základu daně a s tím spojeným zkrácením daně z příjmů v letech 2015 až 2017 ve výši 395.664 Kč nebyla prokázána existence výzvy podle § 115 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], proto nemohla být uvedená skutečnost důvodem pro vyloučení žalovaného. Soud poznamenal, že je povinností statutárního orgánu vést účetnictví a podávat daňová přiznání. Poté, kdy bylo společníky rozhodnuto o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, přešly uvedené povinnosti na likvidátora, tudíž se nemůže jednat o porušení povinností zvlášť závažným způsobem žalovaným jako společníkem. [7] Za zvlášť závažné porušení povinnosti společníka soud prvního stupně považoval porušení jakékoli povinnosti, která bude na společníka „dopadat“ ze zákona nebo ze společenské smlouvy, a to zejména povinnosti loajality ke společnosti a osobní účasti na její činnosti, zdržení se konkurenčního jednání, povinnosti úhrady ztráty společnosti, nesení břemene solidárního neomezeného ručení a nesení vkladové povinnosti, je-li sjednána. Vždy přitom musí jít o porušení povinnosti dostatečného významu a v dostatečné intenzitě. Soud poukázal na to, že judikatura pro poměry společnosti s ručením omezeným důsledně rozlišovala mezi povinností společníka a jednatele a konstatovala, že společníka nelze vyloučit za porušování povinností jednatele. Porušování povinností musí být opakované, musí se „vyskytovat“ i přesto, že byl společník k řádnému plnění již vyzván. [8] Ve vztahu k jednotlivým společností tvrzeným zvlášť závažným porušením povinností žalovaným, u kterých byla splněna podmínka předchozí výzvy s upozorněním na možnost vyloučení, soud uvedl, že dů