Nejvyšší soud 27 Cdo 337/2020 – Uložení povinnosti přijmout žalobce za člena žalovaného
Nejvyšší soud · 24. 2. 2021
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 17. 10. 2019.
Předmět sporu: uložení povinnosti přijmout žalobce za člena žalovaného.
Výsledek: Dovolání se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá.
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce P. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem, se sídlem v Praze 6, U Hadovky 564/3, PSČ 160 00, proti žalovanému Mysliveckému spolku Trnava Bratřice, se sídlem v Pacově, Jetřichovec 49, PSČ 395 01, identifikační číslo osoby 01452835, zastoupenému JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 4, Na květnici 713/7, PSČ 140 00, o uložení povinnosti přijmout žalobce za člena žalovaného, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 22/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 17. 10. 2019, č. j. 15 Co 288/2019-378, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění
Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 15. 6. 2015, č. j. 5 C 22/2015-125, uložil žalovanému povinnost přijmout žalobce za svého člena do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 20. 10. 2015, č. j. 15 Co 512/2015-157, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku ve věci samé (první výrok), změnil je ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Nejvyšší soud k dovolání žalovaného rozsudkem ze dne 15. 2. 2018, č. j. 29 Cdo 467/2016-192, zrušil obě výše označená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 6. 6. 2019, č. j. 5 C 22/2015-326, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému přijmout žalobce za svého člena (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 17. 10. 2019, č. j. 15 Co 288/2019-378, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti naposledy uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Dovoláním otevřenou otázku výkladu § 32 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, odvolací soud zodpověděl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jakož i se závazným právním názorem, vyjádřeným Nejvyšším soudem v předchozím kasačním rozhodnutí (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 96/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 872/2019, a rozhodnutí v nich citovaná).
Nejsou-li zde další zájemci o členství v žalovaném spolku, jimž právo přednosti nesvědčí, nemohlo dojít k aktivaci přednostního práva dovolatele na přijetí za člena žalovaného spolku. Ustanovení § 32 odst. 6 zákona o myslivosti nezakládá (samo o sobě a bez dalšího) právo vlastníka honebního pozemku na přijetí za člena mysliveckého spolku, který má pronajatu honitbu.
Na uvedených závěrech nejsou způsobilé ničeho změnit ani tvrzení dovolatele, podle nichž zrušení dřívějšího občanského sdružení, jehož byl členem, a založení žalovaného v roce 2013 představuje obcházení § 32 odst. 6 zákona o myslivosti, neboť k němu mělo dojít jen proto, aby dovolateli (a dalším dvěma osobám) bylo znemožněno být členy mysliveckého sdružení (spolku). Měl-li dovolatel za to, že rozhodnutí orgánu předchozího mysliveckého sdružení (jehož byl členem) o svém zrušení odporovalo zákonu, mohl (a měl) se tomuto rozhodnutí bránit postupem podle § 15 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 234f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. 2. 2021
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu