27 Cdo 3842/2020 — Nejvyšší soud

27 Cdo 3842/2020 citace  Právní věta:Stanovy spolku mohou činnost spolku, popř. účast na prospěchu z této činnosti plynoucího, omezit pouze na členy spolku, resp. určit, že na činnosti spolku se podílejí pouze jeho členové. Nemá-li činnost spolku charakter tzv. zákonného monopolu, tj. není-li spolek podle zákona jedinou osobou oprávněnou vykonávat určitou činnost, nebude zpravidla takové omezení možné považovat za porušení práva svobodně se sdružovat, konkrétně za nucení k účasti ve spolku ve smyslu § 215 odst. 1 o. z. Osoba mající zájem účastnit se takové činnosti má totiž právo volby – buď může vstoupit do spolku, tj. stát se jeho členem, anebo může obdobnou činnost vykonávat sama, popř. ve spolupráci s jinými osobami, či za účasti v jiných spolcích, které za tím účelem založí, anebo do nichž vstoupí, popř. za účasti v jiných právnických osobách. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 12. 2021 Spisová značka:27 Cdo 3842/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.3842.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Spolek (o. z.) Dotčené předpisy:§ 215 odst. 1 o. z. čl. 20 odst. 1 předpisu č. 2/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:14. 2. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:81 / 2022 Anotace:Soud prvního stupně vyslovil neplatnost rozhodnutí výroční konference Autoklubu České republiky (dále jen „AKČR“), jímž byla schválena změna stanov, podle níž musí být všichni držitelé licencí, vydávaných AKČR jako tzv. národní sportovní autoritou, současně členy AKČR. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil, a to tak, že napadené usnesení není rozhodnutím výroční konference a hledí se na něj, jakoby nebylo přijato. Zdůraznil přitom, že základní zásady spolkového práva stojí na principu práva svobodně se sdružovat ve smyslu čl. 20 Listiny a nikdo nemůže být k účasti ve spolku nucen. S přihlédnutím k tomu, že AKČR drží zákonný monopol v daném sportovním odvětví, neboť je jediným subjektem v České republice, který může vydávat licence k účastem na automobilových a motocyklových závodech a k jejich pořádání, podmiňováním udělení licence členstvím v AKČR jsou subjekty žádající pouze o licenci fakticky nuceny k členství ve spolku. Odvolací soud dále zdůraznil, že přesná elektronická evidence členů, kteroužto byla změna stanov obhajována, může být dosažena i mírnějšími prostředky, nezasahujícími do práv subjektů. K věci rovněž uvedl, že změna stanov, zakotvující právo volit a být volen do orgánů AKČR pouze pro některé členy spolku, je v rozporu se zákonem, jelikož představuje bezdůvodné znevýhodňování svých členů. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal AKČR dovolání, na jehož podkladě se Nejvyšší soud zabýval řešením otázky, týkající se možnosti vázat udělení licence k výkonu sportovních aktivit spolkem na členství v takovém spolku. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3842/2020-254USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) Ú., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, b) L. K., narozeného XY, bytem XY, c) V. M., narozeného XY, bytem XY, a d) Z. V., narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Jaroslavem Tajbrem, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, PSČ 150 00, za účasti Autoklubu České republiky, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1337/29, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00550264, o vyslovení neplatnosti usnesení výroční konference, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 79/2015, o dovolání Autoklubu České republiky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 14 Cmo 166/2019-219, takto: I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 14 Cmo 166/2019-219, v prvním výroku, v části, ve které odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že rozhodnutí VIII. výroční konference Autoklubu České republiky, jímž byla schválena změna stanov ve znění: „Všichni členové volených orgánů Autoklubu České republiky, pobočných spolků Autoklubu České republiky a jejich orgánů a komisí, držitelé příslušných licencí, které jim Autoklub České republiky vydává v rámci výkonu sportovních autorit, a osoby aktivně se podílející na činnosti Autoklubu České republiky musí být členy Autoklubu České republiky“, není rozhodnutím výroční konference, hledí se na ně, jakoby nebylo přijato, a ve druhém výroku se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbývající části se dovolání odmítá. Odůvodnění: [1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 1. 2019, č. j. 73 Cm 79/2015-180, vyslovil neplatnost rozhodnutí VIII. výroční konference Autoklubu České republiky (dále též jen „AKČR“) ze dne 15. 11. 2014, jímž byla schválena změna stanov AKČR ve znění: „Všichni členové volených orgánů AKČR, pobočných spolků AKČR a jejich orgánů a komisí, držitelé příslušných licencí, které jim AKČR vydává v rámci výkonu sportovních autorit, a osoby aktivně se podílející na činnosti AKČR, musí být členy AKČR.“ a „Fyzické osobě, která je členem AKČR v rámci členství klubového a současně je členem jiného spolku či pobočného spolku činného v oblasti motorismu nebo motoristického sportu na území České republiky, a to se stejným či obdobným předmětem činnosti jako AKČR, vznikají práva a povinnosti vyplývající ze stanov AKČR s výjimkou: a) volit a být volen do orgánů AKČR specifikovaných ve stanovách AKČR, b) být statutárním orgánem, členem výboru nebo revizní komise (revizorem) pobočných spolků AKČR. Toto ustanovení se nevztahuje na subjekty, které zajištují výkon sportovních autorit AKČR.“ (dále též jen „napadené usnesení“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Vrchní soud v Praze k odvolání AKČR v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že napadené usnesení není rozhodnutím výroční konference, hledí se na ně jakoby nebylo přijato (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). [3] Odvolací soud vyšel (mimo jiné) z toho že: 1) AKČR je samosprávným a dobrovolným spolkem zájemců o motorismus a činnost v AKČR. Účelem AKČR je uspokojování a ochrana společných zájmů členů v oblasti motorismu, motoristického a nemotorového sportu, řízení motocyklového a automobilového sportu, zvyšování bezpečnosti silničního provozu a posláním je přispívat svou činností k dosahování obecného blaha (čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 stanov AKČR). 2) AKČR je v souladu se zakladatelskými dokumenty Mezinárodní automobilové federace (dále též jen „MAF“) a Mezinárodní federace motocyklistů (dále též jen „MFM“) za Českou republiku jediným členem těchto mezinárodních organizací a náleží mu výlučné oprávnění vykonávat tzv. národní sportovní autoritu v oblasti automobilových a motocyklových sportů na území České republiky. V rámci výkonu národní sportovní autority AKČR mimo jiné schvaluje jednotlivé sportovní podniky, vydává příslušné řády, licence a kalendáře a registruje sportovce a další držitele licencí (čl. 1 odst. 4 a čl. 2 odst. 4 stanov AKČR). 3) Dne 15. 11. 2014 se konalo VIII. zasedání výroční konference AKČR, na kterém byla schválena změna stanov AKČR, podle níž musí být všichni držitelé licencí vydávaných AKČR v rámci výlučného oprávnění k výkonu tzv. národní sportovní autority členy AKČR. 4) Podle důvodové zprávy ke změně stanov bylo motivem této změny provedení přesné elektronické evidence členů AKČR, vyhodnocení dosavadní úpravy jako velmi benevolentní a dále mělo jít o nástroj ke zvýšení počtu členů AKČR. 5) Navrhovatel a) [dále též jen „Ú.“] je spolkem sdružujícím motoristy a příznivce motorismu v České republice, jehož účelem je podpora a ochrana zájmů motoristů, a jeho činnost se zaměřuje mimo jiné i na motoristický sport. 6) Předmětem činnosti některých pobočných spolků Ú. je pořádání automobilových soutěží a příprava závodníků na motocyklové soutěže. 7) Navrhovatel b) je členem orgánu Ú. a činovník motocyklových soutěží. 8) Navrhovatel c) je členem orgánu A. v Ú. a činovník automobilových soutěží. 9) Navrhovatel d) je účastníkem automobilových soutěží. [4] Na takto ustaveném základě odvolací soud uvedl, že základní zásady spolkového práva stojí na principu práva svobodně se sdružovat, které je upraveno v čl. 20 Listiny základních práv a svobod (vyhlášené pod č. 2/1993 Sb.; dále též jen „LZPS“) a v čl. 111 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je svobodnou vůlí každého, zda spolek založí či zda do již existujícího spolku vstoupí, popř. z něj vystoupí. Z § 215 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), se zřetelně podává zákaz nucení k účasti ve sp