27 Cdo 3807/2023 — Nejvyšší soud

27 Cdo 3807/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2024 Spisová značka:27 Cdo 3807/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.3807.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bytové družstvo [ Družstvo ] Podíl v obchodní korporaci [ Obchodní korporace ] Dotčené předpisy:§ 572 předpisu č. 90/2012 Sb. § 573 předpisu č. 90/2012 Sb. § 595 předpisu č. 90/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3807/2023-484 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce L. I., zastoupeného JUDr. Jiřím Horákem, advokátem, se sídlem v Praze 10, 28. pluku 1217/32, PSČ 100 00, proti žalovanému Bytovému družstvu KREDIT, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 399/196, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 05586615, zastoupenému doc. JUDr. Petrem Téglem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 4 C 181/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2023, č. j. 21 Co 238/2022, 21 Co 239/2022-436, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2023, č. j. 21 Co 238/2022, 21 Co 239/2022-436, jakož i rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 9. 3. 2022, č. j. 4 C 181/2018-386, ve znění rozsudku ze dne 11. 5. 2022, č. j. 4 C 181/2018-394, a usnesení ze dne 31. 10. 2022, č. j. 4 C 181/2018-427, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 9. 3. 2022, č. j. 4 C 181/2018-386, ve znění rozsudku ze dne 11. 5. 2022, č. j. 4 C 181/2018-394, a usnesení ze dne 31. 10. 2022, č. j. 4 C 181/2018-427, určil, že vlastníkem nemovitých věcí – pozemku p. č. XY, jehož součástí je stavba – budova č. p. XY, a pozemku p. č. XY, zapsaných na LV XY pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále též jen „nemovitosti“), je žalobce (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.). [2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalobce byl vlastníkem nemovitostí. 2) Žalobce a žalovaný (dále též jen „družstvo“) podepsali dne 12. 4. 2017 prohlášení vkladatele o vložení dalšího členského vkladu do družstva a smlouvu o vkladu, kterou žalobce vložil do družstva jako další vklad nepeněžitý vklad – nemovitosti. Výše (hodnota) dalšího členského vkladu byla ve smlouvě oceněna na 1.434.070 Kč. 3) Žalobce a družstvo podepsali dne 12. 4. 2017 dodatek č. 1 k dohodě o dalším členském vkladu (dále též jen „dodatek“). 4) Obvyklá cena nemovitostí k datu 12. 4. 2017 činila podle znaleckého posudku Ing. Dany Tollingerové, Ph.D., 6.300.000 Kč. 5) Družstvo se v dodatku zavázalo uhradit (a uhradilo) za žalobce závazky ve výši celkem 3.040.275 Kč, které tvořily platby ve výši 899.070 Kč na exekuci vedenou u Exekutorského úřadu pro Prahu 10 pod sp. zn. 183 EX 416/17, ve výši 1.996.205 Kč na úhradu jistiny hypotečního úvěru a ve výši 145.000 Kč na splátky hypotečního úvěru u Hypoteční banky, a. s. 6) Žalobce se v dodatku zavázal vyklidit nemovitosti a družstvo se za to zavázalo zaplatit žalobci 500.000 Kč. 7) Žalobce a družstvo uzavřeli dne 24. 5. 2017 dohodu o zániku členství žalobce v družstvu. [3] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že jednání, jímž došlo k vložení nemovitostí žalobce do družstva, nese znaky lichevního jednání podle § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Žalobce se vůči družstvu relativní neplatnosti uvedeného jednání dovolal a prokázal i naléhavý právní zájem na požadovaném určení. [4] Podle soudu je smlouva pro lichvu neplatná, jsou-li kumulativně splněny následující předpoklady: nápadný (objektivní) nepoměr mezi plněním a protiplněním v okamžiku uzavření smlouvy a dále některá z uvedených okolností na straně poškozeného, která ovlivňovala jeho jednání, a využití situace na straně lichváře. [5] Při posuzování objektivního předpokladu, tedy hrubého nepoměru plnění, vycházel soud ze znaleckých posudků vypracovaných ke stanovení obvyklé ceny nemovitostí a z výše prokázaných protiplnění, které družstvo uhradilo za žalobce ve výši celkem 3.040.275 Kč, což představuje cca 50 % obvyklé ceny nemovitostí. U pojmu „hrubý nepoměr plnění“ lze podle soudu orientačně vyjít z hranice jedné poloviny a nepoměr musí být objektivně snadno rozpoznatelný. Rozhodující je okamžik uzavření smlouvy. [6] V posuzovaném případě bylo podle soudu naplněno též subjektivní hledisko podle § 1796 o. z. Žalobce jednal naprosto lehkomyslně, nedostatečně se staral o význam a dosah svého jednání a vlastního rozhodnutí. Družstvo bylo seznámeno s tíživou finanční situací žalobce. Zneužilo jak finanční tísně, tak „i rozumové slabosti a lehkovážnosti“ žalobce. [7] K námitce družstva ohledně zohlednění částky „1.490.000 Kč“ jako „hodnoty členského vkladu“ soud uvedl, že „podle textu dohody o zániku členství v družstvu byla hodnota členského vkladu ve výši 1.490.000 Kč započítána na platby zaplacené za žalobce“. [8] K námitce družstva, podle níž soud do plnění uhrazeného za žalobce nezapočítal „vypořádací podíl ve výši 500.000 Kč“, soud uvedl, že ten nebyl žalobci dosud vyplacen, neboť jeho vyplacení je vázáno na vyklizení nemovitostí, a soud rozhoduje podle stavu k vyhlášení rozhodnutí. Nelze proto podle soudu zohlednit budoucí vypořádání, ke kterému dosud nedošlo. [9] Krajský soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [10] Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, podle nichž smlouva o dalším členském vkladu nese znaky lichvy podle § 1796 o. z. [11] Ve vztahu k námitkám žalovaného, že soud „nezohlednil další dvě majetková plnění, a to hodnotu členského podílu ve výši 1.434.070 Kč … a dále částku ve výši 500.000 Kč“, odvolací soud odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (body 46. a 47.), v nichž soud své závěry dostatečně vysvětlil. II. Dovolání a vyjádření k němu [12] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, maje za to, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení dvou otázek hmotného práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to: 1) „Splní-li fyzická osoba při vstupu do bytového družstva svoji povinnost k dalšímu členskému vkladu tím, že převede do vlastnictví tohoto družstva nemovitou věc, lze jako protiplnění (úplatu) za převod vlastnického práva k této věci považovat i nabytí členského podílu do vlastnictví vstupujícího člena družstva? Pokud ano, lze toto protiplnění zohlednit pro účely zkoumání objektivního znaku skutkové podstaty lichevní smlouvy (tj. hrubého nepoměru mezi plněními obou stran) dle § 1796 o. z.? Pokud ano, jaká je hodnota tohoto protiplnění?“ 2) „Lze pro účely zkoumání objektivního znaku skutkové podstaty lichevní smlouvy (tj. hrubého nepoměru mezi plněními obou stran) dle § 1796 o. z. zohlednit jako protiplnění (úplatu) i takové plnění, které bylo smluvně ujednáno, avšak dosud nebylo poskytnuto, neboť dosud nenastala dospělost tohoto plnění?“ [13] Podle dovolatele je nutné, aby jako úplata (protiplnění) za ztrátu vlastnického práva žalobce k nemovitostem vloženým do majetkové struktury družstva v důsledku splnění povinnosti poskytnout další členský vklad bylo posouzeno i nabytí vlastnického práva žalobce k družstevnímu podílu v družstvu. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, dovolatel poukazuje na to, že družstevní podíl je majetkovou hodnotou (věcí), která musí být chápána jako protiplnění. Současně platí, že při zániku členství v bytovém družstvu má dosavadní člen právo na vypořádací podíl, který je rovněž majetkovou hodnotu, jejíž výše má zásadně odpovídat hodnotě členského vkladu. Lze-li nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu obecně chápat jako protiplnění, není důvod jej nezohlednit také pro účely zkoumání objektivního znaku skutkové podstaty lichevní smlouvy. Soud prvního stupně však protiplnění v podobě nabytí vlastnického práva k družstevnímu podílu na straně žalobce neuznal. [14] Dovolatel dále namítá, že dohoda o ukončení členství v družstvu nebyla „předmětem řízení“. Jde o jinou (následnou) právní skutečnost, jejímž prizmatem nelze posuzovat fakt úplaty za vložení nemovitostí do majetkové struktury d