Nejvyšší soud 27 Cdo 2300/2025 – Zaplacení vypořádacího podílu

Žalobou ze dne 1. 9. 2017 se žalobce domáhal zaplacení doplatku vypořádacího podílu poté, kdy byl ze žalovaného bytového družstva vyloučen a obdržel vypořádací podíl ve výši 275.190 Kč po zdanění. K žalobě připojil návrh na vydání předběžného opatření.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2017, č. j. 75 Cm 118/2017-9, ve znění usnesení ze dne 25. 9. 2017, č. j. 75 Cm 118/2017-16, nařídil předběžné opatření, jímž žalovanému zakázal nakládat s (v usnesení označenou) bytovou jednotkou do právní moci rozhodnutí ve věci samé (výroky I. a II.). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 1. 2018, č. j. 6 Cmo 29/2018-42, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 7. 2024, č. j. 75 Cm 118/2017-374, řízení co do částky 1.226.325,50 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobci 779.626 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 24. 6. 2015 do zaplacení, a to do devadesáti dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu co do částky 137.580 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. až VI.).

K odvolání žalobce do výroků III., IV., V. a k odvolání žalovaného do výroků II. a VI. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem ¾ rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 779.626 Kč od 24. 6. 2015 do 29. 12. 2016, a že lhůta k plnění činí tři dny od právní moci tohoto rozsudku, ¾ ve zbytku výrok II. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), ¾ rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci 137.580 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 30. 12. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ¾ co do zamítnutí žaloby o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 137.580 Kč od 24. 6. 2015 do 29. 12. 2016 výrok III. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok), ¾ a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí až pátý výrok).

Proti prvnímu a druhému výroku, jakož i třetímu a pátému výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť v rozsahu, v němž směřuje proti výroku o nákladech řízení, je objektivně nepřípustné [viz § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], a ve zbývajícím rozsahu nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Odvolací soud při určení výše vypořádacího podílu žalobce postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že právní úprava vypořádání mezi členem bytového družstva, jehož účast zanikla bez právního nástupce, a bytovým družstvem, je založena na principu zvýšené ochrany členů bytového družstva, z něhož plyne, že vypořádací podíl člena bytového družstva musí být určen vždy s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1173/2022 (jenž byl uveřejněn pod číslem 89/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2825/2022, či ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1582/2024].

K jednotlivým námitkám dovolatele Nejvyšší soud dodává následující:

Dovolání pak nečiní přípustným ani námitka, podle níž odvolací soud pochybil při určení splatnosti, opomenul-li k právní moci rozhodnutí o nevyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení žalobce z dovolatele přičíst tříměsíční lhůtu dle § 749 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Je tomu tak proto, že touto námitkou dovolatel brojí toliko proti části vyhovujícího výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jíž odvolací soud rozhodl o povinnosti dovolatele zaplatit žalobci na úrocích z prodlení 18.205,36 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 917.206 Kč za období od 30. 12. 2016 do 30. 3. 2017). Dovolání proti této části výroku rozsudku odvolacího soudu je objektivně nepřípustné [srov. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, nebo ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3053/2023, a v něm citovanou judikaturu].

Ve vztahu k výtce, podle níž soudy nesprávně nezohlednily jeho námitku započtení, dovolatel řádně nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatel neodstranil v dovolací lhůtě (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případné) otázky hmotného či procesního práva touto námitkou otevírané; proto se jí nezabýval (srovnej důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).