27 Cdo 2832/2020 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2832/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2020 Spisová značka:27 Cdo 2832/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2832.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Prekluze Konkurence Společnost s ručením omezeným Jednatel Dotčené předpisy:§ 619 o. z. § 5 předpisu č. 90/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:1. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2832/2020-368 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně A. O., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Martinem Lorencem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Krapkova 452/38, PSČ 779 00, proti žalované A., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Františkem Stratilem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1215/1, PSČ 779 00, o zaplacení 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 99/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2020, č. j. 27 Co 46/2019-341, takto:Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2020, č. j. 27 Co 46/2019-341, jakož i rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 10. 2018, č. j. 6 C 99/2017-294, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobou ze dne 17. 5. 2017, doručenou soudu téhož dne, se žalobkyně domáhá, aby soud – z titulu vydání prospěchu podle § 5 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“] získaného porušením zákazu konkurence (podle § 199 z. o. k.) jejím jednatelem, R. M. (dále také jen „prospěch“ a „R. M.“) – uložil žalované zaplatit jí 2.000.000 Kč s příslušenstvím. [2] Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 17. 10. 2018, č. j. 6 C 99/2017-294, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Předmětem podnikání žalobkyně i žalované je prodej, pronájem a oprava vozidel. 2) R. M. je od 18. 1. 2011 doposud jednatelem žalované. 3) R. M. od 31. 3. 2015 do 20. 3. 2017 vykonával funkci jednatele žalobkyně. 4) D. A. M. byla v období od 31. 3. 2015 do 8. 9. 2016 společníkem žalobkyně. 5) R. D. je od 15. 12. 2015 jednatelem D. A. M. 6) A. H. je od 8. 9. 2016 společníkem žalobkyně. 7) Z. H. byl v září 2016 předsedou představenstva A. H. 8) Z. H. nejpozději od září 2016 věděl, že R. M. je jednatelem žalované a že žalovaná podniká v obdobném předmětu činnosti jako žalobkyně. 9) Dne 29. 3. 2017 odeslala žalobkyně žalované výzvu k vydání prospěchu. [4] Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že – v případě, kdy je zákaz konkurence porušen jednáním popsaným v § 199 odst. 1 písm. b) z. o. k. – začíná (roční) objektivní lhůta podle § 5 odst. 2 z. o. k. (dále jen „objektivní lhůta“) běžet okamžikem, kdy se jednatel stal členem statutárního orgánu jiné právnické osoby s obdobným předmětem činnosti nebo podnikání jako (oprávněná) společnost s ručením omezeným nebo osobou v obdobném postavení. Počátkem (tříměsíční) subjektivní lhůty upravené v tomtéž ustanovení (dále jen „subjektivní lhůta“, společně dále jen „prekluzivní lhůty“) je okamžik, kdy se (oprávněná) společnost s ručením omezeným o tomto porušení a o osobě porušující uvedený zákaz dozví. [5] K námitce žalobkyně soud upřesnil, že počátek objektivní lhůty není (obecně) spojen se vznikem prospěchu nebo jiného výsledku porušení (porušování) zákazu konkurence. Počátek běhu subjektivní lhůty se proto neváže na znalost obchodní korporace o rozsahu jednání porušujícího zákaz konkurence, době jeho výkonu ani o (alespoň přibližné) výši získaného prospěchu. Opačný závěr by v případě porušení zákazu konkurence jednáním upraveným v § 199 odst. 1 písm. b) z. o. k. podle názoru soudu prvního stupně „otevřel společnosti možnost nepřípustně účelově prodlužovat subjektivní lhůtu“. [6] Pro určení počátku prekluzivních lhůt není podle soudu použitelná právní úprava ani judikatura týkající se počátku běhu promlčecí lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody. Právo obchodní korporace na vydání prospěchu a právo na převod práv podle § 5 odst. 1 z. o. k. (dále též jen „práva z porušení zákazu konkurence“) jsou právy (co do své povahy) odlišnými od práva na náhradu škody. Prekluze práv z porušení zákazu konkurence neznamená, že (oprávněná) obchodní korporace nemůže uplatnit jiné způsoby obrany proti porušení zákazu konkurence, jimiž mohou být například žaloba na náhradu škody, „reflexní žaloba“, zdržovací žaloba nebo trestní oznámení. [7] Soud prvního stupně uzavřel, že vědomost Z. H. (předsedy představenstva společníka žalobkyně) o tom, že R. M. je jednatelem žalované, která podniká s obdobným předmětem činnosti jako žalobkyně, je přičitatelná žalobkyni. Subjektivní lhůta k uplatnění práva žalobkyně na vydání prospěchu tudíž začala běžet nejpozději v září 2016; jelikož žalobkyně toto právo do tří měsíců (u žalované) neuplatnila, zaniklo prekluzí. [8] K odvolání žalobkyně odvolací soud napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně co do výroku I. potvrdil (první výrok), co do výše nákladů řízení před soudem prvního stupně změnil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). [9] Odvolací soud (částečně) zopakoval dokazování, přičemž dospěl k (novému) skutkovému zjištění, podle něhož se R. D. dne 13. 4. 2016 dozvěděl, že R. M. je jednatelem žalované a že žalovaná podniká v obdobném předmětu činnosti jako žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. [10] Podle názoru odvolacího soudu je i vědomost R. D. (jednatele společníka žalobkyně) o tom, že R. M. je jednatelem žalované, která podniká s obdobným předmětem činnosti jako žalobkyně, přičitatelná žalobkyni. Subjektivní lhůta k uplatnění práva žalobkyně na vydání prospěchu tak začala běžet již 13. 4. 2016 a uplynula 13. 7. 2016. [11] K objektivní lhůtě odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uvedl, že jelikož jsou jednání porušující zákaz konkurence popsaná v § 199 odst. 1 z. o. k. jednáními pokračujícími (trvajícími), je pro počátek běhu objektivní lhůty rozhodný okamžik „prvního porušení“ (tj. počátku porušování zákazu konkurence). [12] R. M. podle odvolacího soudu poprvé porušil (začal porušovat) zákaz konkurence ve smyslu § 199 odst. 1 písm. b) z. o. k. „již v okamžiku, kdy byl jmenován do funkce jednatele žalobce“; objektivní lhůta k uplatnění práva žalobkyně na vydání prospěchu tak začala běžet 31. 3. 2015 a uplynula 31. 3. 2016. [13] S odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3634/2012, podle nichž platí, že se právo promlčí (zanikne) uplynutím té lhůty (objektivní nebo subjektivní), která uplyne dříve, odvolací soud – dovozuje: „bylo na žalobci, aby své právo dle § 5 odst. 1 z. o. k. u povinné osoby uplatnil nejpozději do 31. 3. 2016, tedy fakticky ještě před tím, než mu začala plynout subjektivní prekluzivní lhůta“ – uzavřel, že právo žalobkyně na vydání prospěchu prekludovalo uplynutím objektivní lhůty. II. Dovolání a vyjádření k němu [14] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Jde o otázky (posuzováno podle obsahu) zda: 1) je pro počátek běhu subjektivní lhůty podle § 5 odst. 2 z. o. k. – vedle vědomosti (oprávněné) obchodní korporace o tom, že (obecně) byl porušen zákazu konkurence – nutná také její (alespoň přibližná) vědomost o obsahu a rozsahu jejích práv z porušení zákazu konkurence. 2) je pro počátek běhu subjektivní lhůty podle § 5 odst. 2 z. o. k. rozhodný okamžik, kdy (oprávněná) obchodní korporace mohla či měla nabýt vědomost o rozhodných skutečnostech nebo okamžik její skutečné prokázané vědomosti o rozhodných skutečnostech. 3) lhůty podle § 5 odst. 2 z. o. k. k uplatnění práv z porušení zákazu konkurence vzniklých z pokračujícího (trvajícího) porušování zákazu konkurence běží od počátku porušování nebo běží pro každé dílčí porušení a získaný prospěch zvlášť. [15] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek i rozsudek s